1492: Dobytí ráje

Film, který u mě 1. doplatil na to, že nádherný Vangelisův soundtrack jsem znal dlouho před jeho zhlédnutím. 2. V oslavách 500 výročí Kolumbovy výpravy přenáší vše špatné na ostatní postavy a dělá vizionáře a charakterního člověka z brutálního conquistadora, který byl za prováděnou genocidu a mocenské ambice souzen dokonce i podle dobových zvyklostí. Spoluvytváří mýtus z něčeho, co jen těžko hledá ospravedlnění a nějakou nadčasouvou symboliku skrze filmové umění. (23.03.2005)

Nedávno som dočítal Zweigovu biografiu Magalhaesa a dostal som chuť na objaviteľský veľkofilm. Áčkový som nenašiel, tak že sa konečne dokopem aspoň ku Kolumbusovskej klasike. V rámci Scottovej tvorby jedna z najkrajších prác a ten kultový Vangelisov soundtrack určite jeden z najepickejších, človek sa pritom cíti ako boh. (21.02.2022)

Repríza po velmi dlouhé době, možná jsem opravdu naposledy viděl někdy v těch devadesátých letech, čili kromě Vangelisovy  geniální hudby a Wincottova skoku do Macochy jsem si nepamatoval téměř nic.  A byl jsem velmi spokojený, Ridley Scott v nejlepších letech  a jeho  objevitelská cesta s Kryštofem Depardieu dopadla na výbornou. Atmosféra skomírajícího středověku, kdy  Evropa pomalu vystupovala z temnoty křesťanských fobií a hony na čarodějnice se změnily v hony za mamonem, byla vynikající. Pekelný inkviziční soud v úvodu  připomíná hrůzné výjevy z obrazů  Hieronyma Bosche. Temnější tónina pak vlastně z celého příběhu nikdy nevymizí a byť při prvních objevech zazní i i nějaká ta notička prosté lidské sounáležitosti a radosti z nedotčeného ráje lidské existence,  tak  Scott raně novověkou evropskou společnost nikterak nešetří.  A jde to i bez současných politicky korektních opičáren.  Příběh se smutným koncem, kdysi dávno Ráj, dneska Coca-Cola, hamburgery a  kvazinárod bez kořenů vzešlý z hrdlořezů, které jsme v Evropě nechtěli...  Čtyři Kolumbovy výpravy. (07.03.2023)

Ridley Scottovi bych zakázal točit filmy z přítomnosti. Jeho největší síla spočívá v tom, vytvářet přesvědčivě vypadající světy ať již minulé, nebo ty budoucí. Když má navíc jím zvolený příběh dobrý scénář, je velká pravděpodobnost, že film nemůže dopadnout špatně. Na 1492 jsem nenašel jedinou chybu. Od začátku do konce skvělá historická podívaná. Nejsilnější pasáž filmu je ta kdy španělé poprvé připlují na pobřeží Nového světa a setkají se s místními obyvateli. Nádherné záběry, skvělý střih. Velice autentické a zároveň malebné scény. A takových je ve filmu více. Slabšíhu hodnocení opravdu nerozumím. (01.10.2012)

Legendární mořeplavec to dokázal, ač mu leckdo nevěřil. S Pintou, Niňou a Santa Marií a desítkami námořníků se vydal do neznáma, než se však objevil u amerických břehů, stálo to hodně životů, dřiny a politické nevole. Ridley Scott se pět set let poté nespokojil se suchými fakty, ač se to někomu nemusí líbit, tenhle kolumbusovský opus se zařadil mezi jeho největší lahůdky. I když řadě diváků může ona snaha za každou cenu upozornit na „ten velký kus“ vadit. Scott nicméně nabídl fascinující odraz výjimečného muže, který byl stejně požehnaný jako prokletý. A hlavně jeho vizi, která měla i lehce snové základy. Nevyhnul se nemalé dávce patosu, což ovšem k téhle neskromné látce patří. Výsledek bych nenazýval nějakým výrazným psychologickým portrétem, prostě dramatem, který nechce být dějepisnou ilustrací. Depardieu mi nevadil, myslím, že alespoň oscarová nominace za kameru nebo hudbu byla na místě. (16.11.2014)