Doktor Živago

Ukrutně dlouhý a neuvěřitelně výpravný snímek s úžasnou hudební stránkou a průměrnými hereckými výkony je IMHO celkem solidní filmovou záležitostí. Knihu jsem nečetl, takže nemohu soudit, ale mně se to líbilo - různé tragické a romantické peripetie na pozadí/popředí krutého ruského režimu v minulém století. Zkrátka bezmála čtyřhodinová výprava k našim (skoro) sousedům, která není sama o sobě dokonalá, ale dokázala mě zaujmout. (19.01.2011)

Já a Doktor Živago? Na Živaga mám v životě prostě štěstí. Viděl jsem tuhle novodobou verzi s Keirou Knightley, která mě svým příběhem naprosto okouzlila. I díky tomuhle filmu jsem si přečetl knihu od Borise Pasternaka (hodně tlustá kniha). Příběh znám velmi podrobně a měl jsem na něj štěstí i u maturity, takže než jsem vše odvykládal, uplynulo spoustu minut, což mi velmi pomohlo. Tenhle film je pro mě prostě srdcová záležitost. Takovéhle romantické drama z ruských dějin mě fascinuje a tohle klidně můžu, zvlášť takhle dobře natočený. Kdykoliv se na něj rád podívám znova. Podotýkám, že jsem zatím neviděl Živaga od Davida Leana, takže nemůžu srovnávat. Budu se snažit co nejdříve napravit tenhle malý nedostatek, ale i tenhle novodobý Živago je skvěle natočen se skvělými hereckými výkony. Moje hodnocení: 85% (28.07.2007)

Olomouc není Moskva a Tatry nejsou Ural. Převážná většina uličkových scén je z Olomouce, z Prahy je pak akorát nádraží. Není to úplně marné, ale ruskou látku musí točit Rus, protože nikdo jiný než širá duše, širé duši nerozumí! A hlavně by tomu slušel mnohem větší rozpočet, takhle ty válečné scény působí, jako bitva na pískovišti. Tímhle jsem na nějakou dobu ukojil touhu své manželky na romantické filmy a můžeme se zase věnovat akčním filmům. (Opravdu je romantické když se hlavní hrdina vysere na manželku co jí právě udělal dítě a uteče za jinou? To je romantika co ženy chtějí? Poserte mě jestli tomu rozumím....) (04.01.2014)

Campiotti dobře věděl, že v monumentálnosti svého staršího soka těžko porazí. Vsadil tedy vše na příběh a postavy a udělal jedině dobře. Jeho Živago je velice lidským filmem o lidech, jenž smetla doba a přesto navzdory osudu žili své životy nejlépe jak jen mohli. Zvláště je to vidět na konci ve Varikinu. V starší verzi tam Jurij sedí, kouká se na Laru a píše svou životní báseň. V té nové si ti dva a Lařina dcera jen tak hrají na sněhu. Srovnámím těch dvou scén je vidět jak si obě verze jsou tak vzdáleny. (01.11.2007)

Jedeme hodně rychle? Myslím, že ano! Nebo my stojíme a svět kolem nás uhání. Ani nevím, která verze se mi líbí víc. Jako první jsem viděla tu starší s charismatickým Omarem Sharifem a přenádhernou hudbou a jemnou Julií Christie. Ale i tato verze má hodně do sebe, jsem vděčná za obě. Vsadila bych se, že jsem viděla pražské nádraží, aspoň podle fotek to sedí. (28.02.2014)