Bumerang

Ťažká atmosféra lágru na mňa doliehala a tú zimu som cítil až v obývačke. Ide však o možnosť odpustenia aj tých najhorších hriechov a že to nie je vôbec ľahké. Spravodlivosť vtedy, a trochu aj dnes, mala pokrivené váhy a najviac to vidno na titulkovom dodatku k filmu o počtoch obetí a uväznených. Film je na mňa až príliš psychologický, s minimom deja ma nezaujal tak, ako iné protikomunistické výpovede. (18.11.2013)

Krásný lidský film o dobrotě lidského ducha, která zůstává v těch, co nemají moc a naopak ubývá těm, kteří již moc ochutnali. Příběh plyne velice pomalu, přesně jako život v lágru, a představuje nám krásnou postavu JIřího Schmitzera, který nechtěl nic jiného než zůstat takovým dobrotivým člověkem jakým byl před svým uvězněním. Pravdivý film o tom, že bumerang se nemusí vrátit správným směrem a už vůbec ne do těch správných rukou... (21.08.2006)

Nedoceněný film, u kterýho si divák vychutná každou minutu. Perfektní je již úvod, kde jsou popsány podrobně postavy, jejich obvinění, délka trestu, jakoby na psacím stroji, u těch hlavních i méně důležitých, určitě se jedná o nejlepší film z dějin komunistických lágrů 50. let, navíc se skvělou hudbou. (20.12.2007)

"Naše nápravná zařízení jsou vysoké pece v nichž pretavujeme najhorší šrot v ušlechtilej kov..." Plukovník Dobrý je ten, ktorý posiela ten "šrot" do pracovných táborov, najčastejšie za vlastizradu a špionáž. Zrazu sa však za zvláštnych okolností ocitá v tábore so všetkými, ktorých tam poslal. Samozrejme pomstiť sa chce takmer každý... Podobných prípadov vraj bolo viac a hovorím za seba, že som o nich veľa nepočul. Pochváliť treba atmosféru strachu, chladu a stratených rokov, jednoducho ten vlečúci sa čas, ktorý vám kráti život, ale neprináša radosť. Toto je silná stránka filmu a výkony Schmitzera, V.Dlouhého a K. Heřmánka ho ešte umocňujú. Prekvapuje ma pomerne malý počet hodnotiacich, pretože zvlášť Česi sú známy tým, že svoje domáce filmy podporujú. Bude to asi tou nie pre každého atraktívnou témou komunistických čistiek, ale i to je kus našej histórie a je dobré o tom vedieť. 80%. (01.12.2013)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)