メモリーズ
Memories
Scénář:
Satoši KonHrají:
Kóiči Jamadera, Šigeru Čiba, Šózó Iizuka, Akio Ócuka, Ken'iči Ogata, Čikao Ócuka, Osamu Saka, Masato Hirano, Kózó Šioja, Takaši Nagasako, Naoki Makišima (více)Obsahy(1)
Roku 1995 natočili 3 japonští režiséři 3 krátké povídkové filmy. První, hororově střižená MAGNETICKÁ RŮŽE vypráví o skupině astronautů, kteří přistanou na podivném vesmírném útvaru, který žije svým vlastním životem. Druhá, komediálně laděná SMRADLAVÁ BOMBA vypráví o muži, který po konzumaci nebezpečného léku začne vydávat nesnesitelný zápach a armáda se ho proto rozhodne zlikvidovat. Poslední, silně výtvarně stylizovaná povídka MĚSTO KANÓNŮ, silně odkazuje k Orwelovu 1984. Popisuje jeden den v utopickém totalitním státě (městě) jehož existence má jediný smysl - vystřelení z kanónu. (Skejpr)
(více)Recenze (68)
Magneticka ruze - 7/10, Smradlava bomba - 5/10, Delove krmivo - 6/10 ()
Když na vás vykoukne na začátku prvního příběhu vesmírná loď s hrdým jménem "Corona", tak jste sakra zvědaví, kde se stala chyba :D aneb Japončíci to tušili už před 25 lety hehe ()
Moc mě mrzí slepenec tří spolu nesouvisejících filmů, protože bych mnohem radši hodnotil každý zvlášť. Jako celek asi musím za čtyři, pokud to zprůměruji. Je to film, který je naprostým odrazem doby, ve které vznikal. Pravý psychohoror, komedie s politickými mocnostmi, ukázka z jednoho válečného dne, z které mrazí. Ačkoliv tu většina lidí hlsuje pozitivně hlavně pro tu prostřední, mě se líbila nejméně. Byla předvídatelná a zbytečně hloupá a dlouhá. Zato psychohoror mě dostával podáním a Město kanónů zase kresbou atmosférou. Rozhodně dobrá zkušenost. ()
Príbeh č. 1 Magnetic Rose - jednoznačných 5* - vizuál, hudba, nápad, priebeh príbehu, záver ... veľmi chválim silnú psychologickú zložku. Príbeh č. 2 Stinky Bomb - 3* - priemerný nápad aj prevedenie ktoré ma nejak extra neohromilo po prvom príbehu. Príbeh č. 3 Cannon Fodder - 4* - bizardný príbeh pretkaný symbolikov o zmyslenom štáte i ére, fungujúcom pod totalitnou vládou a bojujúcom proti imaginárnemu "nepriateľovi", obyvatelia vygumovaný z večnej propagandy už od malička. Na Kacuhira Otoma som sa tešil najviac. Žeby som bol sklamaný to povedať nemôžem ale predsalen, čakal som niečo iné a keď už toto dalo sa tam toho vopchať i viac. Škoda že sa tieto tri príbehy nedajú hodnotiť zvlášť ale iba ako celok ktorý je proste veľmi odlišný nato aby sa nejak objektívne dal hodnotiť dokopy. No i tak celkový dojem - 77% ()
5*/4*/3* ()
Pochoutka o třech chodech! ()
Vyrovnaná trojice povídek z nichž by si určitě alespoň Město Kanónů zasloužilo rozšíření na celovečerní film. To ale neznamená, že by ostatní byly snad horší, v žádném případě. Magnetická Růže nás pěkně ve stylu Lemova Solarisu postrašila říznutého Odyseovými Sirénami, ve Smradlavé Bombě jsme si užili velkolepé bitevní orgie a Město Kanónů zas ve stylu 1984 ukázalo šílenost společnosti ve strachu z nepřítele. Navíc v neobvyklé, přestylizované kresbě. To celé doprovázené perfektní hudbou. ()
Tři různé příběhy, které by aspoň podle názvu filmu měly spojovat vzpomínky, ale houby. Nejvíce se mi líbil první příběh, který jako jediný byl o vzpomínkách a měl zajímavý námět a pěknou animaci. Co se týče druhého příběhu, tak ten byl nejslabší. Chápu, že lidská hloupost je nekonečná a symbolizovala tu jistý druh zbraně, ale nějak jsem to nemohl překousnout. A poslední příběh se hodně blíží prvnímu - výborný námět s pěknou komunisticko-komixovou animací. Škoda jen, že to tak utli a pořádně nevysvětlili s kým válčí a proč. ()
Zkazove pribehy kde prvni je bezkonkurencne nejlepsi hlavne po psychlogicke strance. Druhy je o chemicke zbrani, ktera se vymkla konrtole, tento dil je nejslapsi. A treti je zbytecny boj proti zbytecnemu nepriteli, se zajimavou animaci. ()
První příběh mě docela nadchnul, sledoval jsem ho opravdu bezprostředně a těšil se na každou další scénu. Téma bylo sice již nesčetněkrát zpracováno, ale co, dá se na něj dívat pořád :) Inu sci-fi, vesmír, vzpomínky a počítače rozhodně neurazí, když je to chytré. Druhá povídka pro mne byla jen hříčkou, která nebyla natolik zábavná, aby nic jiného nenabídla. Originalita se jí ale nedá upřít. Třetí je velmi zvláštní a dost specielní, o té si netroufnu napsat ani větu. Jednotlivě bych je hodnotil takto ****, ***, ****. Film rozhodně stojí za vidění, ale asi Vás nezvedne ze židle. ()
První příběh za 4*, druhý 3* a poslední se mi líbíl nejvíc, 5*. ()
Magnetic Rose *** Stink Bomb **** Cannon Fodder***** ()
1.část: Parádní psycho sci-fi, z celku pro mě nejlepší krajíc. Výbornej horor, kterej by zdaleka tak dobře nevyzněl, být hranej. Navíc hudební podkres geniálně podbarvil celý film, takže první část za 5 (9/10). 2.část: vtipné dílko, sice s trochu jasnou pointou. Opět skvělá hudba. (7/10) 3.část: Zajímavá atmosféra, animace postaviček se mi sice moc nezamlouvala, zato neživé části byly pěkně znázorněny. Nějak mi ale uniklo, o čem to přesně bylo. Anebomi to, co jsem z toho pochopila, nestačilo. (6/10). Celkem ale pěkný, ač nechápu, co měla ta tři díla společného (memories jsem viděla jen ve zcela zjevné jedničce). ()
Skutečně velmi neotřelé dílko, podpořené kromě skvělých nápadů i vynikající hudbou. Zvláště první snímek je těžce super - to je až na šest hvězdiček...Druhý už se mi tolik nelíbil, ale nápad opět famozní... Třetí povídka je skutečně hodně podivná...také *****. Neumim to nejak blíže popsat, je to na to příliš originální...To se prostě musí vidět. celkove ***** a 98%. ()
Tak Memories drží nad vodou pouze první příběh (bohužel). Ostatní dva jsou možná pěkné a zajímavé na pohled (zejména zpracování města kanónů), ale to zdaleka nestačí. Magnetická růže je povedený psycho snímek, který kombinuje sci-fi, horor, akci a mystery a prostě má čím zaujmout a donutí přemýšlet a dokazuje, že fantazii díky japonskému anime se meze nekladou. Dílčí hodnocení: Magnetická růže ****, Smradlavá bomba **, Město kanónů **. Zároveň také nechápu spojení těchto tří příběhů do jednoho filmu, ale budiž. ()
Druhu poviedku odporucam preskocit, ale 1. a 3. stoja za to!! ()
Asi by bolo lepšie keby vyjde každá časť zvlášť, je to taký zlepenec. Topka bola prvá časť, magnetic rose, druhá skôr taká sranda a posledná predovšetkým štýl animácie. ()
Především za první příběh, při kterém jsem si vzpomněl na Tarkovského ... ()
Dle hodnocení a komentářů na CSFD jsem si sehnal tuto záležitost a upřímně jsem čekal mnohem více než jsem dostal. Zaujala mě jen MAGNETICKÁ RŮŽE, SMRADLAVÁ BOMBA je takový rádobyhumorný a předvídatalný příběh bez jakékoliv hloubky a u MĚSTO KANÓNŮ jsem málem usnul a to jsem tedy od režiséra Božské Akiry nečekal. Jako celek tak průměr a pro mě zklamání. ()
Asi jsem od toho čekal více, protože ten první příběh mě příliš nebavil, druhý byl o něco lepší. První příběh nese název „Magnetická růže“. Je to taková trošku slátanina o nákladní lodi Corona, která slouží pro záchranu lodí v hlubokém vesmíru. Corona se vydává na misi a narazí na nouzový signál. Ten ji přivede k vraku vesmírní lodi, obíhající obří vesmírnou stanici. Dva inženýři z posádky, Heintz a Miguel, vstoupí dovnitř, aby loď prozkoumali. Uvnitř objeví opulentní interiér ve stylu evropské opery a několik zařízených pokojů, ale žádné známky života. Postupně se jim povede zjistit, že stanice patřila kdysi slavné operní divě Evě Friedel, která zmizela po vraždě svého snoubence a zpěváka Carla Rambaldiho. Oba inženýři se rozdělí a hledají zdroj signálu, při tom narazí na paranormální jevy, podivné zvuky a obrazy Evy. Miguel nejde ve sklepě stanice rozbité piáno, což je také zdroj nouzového signálu. Začne mít halucinace, ve kterých k němu přiběhne Eva a políbí jej. Heintz najde divadelní jeviště a také se sejde s Evou, která jej bodne, jakmile se k ní přiblíží. Heintz ochrne a začne znovu prožívat nepříjemnou vzpomínku, zahrnující jeho manželku a dceru Emily. Iluze zmizí a objeví se Eva, která získá podobu jeho ženy a řekne mu, že nikdy neodejde. Heintz spěchá zachránit Miguela, kterého mezitím Eva svedla k tomu, aby si myslel, že je Carlo. Eva Heintzovi prozradí, že zavraždila skutečného Carla za to, že si ji nechtěl vzít a nutila ostatní, aby vypadali jako on. Heintze donutí znovu prožít smrt své dcery a téměř ho přesvědčí, aby se k ní připojil. Heintz však svodům odolá a střelí do masivního počítače, čímž odstraní hologram Evy. Mateřská loď Corona se potýká se silným magnetickým polem, které přichází ze stanice a přitahuje loď směrem k ní. Kapitán vystřelí ze silného energetického děla a tím se dostane do kaverny. Heintz je vyvržen se všemi Evinými oběťmi do vesmíru, zatímco Eva strašidelně zpívá vyděšenému publiku. Corona je rozdrcena a stává se součástí růžového útvaru, obíhajícího kolem stanice. Na závěr této divné povídky je vidět místo pobytu skutečné a zesnulé Evy, na kterém Eva romanticky mluví s Miguelem. Heintz je unášen vesmírem, a je stále naživu. No, byla to fakt blbost, tomuto příběhu dávám 2*. Druhý příběh se jmenuje „Smradlavá bomba“ a je o něco lepší. Laboratorní technik Nobuo Tanaka má chřipku a přenáší ji do práce. Kolegové mu doporučí, ať si vezme experimentální pilulky od jeho kolegy z laboratoře. Pilulky jsou však součástí programu biologických zbraní a reagují na očkovací protilátky proti chřipce v jeho těle. Tanaka začne uvolňovat smrtící pach a stane se chodící zbraní hromadného ničení. Usne v práci a jakmile se probudí tak zjistí, že všichni v laboratoři jsou mrtví! Incident nahlásí na velitelství, které mu dá pokyn, aby dopravil experimentální drogu do Tokia. Pach, který vydává, zabije všechny živé bytosti okolo něj, kromě rostlin, které pach naopak zdánlivě posiluje. Zápach proniká i přes plynové masky a NBC obleky. Zápach zabije všechny v prefektuře Yamanashi, včetně všech 200 000 obyvatel města Kofu. Nabuo pokračuje do Tokia na motorce a není si vědom toho, co způsobuje, zatímco zbytek země je v panice. Šéf výzkumné společnosti a japonská armáda usoudí, že Tanaka vypouští jedovatý plyn, a nařídí ho zabít. Japonská armáda se marně pokouší Tanaku zastavit, a způsobují tím akorát obrovské vedlejší škody na japonském venkově. Americká armáda, která celou situaci sleduje, využije situace a převezme operaci. Povolá jednotku NASA se skafandry, aby se pokusila Nobua zajmout živého. Nobou vleze do tunelu, nevědom si toho, že probíhá vojenská operace proti němu, a japonská armáda zničí část mostu a tunel za ním a tím jej uvězní uvnitř. Následně zapnou větráky s tekutým dusíkem s cílem Nobua zmrazit. Nobuo se vyděsí a povede se mu vypnout světla a větrné generátory. Z tunelu následně vyleze jen jedna osoba ve skafandru. Ta je přenesena na vojenské velitelství v Tokiu a všichni si myslí, že aspoň jeden voják to přežil. Pak si však tato osoba sundá skafandr a ukáže se, že to je Nabuo, který vypustí smrad a všechny zabije. Tato povídka byla lepší, dávám 4*. Třetí povídka se jmenuje "Kanonenfutr" a ta byla podle mě asi nejlepší - silně připomínala dystopickou společnost, která je v současnosti třeba v KLDR. Odehrává se v opevněném městě, které neustále s někým válčí a živobytí všech obyvatel závisí na údržbě a palbě z obrovských děl, která tvoří většinu města. Každá budova ve městě je vybavena děly různé velikosti, které umí střílet obrovské dělostřelecké granáty přes městské hradby. Hlavními hrdiny jsou chlapec, který fláká školu a matka mu domlouvá, aby se více snažil, a jeho zombie otec, který pracuje jako podřadný nabíječ děl. Město je obklopeno oblaky kouře, které vznikly palbou z děl. Ve zprávách se mluví o úspěšném bombardování nepřítele, ale neexistuje žádné vizuální potvrzení, že je to pravda a nebo že nějaký nepřítel vůbec existuje. Otec je obviněn z pracovní nehody a je donucen stát vedle děla bez ochranného vybavení, zatímco střílí. Chlapec se vrací domu ze školy a zase poslouchá ve zprávách kecy o zničení nepřátelského města. Pak si lehne do postele a sní o tom, že jednou bude vznešeným důstojníkem, který bude střílet z děl. Během spánku se ozve siréna civilní obrany a přes okno přejde modré světlo. Tak tohle byla velice nadčasová povídka, zobrazující ten největší hnus, odpornou militantní společnost plnou otroků, jak je tomu v KLDR a jíž brzy bude také ve fašistickém ruZácku. () (méně) (více)