„Já už budu hodný, dědečku!“

Grandiozní herecké sólo Miloše Kopeckého v roli věčného Misantropa, kterého čeká útrpná cesta za napravením v podobě série trefných škodolibostí, trapasů, omylů a nedorozumění. Komedie má vtip, spád, báječné herecké obsazení a v rámci nevyrovnané Schulhoffovy normalizační tvorby patří jednoznačně k těm nejzdařilejším. (29.11.2009)

Petr Schulhoff nedělal špatné komedie. Zítra to roztočíme, drahoušku...!, „Já to tedy beru, šéfe...!“ Na komedie se zaměřil až později, neboť zpočátku točil kvalitní detektivky. Nicméně „Já už budu hodný, dědečku!“ hodnotím takto. Celé pojetí je totiž poněkud zmatené v ději. Tak nejprve tu máme Miloše Kopeckého, a neumím si v té roli nikoho jiného představit, který se drtivou většinu filmu hlavně rozčiluje na kde koho. Místy jsou ale jeho nervy spíš dílem toho, že se rád hádá a na někom si potřebuje vylít svou povahu. Alespoň tak mi to přijde, protože řada hádek je banálních a nikam nevedou. Pak tu máme kouzelného dědečka, kterého vidí jen Dóďa a taxikář před hlavním nádražím, který na něj ustavičně kouká. Udělí sice pár výchovných rad, ale celkově jsem jeho pojetí nepochopil. Sám jen upozorňuje na Bergnerovy zbytečné hádky, ale nikam ho nevede, nedá mu tzv. za vyučenou. Theodor B. se pak zvláštně mění. Nejprve tedy již zmíněný cholerik, pak najednou se rozhodne, že bude lepším člověkem, ale žádný výrazný impuls pro to nemá, aby se pak vrátil k cholerické povaze. Až fakt, že to vše byl sen, ve kterém svou povahou zažil řadu trapasů, a jeden mu tak nějak připravila manželka, ho definitivně přiměje k rozhodnutí se změnit. Neříkám, že představení slavných herců není úsměvné, ale sledovat osmdesát minut Miloše Kopeckého, jak jen vříská není nic moc. Hodně možností ke hraní v této komedii nedostal. (01.08.2022)

Začínám doceňovat normalizační komedie Petra Schulhoffa. Nejen pro charakteristicky patinovaný look z těch let, ale z dnešního hlediska jsou nebývale kruté a drsné. Nemám problémy s moralizováním, když je to prezentováno sebeparodicky (SIMPSONOVI) nebo ukazuje "to špatné" tak brutálně, až to má "ozdravný" efekt (KLUB RVÁČŮ). Tohle je něco mezi. Tak nějak...:) (02.01.2008)

Když Theodor Bergner na přechodu pro chodce málem srazí tetu »rachomejtli« Ditu, vidíme záběry na obě strany cesty a na obou v tutéž chvíli stojí tentýž člověk. Poznáme ho podle klobouku a kabátu. Ve scéně, v níž teta Dita odchází od Bergnerů, vezme s sebou japonský magnetofon, ovšem když vyjde ven před dům, tak už ho nemá. (19.01.2014)

Ach tyhle normalizační >výchovné< komedie... Je fakt, že nebýt M.K., byl by to asi dosti oprudentní film. Ale díky mistrovi se lze i (občasto ;-) smát, dost na to, jak nešťastně a ledabyle je jinak tahle agitka natočená... Milé je i obsazení Ladislava Peška, přičemž tahle role kouzelného dědečka byla jeho poslední ryze filmovou rolí... Dvě a půl hvězdičky za film, za nerváka Bergnera, vskutku výstižně podaného Milošem Kopeckým zaokrouhleno budiž nahoru... :-) (06.07.2006)