Věk nevinnosti

na Scorseseho velmi netypický film, u něhož jsem skoro celou dobu čekal na nějaký zajímavý dějový zvrat, který by zdání spořádaného kostýmního dramatu rozmetal na cucky. Bohužel se nic takového nestalo a já musel skoro dvě a půl hodiny sledovat sice výborně natočený i zahraný (mé utrpení nebylo zas tak velké:), avšak pro mě stále poněkud nezáživný romantický příběh, který jako by vypadl z červené knihovny. (10.07.2008)

Asi jediný film Martina Scorseseho, který mě dosud zklamal. Romantické kostýmní příběhy mám celkem rád, i když děj u nich většinou nebývá nijak nápaditý. Zde je příběh (na 130 minut málo rozvinutý) bohužel podán nudně, nezáživně a nevýrazně. Celou dobu jsem se ztrácel v té spoustě postav a čekal na nějaký zásadní zvrat. Bohužel nepřišel. Jinak kamera a kostýmy jsou velmi pěkné, Daniel Day-Lewis typově přesný, Michelle Pfeiffer jako vždy svůdná a Winona Ryder krásně křehká. Nechci tvrdit, že by to bylo špatné, ale s těmito ingrediencemi (prostředí, Scorsese, herci) mi to prostě přišlo slabé. 40%. (30.12.2012)

Trošku nudící Scorsese, ale přece jen se nejedná o podraz typu Počítání mrtvých. Daniela Day - Lewise mi bylo líto, protože si s ním osud nehezky zalaškoval. Bohužel vždy přistoupil na něčí hru. Hlavně v kontextu Scorseseho tvorby 70% a to hlavně z důvodu že nejsem žádný fanda kostýmního žánru a jemných gest. (11.02.2009)

Věk nevinnosti je jednak milostným příběhem následujícím tradici tragických lásek nenaplněných kvůli striktním pravidlům soubobé společnosti, překážka ve vztahu dvou lidí už však nemá fyzickou povahu jako majetek nebo ostří meče, ale „pouze“ morální - odsouzení ze strany společnosti, pohledy skrz prsty, šepot probíhající za zády... ukazuje se však, že i tato podpovrchová moc je stejně silná. Především je však portrétem své doby a místa, aristokratické vrstvy Nového světa (který je kopií toho starého, jak sarkasticky praví jedna z postav) druhé poloviny 19. století. Nejde o příliš příběhově orientovaný snímek (i jednotlivé charaktery jsou spíše archetypy, na nichž systém vyjevuje svou povahu), prim hraje onen výsek společnosti se svými pravidly, zvyky, sociálními vazbami, a značnou romantikou - žel asi jen pro určitou cílovou skupinu. A převážně v tom tedy záleží, zda se do něj divák dokáže ponořit a naplno si užít jeho bohatství. Kažopádně jde o film kromobyčejně krásný. Dle Oscara Wildea žijícího v téže době by se měl člověk snažit vytvořit umělecké dílo i ze svého života; hlavní hrdinové jdou sice proti duchu jeho náhledu na svět, z těsných konvencí se vymanit nedokáží, přesto umělecké dílo vytvořili jaksi sekundárně. Krása estetického charakteru přetéká z každého záběru – jednak z objektů v nich obsažených (kostýmy, výzdoba interiérů a obzvlášť přenádherná Winona Ryder), ale i ze způsobu, jakým jsou nasnímány. Zajímavým vypravěčským prvkem je absence vnitřních monologů postav, na jejichž postoje můžeme usuzovat toliko z vnějších projevů. Veškeré dění komentuje vypravěč (malinko ironický hlas doby), ale herci na jevišti zůstávají zticha; své skutečné myšlenky a pocity skrývají před divákem stejně jako před svými bližními. Často si tak nemůžeme být úplně jisti jejich aktuálním postojem (což občas ústí v jistá překvapení), ale indicií je dost na to, abych jejich motivům plně věřil a mohl se psychologické propracovanosti Scorseseho díla obdivovat. Ač – v duchu soudobé etikety – plátno nepřetéká emocemi, právě naopak, na mé straně se je filmu povedlo vyvolat mnohokrát, a potvrzuje tak tezi, že silná odezva se buduje nejlépe nepoužitím explicitně silných výrazových prostředků. Tento Scorseseho výtvor u mne s přehledem překonává jeho výrazně lépe hodnocené portréty moderní smetánky (Mafiáni, Casino) i sociálně ne zcela konformních jedinců (Zuřící býk, Taxikář); jen škoda, že ty dvě a čtvrt hodiny uběhly tak rychle... (07.04.2008)

Winona Ryder mi dala jasne najavo, nečum toľko na Michelle, lebo aj ja som tu, no a ja som bol rovnako rozpoltený ako Daniel Day-Lewis, korý prežíval ťažký vnútorny boj rozhodovania pre pravú, alebo ľavú lásku, aby to nakoniec zaneho rozhodla jeho žena, ktorá svojou absolútnou nežnosťou, láskou a chytrosťou, bez kriku a emócií vždy vedela povedať to správne slovo, vetu potrebnú pre danú chvíľu, lebo vedela, aký veľký vnútorný boj prežíva jej manžel a aby ho potom obdarovávala po celý život veľkou láskou a oddanosťou šťastná tým, že bol jej manželom a on ohromený tým všetkým jej ostal verný aj po jej smrti. Aj keby ten film trval raz toľko, pozeral by som sa naň so zatajeným dychom zo svojho obláčiku blaženosti a pohľadu na starý New York, krásny vo svojej mladosti a jeho veku nevinnosti (25.07.2014)