Matky

Slíbil jsem manželce, že jí letos vezmu do letního kina. Jenže nebylo moc času a když už byl, tak to vyšlo právě na film Matky. Do kterýho bych se jinak dobrovolně rozhodně nehrnul. Podle traileru jsem čekal naprostou katastrofu. Nakonec to ale nebyl až takovej průser. Našlo se tu pár vtipných scének a gagů, ale jako celek to celkem hapruje. Určitě si tenhle snímek své příznivce najde. Já to ale rozhodně nebudu. Jednou stačilo. (14.09.2021)

Čtyři nerozlučné kamarádky zažívají slasti a strasti mateřství. A těch strastí je v rámci filmové dramatizace o něco víc, pochopitelně. A nutno podotknout, že se nejedná o vyložené mladice, pokud jde o jejich zvolené herecké představitelky. Sára (Hana Vagnerová) je influencerka a novopečená máma, přičemž jejímu partnerovi (Jakub Prachař) vadí její přespříliš trávený čas na sociální síti, Eliška (Gabriela Marcinková) je nastávající maminka a jejího partnera (Štěpán Benoni) její slovenská matka přímo nesnáší, Hedvika (Petra Hřebíčková) má malého syna a žije ve "zlaté kleci", načež přetrvávající nezájem svého manžela (Jiří Langmajer) o její osobu si začne kompenzovat se sympatickým skejťákem (Vladimír Polívka) s kytarou, se kterým se seznámí jednoho dne v parku. Zuzana (Sandra Nováková) má dvě ratolesti, je bez chlapa a bez peněz. A všechny čtyři mají ve filmu svoje dějové linie, které jsou scenáristicky podávány poměrně zrychlenou až překotnou formou, což je někdy na škodu. Vytrácí se totiž jakákoliv dějová hutnost. A tato hutnost byla v podstatě nahrazena historkami všeho druhu ze života čtyř mamin, s doprovodnými a vpravujícími voice-over komentáři Sáry. A několika scénám chybí i smysluplnost. V globálu to však nebylo vůbec špatné. Očekávaný příval nesnesitelné afektovanosti se nekonal, případně byl úspěšně redukován, nepříčetné gagy byly přítomny jen pomálu (viz nesmysluplná scéna, ve které Elišce na vodním cvičení těhotných matek "odteče" plodová voda). Ostatní gagy se daly vydržet, okořeněné i jadrnými slůvky. Muži jsou vnímáni jako jakýsi poddruh, který je užitečný hlavně v oblasti materiální, druhem se stávají jen velmi zřídka, to když jim to dovolí scénář, částečně sepsaný Sandrou Novákovou. Herecky si každý z účastníků urve nějakou svoji skvělou chvilku. Jen namátkové, to nejzajímavější vybírám:  Sandra Nováková hystericky seřve revizora v tramvaji, Zuzana Mauréry je příšerná tchyně v každé scéně, ve které se objeví, Václav Neužil jako nezodpovědný bývalý manžel s nynější profesí komparzisty využije k ošálení smyslů své opuštěné a znovu svedené partnerky srdceryvné repliky z filmu. A tradičním nešvarem českých filmů je nekvalitní ozvučení. Jakmile kterýkoliv herec ztišil hlas, nebylo vůbec rozumět, co právě vyřkl. Vojtěch Moravec ukázal, že režijně umí zabojovat o dobrý flek mezi režiséry, kteří netouží točit náročné a zcela přísně realisticky vyznívající tvůrčí kusy. Pochopitelně, i tahle komediální záležitost s příměsí sociálního dramatu nevyznívá vždy (dokonale) reálně. Je ovšem možné, že právě nějaká matka (a to film může uzřít i lecjaký otec i tchyně) si řekne, že obdobnou situaci řešila, ačkoliv v reálu se rozhodně vše nevyřešilo tak perfektně filmově. 7/10 (02.05.2022)

Nooo, ja som tento film asi nepochopil, alebo neprecítil, alebo čo. Asi na to treba ešte dorásť, alebo prežiť, lebo emócia ma nezasiahla, dej mi prišiel rozbitý a ako keby to chcelo niečo povedať, ale nie každému. Snáď si to našlo publikum, lebo ako komédia to nefunguje ale vôbec. jedna celkovo a jedna za tie dve dobré dramatické scény. 2 z 5 (17.12.2021)

Film Matky měl zřejmě působit pozitivně (v souladu s titulní písničkou s textem „i přes všechny zmatky budem hrdý matky“), leč výsledný dojem z něj je spíš opačný – jeho hlavním poselstvím (dost možná nezamýšleným) se totiž zdá být to, že pořízení dítěte vám zničí život a přinese strašnou spoustu těžkostí a jen minimum radosti (tak jako hlavním hrdinkám), takže byste si ideálně žádné pořizovat neměli. Snímek sice konstantně přeskakuje mezi čtveřicí příběhů diametrálně rozdílných žen, které jsou nejlepšími kamarádkami, přestože spolu nemají prakticky nic společného, ale pořádný děj mu stejně chybí. Na začátku jsou sice nastoleny nějaké situace, avšak ty se nadále nijak nerozvíjejí - všechny čtyři hlavní hrdinky se totiž přibližně hodinu pouze repetitivně plácají ve vlastní bezradnosti a až úplně v závěru dojde skokově k sérii několika šťastných okamžiků, které mají naoko ty jejich problémy zaplácnout (avšak ve skutečnosti je nevyřeší). Kvůli neustálému lavírování mezi veselou komedií s depresivními podtóny (nepříliš vtipnou) a posmutnělým dramatem s komediálním nadhledem je nejasné i to, co by měl divák k hlavním hrdinkám vlastně cítit. V některých situacích by se jim měl zřejmě smát, jindy by mu jich mělo být líto (leckdy třeba i ze scény na scénu), leč souznět s nimi stejně moc nedokáže, protože se mnohdy chovají jako nány. Jediné téma, o němž film vypovídá konzistentně, je neschopnost životních partnerů komunikovat mezi sebou, neb právě nedostatek vzájemné komunikace je zdrojem naprosté většiny jejich konfliktů a problémů. (27.06.2021)

Jako rodič bych byl schopen ocenit film, který se klidně i v komediální formě zabývá útrapami spojenými s péčí o potomstvo (v tomhle ohledu skvěle funguje seriál Breeders s Martinem Freemanem). Muselo by se však jednat o dobrý film, ne hovadinu zaměřenou na čtyři s prominutím krávy, které si život komplikují vlastní stupiditou a debilními rozhodnutími. Tohle peklíčko bohatě stačilo jednou. Už nikdy víc. 3/10 (01.04.2023)