Strach

Já si nemůžu pomoct, od Schulhoffa jsem viděl dva filmy - Vrah skrývá tvář a Diagnóza smrti .- a oba dva se mi líbily, byť Vrah skrývá tvář o dost víc, ale Strach mě bůhvíjak nenadchnul. Jako jo, úvodní scéna je výborná, Hrušínský opět hraje skvěle, ale atmosféru to pro mě moc silnou nemělo (i přes velmi dobrou kameru a zvláštní hudbu, chápejte v dobré, slova smyslu) a tak jsem se místy nudil a vyšetřování podle mě probíhalo poněkud pomalu. A to finále mě poněkud zklamalo, jak samotným vysvětlením, které mi přišlo trochu přehnané, tak i tím, že ten konec je strašně divně utnutý, že jsem měl chvíli dojem, že mám staženou verzi, kde chybí konec. A Helga Čočková tady vypadá a působí, jako nějaký dost nepovedený klon Giulietty Masiny s blond vlasy a otravným hlasem. Vím, že Schulhoff umí, ale Strach na mě prostě tolik nezapůsobil. 3* (05.02.2020)

Tak už třikrát jsem svůj komentář přemazal, ne že bych se s ním tak sral a chtěl ho nominovat na mistroství světa komentářů, ale po každý jsem v něm prozradil tolik, že bych tím mohl potencionálního diváka připravit o možný zážitek a to bych nerad. Osobně si myslím, že se jedná o jednu z nejhorších "kalašovek", zejména díky záverečné části, která je zbytečně překombinovaná a v podstatě mě nebavila. Ono vůbec o napínavé atmosféře kalašovky "vrah skrývá svou tvář" se nedá mluvit ani ve zbytku filmu, ale vše fantasticky táhne tandem Hrušinský - Brzobohatý, leč i tady si myslím, že náhled na patrání byl značně odfláklej. Většinou chlapi dostali všechna infa na podnose aniž by se nějak moc snažili a to právě byla asi ta hlavní chyba. Ovšem že by Strach dělal z diváka přímo debila to zas ne. Když nepočítám, že jako přihranický městečko zde posloužil Nový Knín, který je cca 15km od Slapský přehrady a kde byl natáčen mimo jiné film Ať žijí duchové, ale to je poznámka spíš pro mýho kámoše Honzíka, stejného milovníka filmových výletů jako jsem já, na hodnocení filmu to samozřejmě nemá vliv. (14.01.2011)

První z řady ,,kalašovek" je sice dobrým rozjezdem této strhující série černobílých detektivek, tedy poctivá detektivka s charismatickým majorem Kalašem, ale propagandistický rozměr v závěru stahuje celou, do té doby tak sympaticky syrovou detektivku dolů. Naroubovat na činnost západních rozvědek bohapusté vraždění je tah dobově oblíbený a hojně využívaný v ideologicky motivovaných filmech, navíc scéna u lidového soudu vyvolává nepříjemné pocity v asociaci skutečných procesů z let padesátých. Podobné velmi silně politicky motivované filmy bych normálně ohodnotil odpadem, ale mám pro majora Kalaše slabost a většina filmu plyne v jiném tónu, tedy i přes ten propagandistický rozměr vnímám tenhle film jako zajímavý rozjezd této detektivní série... (01.08.2011)

Rafinovaná série vražd, špionážní pozadí, kořeny zločinu, sahající až do válečných let. Černobílý obraz, dokreslující ponurou atmosféru, sporadicky využívaná skličující hudba, charismatický major Kalaš. Zručný režisér Petr Schulhoff, Rudolf Hrušínský v jedné ze svých nejlepších rolí, Radoslav Brzobohatý jakbysmet....prostě počátek jedné nezapomenutelné detektivní série. 70%. (07.10.2006)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)