Ztracený svět

(Viděl jsem hodinovou verzi.) Příběh, jak to často u podobných filmů bývá, nestojí za nic, ale ty triky! Dinosauři jsou zde tak roztomilí, že prostě musím dát nadprůměr. Možná je trochu povrchní hodnotit film podle toho, jaký má vizuál, ale takovým věcem jako je souboj tyranosaura s brontosaurem lze jen těžko odolat! Je to stejný případ jako u King Konga z 33´. Během let nastala v kinematografii paradoxní situace - zatímco na moderní filmy o obřích příšerách mě příliš nebaví se koukat (a soudě podle zdejšího hodnocení je nás asi víc takových), na ty staré ano, přestože jsou mnohem nedokonalejší. (05.09.2012)

Když si člověk odmyslí okouzlení z toho nádherně brakového námětu a roztomilých loutek dinosaurů (a opičky Jocko!), zůstane vlastně jen pitomoučký příběh (zvláště finální část s brontosaurem v Londýně je tak hloupá, až je legrační), který je navíc vyprávěn strašně rozvlekle (viděl jsem 104minutovou zrekonstruovanou verzi), takže jsem se místy docela nudil, ale stejně mám pro tyhle stařičké filmy svým způsobem slabost a má to něco do sebe i dnes, byť spíš jako zajímavá zpráva o své době než vyloženě jako filmový zážitek. Kupříkladu finální rozuzlení ohledně Eda a jeho snoubenky Gladys je tak hloupé, až to bolí, a takových věcí by se tam našlo víc (běloch natřený na černo apod.). (03.09.2022)

Ok. Přistupoval jsem k tomu se značnou skepsí, přesvědčen, že půjde o trošku debilní kolotočářskou atrakci postavenou jen na předpotopním stop-motion dinosauřím "pornu". O to překvapenější jsem byl, když začalo být zjevné, že je ten film mnohem vypiplanější a překvapivě komplexní. Celá ta romantická zápletka je břitce ze života (někdo tady píše, že je to pitomé, ale sakra to v tom fakt nevidíte ten cynismus? :D ). Postavy mají mezi sebou fajn chemii. Vtipné špičkování dvou profesorů, frajer a rovnej chlap Sir John Roxton, kterej dokáže odsunout stranou své pošetilé touhy když vidí, že stojí v cestě velkému citu, naprosto kouzelně pitomej blackface, proradnej lidoopí padouch a zuřivej Allosaurus (ano, i ten plastelínovej dinosaurus tady má jistej charaktér). Poslední dějství je pak vlastně praděda kaiju filmů tak jak je dnes známe. Za mě prostě parádní, vtipné a svižné dobrodrůžo. (viděna ta rekonstruovaná, údajně nejkompletnější, 100min verze). (08.06.2023)

Kdyby Harry O. Hoyt koncipoval snímek jako pětiminutový přírodopisný dokument o jihoamerické fauně, tak bych možná i udělil jednu dvě hvězdy. Záběry kočkovitých šelem či hadů by se zřejmě nepodařilo prodat rovnou do National Geographic, ale jako nadšený zoolog bych jimi určitě nepohrdl. Režisér se však rozhodl vytvořit dlouhometrážní míchanici bez hlavy a paty, po které zůstane na tváři diváka značně křečovitý úsměv. Scéna s postavou, která čirou náhodou uklouzne na banánové slupce, má velmi daleko i do nepovedené grotesky a dosud marně patrám po jejím smyslu. Lost World se totiž kromě tohoto ústřelu snaží tvářit velmi vážně, k čemuž mají zřejmě pomoci i afektované herecké výkony. Když se však na scéně objevili dinosauři, vyprskl jsem smíchy. K jejich oživení byla použita naprosto triviální stop-motion animace, za níž by se bezpochyby musel stydět i žák prvního ročníku pomocné filmové školy. Chování dinosaurů navíc nedává nejmenší smysl a těžkopádný stegosaurus zde jeví známky větší hbitosti jak obávaný tyrannosaurus. Arthur Conan Doyle se musí v hrobě obracet. Kdo chce uvěřitelné dinosaury, ať se místo této nezáživné blbiny raději podívá na Spielbergův Jurassic Park. Odpad. (14.03.2017)

Triky aj výprava zrejme boli na svoju dobu ohromujúce a publikum sa možno cítilo v kine ako v siedmom nebi. Lenže hodnotiť film iba takouto observačnou optikou proste nedokážem, pretože sú nemé filmy, ktoré ma emocionálne oveľa viac rozobrali a niekedy boli aj staršie než The Lost World. Vtipná je určite pridaná milostná zápletka, respektíve milostný trojuholník, ktorý stojí na premise, že snúbenica potrebuje od svojho budúceho muža dôkaz jeho hrdinstva, pričom je perfektne vypointovaná. (31.10.2019)