Greenland: Poslední úkryt

Má to svoje slabší momenty (celá závěrečná půlhodina je takový klišovitý holywoodský konstrukt, náladou úplně odlišný od předchozího reálně působícího dění), ale jinak to má daleko do Geostormu a podobných kokotin z poslední doby, je to uvěřitelný pohled na chování lidí v mezních situacích, kdy tváří v tvář planetární katastrofě vyplave na povrch jejich egoismus a nízké pudy. Trikově je to střídmé, ale zlověstné pohledy na měnící se oblohu má své znepokojivé kouzlo a vizuálně to fakt vypadá dobře a uvěřitelně. Ale já to tušil, protože Ric Roman Waugh je šikula, už to párkrát dokázal a jeho zatím poslední film si určitě nezaslouží být v modré barvě. (15.11.2020)

Komorní pojetí katastrofického filmu? Nakonec proč ne. Ric Roman Waugh se opět spojil s Gerarde Butlerem a natočili blížící se konec světa pohledem naprosto obyčejných lidí, kteří nezachraňují svět ale své nejbližší. Nečekejte zkázy známých měst ani nadsázku. Zde vše směřuje k neodvratnému konci a jen málokdy se objeví střípek naděje. I přes minimální rozpočet a ambice působivý film, který má jedinou vadu a to tu, že na něj po shlédnutí rychle zapomenete, přestože na něm nenajdete výrazné vady. (08.12.2020)

No co k tomuhle až školometsky schématickému "blockbusteru" napsat... Dédy Buttler, který má manželské problémy se starou (pěkná brazilská běhna), se kterou má tak tuze roztomilého synáčka, až jsem se z něho několikrát pozvracel, překoná všechny překážky a vyřeší všechny postapo (vlastně preapo) situace a dostane svou rodinu do bezpečí. A na konci zacvrdlikají dva šukající ptáčci, což samozřejmě značí šťastný konec a začátek nového života pozemského. Tečka. K tomu několik otřesných dějových debilit (vede návrat pro inzulín), megatrapná pozitivní rasová diskriminace (černí rádi zachraňují bílé před jinými bílými), takže ze scénáristického hlediska kýčařský hnus par excellence, čistokrevné komerční hollywoodské svinstvo. Z kameramanského taktéž (ano, opět moje "oblíbená" poskakující ručka), takže zbývá ocenit jen vizuál... Ale když nad tím tak přemýšlím - opravdu chci dát třetí hvězdu jen za pár digitálních výbuchů, latinskou flundru a jeden záběr působivé islandské krajiny? Ne, nechci. (11.12.2020)

Sympaticky civilné zobrazení náhlého konce světa asteroidovou bouří. Jak by asi probíhalo, jak by na něj zareagovali smrtelníci a jak složitě by se ti šťastnější z nich (rozuměj “vylosovaní”) dostávali do krytů. Katastrofický thriller se skromnějším rozpočtem v digitálu a větším důrazem na postavy. Bohužel v nejklišovitější představitelné vztahové konstelaci - rozhádaní, odloučení manželé, které spojuje jejich syn (expozice je přes kopirák Válka světů). Vizuální efekty a akční scény super a ve finále mě obzvláště potěšili aero záběry na “Greenland”, moji cestovatelskou numero-úno srdcovku co se přírodních neuvěřitelností tyče (nechci spojlovat). (14.12.2020)

Nějaký ten čas jsem si říkal, jak se mi Gerard Butler vytratil z obecně dobré filmařiny. Před lety se objevil jak úkaz, udělal pár pěkných kousků a teď nějak si ho vybavím akorát tak v různých katastrofických nesmyslech. Greenland: Poslední úkryt je ostatně taky katastrofický kousek, ale k jeho štěstí se nejedná úplně o nesmysl. Měl jsem u něj dokonce pocit, jak když jsem tenkrát poprvé viděl Drtivý dopad. Od začátku neskutečně civilní kousek, postupem času se proměňující a ukazující psyché různých lidí, kteří se s dopadem komety snaží vyrovnat po svém. Ke konci se to připomíná se zemí výroby, ale to vlastně nevadí. Jiné jsem to ani nečekal. Naopak jsem byl rád po dlouhé za katastrofický kousek, který není úplně blbý. (19.12.2021)