Krvavá neděle

P. Greengrass je v tomto naozaj majster. Snímok pôsobí až neuveriteľne autenticky, akokeby ste sa krvavo potlačenej demonštrácie priamo zúčastnili, alebo minimálne pozerali skutočný záznam. Asi najsilnejšie pôsobí samotný záver a prejav lídra: "Viete vôbec čo ste urobili? Dali ste IRA najväčšie víťazstvo, aké kedy mohli mať. Po celom meste budú mladí muži a chlapi vstupovať do IRA a vy zažijete búrku"...V závere pri čítaní titulkov vás zamrazí ako mohla anglická kráľovná niektorých vojakov za takéto niečo oceniť medailou. 100%. (19.08.2010)

Některé filmy vás neuspí, ani když se na ně díváte po půlnoci v televizi, již trochu unavení. Tohle nebyl ten případ. Především to neustálé smýkání kamerou sem a tam, což mělo patrně dostat do snímku jakousi nervozitu či napětí, paradoxně spíš unavovalo. Podobně jako u Greengrassova pozdějšího Letu č. 93. A podobné to bylo také s postavami, nebo spíš s herci - působili podivným dojmem, že myslí především na to, aby se hlavně náhodou nepodívali do kamery. Nevím, čím to je - u mě prostě autenticita veškerá žádná a po stylizaci, která by film posouvala jinam, ani stopy. Tak jsem to asi po půlhodině vypnul. (16.09.2008)

Paul Greengrass mě svým syrově dokumentárním stylem dostává už poněkolikáté. Po celou dobu zneklidňující, s vrcholným momentem útoku britských jednotek svírající pocit bezmoci... divák chce uhnout pohledem, ale to nejde - s každou další minutou mě film víc a víc děsil oním vědomím, že se tohle všechno skutečně odehrálo. A jak se to vlastně vůbec mohlo stát? ... Takže závěrečný doslov o vyznamenání důstojníků poctami od královny byl jen tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve mých iluzí o civilizované a vyspělé západní Evropě. (27.09.2008)

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)

Velmi dokumentární a realistický pohled na události, které zapříčinili Krvavou neděli 30.1.1972; událost, která dodala IRA sílu... Film sleduje (nehodnotí, opravdu jen sleduje) pohled všech zainteresovaných stran. Greengrass zde poprvé ukázal, že je velmi schopný scenárista, ale hlavně velice nadaný režisér, jehož styl roztěkané režie a kamery vás vtáhne přímo na místo. Přestože filmu nechybí síla i působivé momenty, tak by mu prospělo prodloužit závěr či ho alespoň nechat lépe doznít; jako u United 93. (26.03.2005)