Den kobylek

Den kobylek mě vždy podle názvu přišel jako horor. No a nebyl jsem daleko od pravdy, ve finále davové šílenství rozpoutá skoro hororovou apokalypsu :) Jinak je to celkem slušný film z dekadentního Hollywoodu 30. let. Nejsou tu v popředí hvězdy, ale spíše lidi motající se u filmu a jejich okolí. Je tu pár zajímavých postaviček (trpaslík, starší prodavač hadích olejů, příšerný spratek) a v popředí je naprosto fantastická Karen Blacková. Ta hraje přesně tu zábavnou, flirtující a v podstatě bezcitnou mrchu, co si zamilované chlapy motá kolem prstu a šuká s jinýma. Hlavní hrdina (Atherton) je sice milý a slušný mladík, ale není idiot, nenechá se zneužívat a nakonec od ní dá ruce pryč. To Homer (Sutherland) je trouba s přitroublým výrazem za kterého jsem se až jako chlap styděl, který pro ni dělá první poslední a ona si do baráku přitáhne milence. Je to místy nudné, příšerně dlouhé, ale slušně natočené s občasnou výbornou scénou a naprosto ujetým finále. Silné 3*. (18.05.2023)

Na Dni kobylek mně vadila především násilnost jeho výstavby: příliš okatá hra s intertextualitou, nesourodost exploatovaných žánrových poloh, neproblematičnost sdělovaného. Tyto nedostatky se marně snaží vykoupit režisérův nesmlouvavě jednoznačný pohled a srovnatelně nekompromisní výraz, jehož naturalismus ovšem jen maskuje ideologii (jak je to nejpatrnější v posledních, alegorických obrazech filmu): tudíž do propasti jazyka padá i idea, nahrazena frází. V neposlední řadě mě k odmítnutí vede i nevěrohodnost charakteristik postav, dílem daná hereckou mělkostí většiny obsazených, resp. přehnanou, frapantní stylizací hrstky talentovaných, a vakuum, nevěrohodně imitující atmosféru doby jen jejími vnějšími rysy. (25.04.2014)

Faleš a přetvářka, laciné hollywoodské pozlátko... Za vší tou pompou a elegancí je jen obyčejný malý člověk, ten nejkrvelačnější tvor na Zemi. Myslím, že se tvůrci až moc rozmáchli, zbytečně to vzali moc zeširoka a pak to horko těžko udrželi pohromadě. Nakonec se jim to tedy nerozpadlo, ale mohlo to být jistě lepší. Herecký výkon Donalda Sutherlanda patří k tomu nejlepšímu v jeho kariéře. (10.02.2009)

Maličko mi vyrazilo dech, když jsem se při sledování filmu (a dle závěrečných titulků) dozvěděl, že "Den kobylek" byl u nás vysílán již za komunistů. Hodně neamericky (neamerickým režisérem) natočená obžaloba Hollywoodu, maloměšťáctví a rozmařilého způsobu života je tak nemilosrdná, že někdejším našim distributorům přišel snímek k duhu. Herecké obsazení je dokonalé, i když film nemá de facto hlavního hrdinu a postavy jsou spíše figurkami. Ovšem z každé sálají emoce a snad se neobjeví jediná, která by se dala zapomenout. S Homerem ve skvělém podání Donalda Sutherlanda budete soucítit, Adoreho zase z duše nenávidět (v českém dabingu mu dětský hlásek Aťky Janouškové nečekaně ještě přidal na slizkosti a odpornosti). Závěr se zvrhne do hororově brutálních šílených orgií a mně okamžitě vytanul na mysl podobný film - "Mulholland Drive". Těžko stravitelné dílo, které se vám jistojistě nevykouří z hlavy. Film, který zaručeně není na jedno podívání. Zatím za 80%. (17.12.2008)

Den kobylek je příběhem femme fatale Faye, přelétavé mrchy kalibru jaderné hlavice, a dvou mužů, jimž popletla hlavu. Tyto tři ústřední skvěle napsané postavy film táhnou tak suverénně, že člověk přehlédne i fakt, jak moc se to celé ty dvě hodiny táhne. Žádný z nich by se nedal označit za charakter kladný, přesto se všemi divák cítí. Všichni totiž touží po lásce, štěstí, souznění, porozumění. A ani jednomu se ho nedostává. Proto jsou nešťastní a mně bylo smutno s nimi. Ani tu Faye jsem nedokázal nenávidět, a nebylo to jen kvůli podmanivé kráse Karen Blackové, která mimochodem předvedla absolutně dokonalý herecký výkon. Paradoxně ji jsem nejvíc litoval, jí jsem přál nabytí rozumu a případné štěstí. Jestli se jí ho nakonec dostalo, toť otázka, kterou si musí divák z náznaků zodpovědět sám. A teď ten konec. Finále jasně ukazuje, že se Den kobylek s realismem moc nezatěžoval. Čímž se vysvětluje i Sutherlandovo občasné přehrávání. Mě konec zpočátku zaskočil a narozdíl od místních uživatelů i zklamal, ale během několika minut jsem mu to odpustil a přijal ho takový, jaký je. Přehnaný, ale sdělující vše, co měl Schlesinger (a nejspíš i West) na srdci. PS: Dabing byl příšerný, ale jsem rád, že jsem se přes něj nakonec přenesl. Příště pouze v originálním znění. (25.03.2016)