Město andělů

Ztišují lidské utrpení, ulehčují umírajícím přechod na druhou stranu a jeden z nich se rozhodl, že jednu lékařku přesvědčí o své existenci. Právě přišla při operaci srdce o pacienta a náš osamělý anděl Seth se do ní nadobro zabouchl. Existuje totiž varianta, že se stane smrtelníkem a ochutná tak nejrůznější chutě, pozná vůně a jednou snad i její dotyky. Jak asi tenhle střet rozumu a citu dopadne? Postava velmi dobře hrající Meg Ryan není žádnou naivkou, škoda, že se Meg tak trochu „loučila“ s první hereckou ligou, Nicolas Cage je coby nesmělý anděl minimalistický a velmi solidní, odpočinul si od akčních kousků, kterých natočil v polovině devadesátých let dost (ne že bychom za ně nebyli rádi), a je znovu škoda, kam se jeho kariéra dostala, kdy poslední dekádu jen sbírá drobky v podprůměrných projektech. Režie je svědomitá, celkově je formální stránka skvělá. Závěr na mě ovšem úplně nedolehl, místy je to zbytečně moc učesané, proto volím něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (28.05.2019)

Verím na anjelov presne tak isto, ako verím, že Nicolas Cage je herec vhodný do romantického filmu, ale zrejme sa tento film ku mne dostal v nejaký najcitlivejší deň mojej periódy a bol som ochotný jeho sentimentálnu gýčovosť prehryznúť - ba dokonca si ho aj užiť a rozcítiť sa. Mráz behal po chrbte, slza "ukápla" z kútika oka, a moje zatvrdnuté metalové srdiečko aspoň na chvíľku vzplanulo všeobímajúcou láskou a nehou. No čo vám budem hovoriť - aj muži majú svoje dni :) (27.03.2010)

Len málokedy súhlasím s New York Times, ale tam o tomto filme napísali, že Nicolas Cage pripomína skôr sériového vraha, než anjela. Lepšie by som to nepopísal. Anjelská bytosť s nevábnou tvárou a mimikou ako Nicole Kidman na svojich päťdesiatinách. A ešte aj hlúpa bytosť, lebo tak sa nechať odrbať... (26.10.2023)

Oproti německému originálu hodně nepovedený americký remake nádherného poetického Nebe nad Berlínem... Pryč je metafyzické bezčasí předlohy, ona památná jiná rychlost času, v níž plyne Wendersův andělský lyrizující film. Když ale odhlédneme a zapomeneme na existenci německého černobílého nedostižného originálu, máme před sebou film, který může divákovi i mnohé nabídnout. Nečekejte zázraky (myšleno ty umělecké, v intencích umělecké tvorby Wima Wenderse) a dostanete hollywoodské pohlazení po duši... A to také někdy není málo... (12.10.2007)

Tak jaké jsi bylo, Město andělů? Bohužel musím odpovědět stejně jako vzdělaná kurtizána v Žebrácké opeře na otázku, co soudí o Descartovi: "Trochu plytké." A nemyslím si, že se na rozdíl od Descarta Městu andělů tímto prohlášením křivdí. Protože v celém filmu jsem nenašla jediný okamžik, který by vybočoval z průměru, a naproti tomu s tisíckrát slyšenými frázemi typu "zůstaň u mě, dokud neusnu," by se dala přehradit ne Vltava, ale Amazonka. To vše za doprovodu Cageových unylých pohledů, kdy se snaží docílit zdání nadpozemskosti tím, že nemrká. Anthony Hopkins stejným trikem dosáhl toho, že jeho Lecter působí démonicky, Cageovi se ale rozhodně nedaří vypadat andělsky a spíš vzbudí v divákovi vzpomínku na úsloví, že je to vůl jak anděl. Pozemská polovina tohoto podivného páru to pro změnu ochucuje nesmyslnými lékařskými detaily (desetiminutová lhůta na resusciaci pacienta zní poněkud zvláštně, když k nezvratnému poškození mozku dochází po pěti minutách bez kyslíku). A to jsem ještě - já barbar - neviděla Nebe nad Berlínem, ovšem o tvář protáhlou do dvojnásobné délky se mi romance, která je víc slabá, nudná a unylá než andělská, postarala i tak. (12.09.2007)