Na veliké řece

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% (21.07.2013)

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. (29.09.2009)

Tak pokračování Osady Havranů se mi líbilo o chlup více. Především se tu tvůrcům podařilo vylepšit atmosféru a místy se tu objevily i dramatické chvíle. Ne, samozřejmě že si u toho nebudete hrůzou zakrývat oči, nebudou se vám ježit chlupy – tohle je točené hlavně pro děti – takže vše v decentní míře. Bartoškův souboj s kupcovým synem byl asi nejsměšnější vložkou celého filmu. To já bych pěknou Veveřici nevyměnil ani omylem a když už tak bych jí u toho vodopádu pořádně „ztrestal“ abych z toho alespoň ještě něco měl. No vůl, co si budeme povídat. Ony si ženské v dnešní době furt stěžují na rovnoprávnost a jiné blbosti, ale nebyla to výhoda si jednu koupit za blbou ovci? (29.01.2015)

No takhle, ono si to asi čtyři kousky tak úplně zase nezaslouží, ale... mám hrozně rád Štorchovy knížky (přesněji řečeno, měl jsem, jako malý), a taky filmů z tohohle období se moc netočí (teda, moc... netočí se žádný). Příběh je tu nekomplikovanej, jako byl ostatně život tehdy. Přijdeš, dáš krávu, dostaneš ženu, tu ti unesou, tak si pro ni jdeš, ne? Odbočka s divousem taky dobrá. Nejlepší scéna je ke konci, jak tam celý kmen skáče kolem stromu a do toho jedou bubny Liškovo techno. Jediný, co mě trochu zarazilo, je, že jak Bartoškova tvář, tak těla pravěkých žen jsou hladce oholena. Ale nakonec, možné to je (pazourky na to měli a třeba Egypťani se taky holili). (08.10.2019)

K celé trilogii z jedné vody načisto: báječná a nestárnoucí klasika mého dětství. Jednak je to originální nápad, pročež člověk "promine nedostatek moderních audiovizuálních efektů" (jen trouba by tohle bral jako určující měřítko), druhak to má atmosféru (a hudební, resp. zvukový doprovod je skutečně skvostný), třeťak je to komorně natočeno a přitom to i odsejpá (nejde o superoriginální zápletku, resp. že by ji to mělo mít - odehrává se to, sakra, V PRAVĚKU!) Zkrátka je to něco, co člověk v klidu pustí dětem, nemusí se (jako u spousty jiných, mládeži určených děl) bát, že by zblbly, a přitom i sám po očku kouká :-) (25.01.2011)