Po zavírací době

Ha! Objevil jsem novou filmovou škatulku - Yuppie Nightmare Cycle . Já mám pro tohle ještě svoji vlastní - filmy, kde údajně svobodný jedinec zjišťuje, že z bizarních důvodů se není schopný dostat na zdánlivě jednoduše dostupné místo, jsou mým koníčkem (a bohužel často i realitou), viz Calamari Union, Dark City, Kontroll. After Hours nedosahuje sice bizarnosti zmíněných, ale zato se zde většinou protagonista nemůže tentokrát hnout z místa kvůli vlastnímu egu, chtíči či slabosti, jakkoli kafkovských prodejců lístků i klubových vyhazovačů se pochopitelně dočkáme též. Griffin Dunne je zde totální předobraz Jamese McAvoye. (30.09.2023)

Scorsese me timhle presvedcil, ze komedie fakt nejsou jeho silnou strankou. Prvni pulka filmu je totiz docela opruz, protoze to cely pusobi dost nemastne a neslane. Vcelku sympatickej chlapek se seznami se sympatickou zenskou, zajde k ni, povidaj si o blbostech a nic se nedeje, film zacina nudit. Kdyz uz sem to chtel skoro vzdat, tak nastesti zacne polovina druha, chlapek se dostava z pruseru do pruseru, honi ho rozzurenej dav, potkava samy ujety postavy a chce se jen dostat domu. A to uz je jina kava, sice se u toho smichy za bricho popadat nebudete, ale rozhodne to je zajimavy a sem tam se povede nejaka paradni scena, obzvlast zaver je libovej. Co se tyce hercu, ty hrajou obstojne a jsou sympaticky, Arquette to navic slusi a je roztomila, ale vic jak lepsi 3* to neda. (27.06.2009)

Tohle Scorsesemu jde. Alternativni individua a zvlastni okolnosti jsou uz od dob Taxi Drivera jedna z jeho specialit, na kterou kdyby se zameril namisto prumernych (The Departed) az silne podprumernych (Goodfellas) gangsterek, mohl byt z Martyho skutecne dobry reziser. Zatimco u techto Scorseseho zoufalosti jste radi, ze to protrpite do konce, v pripade After Hours, stejne jako u Taxikare mate chut si to hned pustit znovu a znovu a znovu... je to chytlave, nocne hypnoticke, absurdni, 80's, skvele natocene, s mysteriozni elektronickou hudbou Howarda Shrorea. Proto After Hours pravem patri do Scorseseho topky (konkretne jeho druhy nejlepsi film), ale verejnosti je to tradicne silne nedocenene. 9/10 (07.12.2010)

Paul si během svého pozdně nočního probuzení z nevzrušivého spánku kancelářské krysy musí neustále opakovat, že cokoliv zlého jej potká, za pár dní se tomu zasměje, ale úplně jistý si tím nikdy být nemůže. A divák díky Scorseseho zálibě v temných koutech měst i lidských duší také ne. Labilní chůzi od komedie k thrilleru a zpět jistí velmi stabilní režie i zdařilý scénář, dříve či později eliminující jakékoliv pochybnosti ohledně samoúčenolnosti toho kterého rozvětvujícího se motivu. Vše do sebe krásně zapadá, vše souvisí se vším a celé to končí úžasným kancelářským tanečkem, ujištěním, že v tomto případě nešlo o nic velkého, zásadního či přelomového. Jenom trocha filmařského řádění. Na té nejvyšší řemeslné úrovni. Apendix: Další položka na dlouhatánský seznam filmů, kterými se Timur Bekmambetov inspiroval při tkaní Wanted. 80% Zajímavé komentáře: Flipper, Peytl (27.08.2012)

Nechal som sa nalákať na meno režiséra a doplatil som na to. Spočiatku ma ešte bavilo sledovať, ako sa mikropríbehy vzájomne reťazia, aj keď mi unikal zmysel tejto scenáristickej kreativity. Neskôr som mal pocit, že sledujem nejakú analógiu Voľného pádu. A nakoniec som iba túžobne očakával kedy to skončí bez toho, aby ma zaujímalo ako. V popiske žánru je uvedená komédia/dráma/thriller. Nenašiel som známky ani jedného z nich. Keby tam bol žáner: režisérovo šliapnutie vedľa, súhlasil by som. (29.08.2013)