Štěstí

Nelze než pět hvězd. Velmi vydařený - ba skvělý inteligentně bizarní filmek o vcelku normálních lidech, potýkajících se více či méně úspěšně se všemi těmi svými normálními úchylkami, trýzněmi, obssesemi, choutkami, tužbami a jinými věcmi lidskými... A že jsou všude kolem nás... A že mohou být i šťastní... :-) . . . A co je vlastně normální, že...(?!) . . . A naučení nakonec? Nepusinkujte se se svými pejsáčky... %-] (21.10.2005)

Tak nevim co v tomhle snimku mam vlastne najit a popravde ani me nebavi neco hledat, protoze jsem se pronudil do 3/4 filmu a pak jsem to jednoduse vypnul. Mozna jsem jen neporozumnel co nam tvurci chteli rict, jestli teda vubec neco. Vim z vlastni zkusenosti, ze svet je plny jeste horsich a podivnejsich zivotnich osudu, ale tohle pochmourno bylo i na me depresivni a nudne. Pri sledovani jsem mel neutuchajici touhu nacpat si svoje ponozky do pusy a soucasne prelozit celeho Hamleta do klingonstiny, jen abych nemusel dal pokracovat ve sledovani tohohle nekonciciho pribehu co nikam nevede a tahne se jako smrad nedelnim ranem jednou malou jihoceskou vesnici. (03.10.2009)

Tod Solondz rád a zase provokuje. Ale keď on je tak dobrý režisér a zase mu to prechádza. Američania a aj my dobre vieme, že má čo kritizovať a veľa ľudí môže v postavách spoznať samých seba alebo svojich blízkych. V 90tych rokoch je ešte možné badať reflexiu doby a pokusy o zachytenie ich spoločenskej atmosféry. Spolu so Safe je Šťastie jeden z kľúčových nezávislých filmov 90tych rokov, ktoré sa o to snažia. Dá sa povedať, že sú orámované Altmanovými Short cuts a vrcholia Happiness. Možno preháňam. Dnes mi takéto filmy chýbajú. (05.06.2012)

Povedená komedie o sexu, u které se necítíte trapně ani za sebe a už vůbec ne za scénáristy, režiséra atd. V podstatě téměř povídkový film, jehož součásti ale drží překvapivě skvěle pohromadě. A pak tu hraje Donna z Twin Peaks (i když je pravda, že dokud jsem si to neověřil, nebyl jsem si příliš jistý, osm let je osm let.) (24.04.2003)

Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) (07.01.2014)