Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Taxi, prosím...
Taxikář si nestačí v automatu vypít ani kávu, když ho žádá mladá dívka o odvezení. Chce ohromit svého milého, který si pořídil nové auto. Taxikář, který má krásnou novou Tatru 603, jí podle přání na dohled jejímu příteli zastaví, otevře a políbí jí ruku. Dívka vytřeštěně kouká na motorovou tříkolku, zvanou hadraplán, u které čeká její milý. Další zákazníci jsou dva milenci, jejichž hovor ve voze končí roztržkou. Taxikář svým zásahem umožní, aby se opět smířili. Unavenému konstruktérovi elektronkového počítače, který si zoufá, protože už několik dní nemůže najít závadu, poradí taxikář, aby se zaměřil na drobnosti, kontakty a podobně. Vědec usne a zdá se mu, že taxikář v bílém plášti přichází do jeho výzkumné kanceláře a jediným pohybem uvede počítač do chodu. Posledním zákazníkem je pan Kalina, muž v masce Mikuláše, který veze dárky své dceři, bydlící s jeho bývalou manželkou. S milovanou Haničkou se nesetká, žena se s ní kamsi odstěhovala.

Dálky
Pan Kalina, otec Haničky, je zaměstnancem letiště. Vyhoví prosbě své známé - letušky - a ujme se na jednu noc malé osiřelé dívenky z Afriky, která má být umístěna do dětského domova.

Zaza
Koketní dívka z kloboučnictví váhá mezi namlouváním plachého střihače módního salónu a obstarožního seladona Hadraby, vedoucího salónu. Zaza se pokusí o roli manekýnky, ale spadne z předváděcího mola. Zatímco Hadraba jí veřejně vynadá, mladý muž ji utěší a po odchodu všech pro ni uspořádá novou přehlídku. Dívka pochopí, kde hledat lásku. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (18)

Kajagogo 

všechny recenze uživatele

Tak nám do ČSSR (pre mladých: Československej socialistickej republiky) dorazil civilizmus. Akoby scenáristom bol  skutočný Walt Whitman „šlehnutý“ Stanislavom Kostkom Neumannom.  Len s maličkým meškaním. Ten film som videl za „socíku“ viackrát, vždy v nedeľu vo Filme pre pamätníkov (názov relácie). Na mňa, ako na chalana zo stredne veľkého okresného mesta prirodzene urobila dojem jazda taxikára po Václavskom námestí, kde svietia neóny ako niekde v LA. Veľmi sa mi to páčilo. Prostredie letištnej lobby  s nablýskaným kávovarom, z ktorého majster Menšík  dostáva kávu, pôsobilo ako z iného sveta.    Najväčší dojem na mňa učinila poviedka s majstrom Brodským  a malým čiernym dievčatkom, ktoré mu prirastie k srdcu (pani Karla Chadimová v úlohe letušky bol príjemný bonus, presne tak som si vysnené letušky predstavoval). Celé prostredie pôsobilo skutočne exoticky, najmä na chlapca, ktorý túžil cestovať po svete (trebárs „len“ ako montér fabriky v našom meste). Na konci poviedky som bol ako mladý dosť smutný, hoci teraz  si myslím,  že záverečná rozluka  bolo to najlepšie, čo mohlo oboch postretnúť. Už len vzhľadom na temperamentnosť a hyperaktivitu černošských detí, pochybujem, že by také dieťa osoba hraná majstrom Brodským zvládala.  Jemný rasizmus poviedky (dnes by ju woke aktivisti zarazili) mi v tej dobe unikala. Poslednú poviedku som príliš nepobral. Pokladal som ju skôr za pantomímu ako činohru. Odporúčam  nostalgikom  alebo mladým, ktorý  by chceli vidieť, ako sa v Prahe kedysi žilo (i keď sa to týkalo len pomerne  úzkeho okruhu ľudí exkluzívnych povolaní). ()

honzic 

všechny recenze uživatele

Nenáročný trochu poeticky ztvárněný cyklus tří povídek, kde se prolínají některé postavy. Osobně mne zaujal nejvíce první a poslední, druhý mi tak zajímavý nepřišel, navíc by dnes byl označen za rasistický. Potěší hodně záběrů z dobové Prahy 60. let a hudba prolínající se celou trilogií. Hodnocení: 55 % ()

Reklama

dobytek 

všechny recenze uživatele

První povídka o taxikáři (Menšík) neni špatná a celkem svižně to uběhne a i když je to celkem o ničem, tak se rád koukám na Tatru 603. Druhá povídka je o jednom ožralovi (Brodský), kterej si přes noc vezme k sobě domu 5-ti letou holku z Afriky a postará se o ní. Takový téma mě zkrátka moc nebere, takže jsem se akorát nudil. A poslední povídka je o nějakym divnym mimovi, kterej pořád jezdí na kole a čumí jako debil. Částečně to zachraňuje Kopecký a jeho hláška "Život je krátký, alkoholu je mnoho.". Jinak jednotlivý povídky jsou spolu sice částečně propojený, ale jenom minimálně, takže se dá ohodnotit každá zvlášť... první - ***, druhá - *, třetí - ** Celkově dávám 2 hvězdičky. 40% ()

GIK 

všechny recenze uživatele

První povídka nevýrazná se středně otráveným a znuděným Valou. To vzal asi jenom jako výplňovku na jeden večer. Silně nalíčená Brejchová. Druhý den už pomalu nevím, o čem to bylo. Šestsettrojka jezdí po noční Praze pouze se zapnutými obrysovými světly?  Druhá povídka s totálně nepravděpodobným dějem. Potěší snad jen Chadimová v roli letušky. Třetí povídka těžký průměr s němým divným mimem. Občas náznak pokusu o vtip. Zednářská symbolika: 7:23 – zeměkoule v logu ČTK. To ještě byla kulatá. Teď už maj v logu šišozemi. A po několika vteřinách další zeměkoule, tentokrát v logu ČKD.  Pilot dopravního letadla (Mareš): „Za chvilku tu naší mičudu obletíme za hodinu.“  „Bydlím v Jagelonské, 3. patro, číslo dveří 18.“ 32:33 – bohyně Kálí. Kopecký: „Potom tři děti. Ve třiceti konec.“ Hezká úvodní melodie. ()

foils 

všechny recenze uživatele

Příkladně ideologicky uvědomělý produkt raných 60. let z dílny pozdějšího tvůrce majora Zemana. Sledujeme výjevy ze života taxikáře, nádražáka, pomocného dělníka na letišti, šičky nebo střihače (látky, ne filmu!) Podle toho vypadají i nanicovaté dialogy, posledně jmenovaný raději ani nepromluví. Všechny uvedené postavy jsou v jádru dobří lidé, i když mají své drobné mouchy. Film zapůsobí lehce výchovně prorodinně i proti alkoholismu a milostným avantýrám. Skoro celá stopáž je podbarvena dost otravnou hudbou, jakýmsi odvarem z amerického jazzu a swingu. Dvě hvězdy dávám za kameru, pěkně zachytivší Prahu té doby. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama