Anatomie zrady

Viděl jsem jen druhý díl, možná že první byl lepší, ale tento, stručně řečeno, stál za starou bačkoru. V kontrastu s tím, o čem dílo vypráví, je to takové odzívané. Slabé dialogy, nijak zásadní převyprávění historických událostí s kulhající chronologií a spoustou časových skoků, herecky nanejvýš průměr. Scénáristy kalibru Daňka, Hubače či Zelenky budeme asi vyhlížet dalších sto let. A co mě deptá u současné české tvorby až příliš často, doslova otřesná zvuková stránka. Slova jakoby hercům neseděla do huby a hlavně hudba je často tak hlasitá, že není pořádně rozumět dialogům. (03.05.2020)

No tak jsem nakonec zklamenej a docela hodně, naprosto příšerná technická stránka filmu, jak muže být dokumentářní záběr jako součást reálnýho příběhu z pohledu filmové postavy ? Dále si asi někdo nevěřil na dialogy - oprávněně a tak je přehlušil hudbou, ale sere mě, že i tak silný příběh kolem E.Moravce působil až moc bezemotivně, dialogově velmi povrchně a pokud jde o herce tak se mě asi nejvíc líbil Jirka Vorálek což byla hodně vedlejší role, ale když byl na skle, bylo cítit, že ví jak svou postavu dát. Chce to udělat znovu, jinak a fakt si dát péči s dialogy a hlavní postavou. (03.05.2020)

Naprosto bez invence, mechanicky odříkaná lekce z dějepisu, jejíž historická složka je jedno velké klišé (i skutečné příběhy se dají odvyprávět nápaditě, to není tenhle případ) s pateticky nablblými dialogy/monology a ten náhled do Moravcova soukromí je podán tak, že vás vlastně nezajímá. A ach ty problémy s PROPORCEMI herců a jejich posazení na place před kamerou. Labuda hraje středně vysokého plukovníka, přitom je velmi nízké postavy (to rozhodně není výtka, prostě fakt), takže ke slovu přicházejí stupínky a podstavce pro záběry herců stojících vedle sebe (Tom Cruise by mohl vyprávět). No, a tady to absolutně neohlídali. Dva příklady za všechny – když kamera zabírá celé postavy Vetchého a Labudy, třeba při chůzi, od chodidel po hlavy, druhý Labuda je zřetelně o půl hlavy menší. Ale když se kamera zabývá pouze snímáním těl od prsou nahoru, naopak vedle stojící Vetchý je o půl hlavy menší, nebo stejně vysoký jako Labuda. Stejné to je s Moravcovou bejvalkou. Její protagonistka je zřetelně o půl hlavy vyšší než Labuda, ale při dialogových scénách dvou hlav proti sobě herečka vzhlíží na svého manžela s dvaceticentimetrovým deficitem. Chápu, tohle je běžný kamerový postup u herců nižšího vzrůstu, stupínky se pro ně používají odnepaměti (zkuste si pustit staré hollywoodské bijáky z 50.let, kdy herečky jsou svým partnerům po ramena, i třeba u slavného prcka Humphreye Bogarta), ale tady to prostě chlapci a děvčata od pana Arichteva nezvládli, vypadá to směšně a v postprodukci už s tím holt nic neuděláte :o) (16.08.2020)

2/2 Určitě bych od Arichteva a Konášových nečekala, že společnými silami zvládnou tak sloužitou látku, jakou představují poslední roky života Emanuela Moravce, ale i autoři spotřebního obsahu našich televizí muhou v sobě nají úplně jiný talent. Zatím na téma Moravce byly k dispozici jen dva dokumenty Až na dno zrady (1997) a Apoštol národní zrady (2018). První z nich sesbíral množinu zajímavých archivních materiálů a druhý představil aktualizované dokudrama. A samozřejmě tu je ještě to sporné obsazení Daniela Landy jako Moravce v seriálu České století (2013). Tento nový hraný dvojdílný televizní film sleduje celý ten Moravcův osud od Mnichova až na výsluní politiky v protektorátní vládě a hořký konec. Sledujeme jeho vzpomínky na život v legiích, soukromé peripetie s manželkami, ztrátu synů i veřejné vystupování v rozhlase, na náměstích, publikování propagandistických statí a v neposlední řadě zakládání Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Marián Labuda ml. je v hlavní roli výborný, reálie jsou vykresleny přesvědčivě a dramatický oblouk také funguje. Do budoucna si můžeme přát jen více tak zdrařilých projektů. (05.07.2021)

V přvní řadě je potřeba zmínit otřesnou audiovizuální postprodukci. Obraz je gradeovaný, jako když patnáctiletý puberťák poprvé objevuje Instagram. Ale to je pro mě pochopitelnější - to je prostě nevkus režie (ostatně všechny stylistické volby jsou ve znamení okázalého kýče). Ale ten zvuk? Postsynchrony už tu fakt zní, jako by si náhodní lidi vylosovali náhodné postavy a namluvili je v ponorce 2 kilometry pod vodou. Ruchy na ulici evokují záznam halového fotbalu. Nechápu to. A tohle není nějaká věc názoru - to je tak blízko objektivní realitě, jak jde být. Není otázka, jestli to tak je, ale proč to tak proboha je? Nebo se to dodělávalo kvůli koronakrizi přes Skype? Ty voiceovery znějící jako komentář k přírodovědnému dokumentu jsou pak zlato, ta absurdita technické nekvality je neuvěřitelná. Přitom Češi jsou rozhodně schopní dělat oboje na normální úrovni a já jsem si naprosto jistý, že ten samý tým by musel být schopný udělat normální zvuk. A co do děje... jde o zvláštní kombinaci polopatičnosti a nečitelnosti, kdy o konání všech víme vše, protože nám ho každý opakovaně popisuje, ale přitom mu vůbec nerozumíme, protože postavy postrádají jakýkoliv vnitřek. O Moravcovi nevím z toho dvojfilmu nic. Hlavně že v prvních šedesáti vteřinách stihnou filmaři ukázat kozy - na to jsou v České televizi kvóty. Podobně jako u Monstra je v první řadě smutné, že tak silný námět je zpracován tak strašně špatně. Tohle je skoro větší umění udělat takhle blbě, než by bylo udělat to průměrně. (30.04.2020)