Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrají:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (více)Obsahy(1)
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (388)
Communispliotation. Paradoxně technická a dramaturgická opečovanost z Vln dělá ještě komičtější dílo. Film generace aplikovaných mileniálů odchovaných na děsivých historkách o ošklivém komunismu, které jim celé devadesátky přednášeli všichni starší, protože kdo by tehdy odolal vábení stát se obětí či hrdinou z totalitních časů. Fízlové se tu chovají tak, že prostě nabíhají do scény a jenom mlátěj do všech a všeho obuškama jak kdyby byli na cracku. Zástupci STB jsou s každým dalším filmem o komouších o úroveň směšnější zástupci absolutního zla, u kterých se za dva roky těším, že už konečně budou mít při šťárách nůž v zubech. Oproti tomu když je něco dobře, naznačí nám to vždy spontánně tančící sexy studenti v chodbách a oproti šedavé všudypřítomnosti stojí barevná, sluncem prosvětlená kancelář rozhlasové redakce, kde se hrají z gramce zahraniční pecky a po pracovní době se chichotavě poprcává na šuplíkách. Samotná redakce je pak charakterově poskládaná jak nějaká komiksovka - zamračený morous, uťáplá kancelářská myška, bujarý technik a nad to všechno shlíží sošný Weiner a jeho knír. Tenhle čtyřistapadesátýtisícátý film o tom, jak udatný národ český hází květináče po zákonně zlých ruských okupantech je fakt ideální ilustrací k tomu jak jsme tady pořád ti feťáci na historických křivdách, kterým se představa toho, že každý útlak vychází ze součinnosti společnosti, nehodí do krámu, protože by se pak třeba museli rozhlédnout kolem sebe. Čím více si hýčkáme a mramorujeme své hrdiny, tím více si dokazujeme, jak selhaná jsme společnost. Čtyři dny po premiéře byly téměř všechny pražské projekce vyprodané a po filmu se spontánně výskalo a tleskalo. "A jak si vysvětlujete, že Vlny měly 99,9% návštěvnost?" "No... tak bylo to proti komunistům..." Stýská se mi po Hřebejkovi EDIT 10.9.2024: zapomněl jsem to dopsat k tomu komentáři, ale věděl jsem to od začátku, že ten film pošleme na Oscary a budeme se strašně divit a budeme hrozně ukřivděný, že ho nedostal. ()
Konečně zase pořádný český biják. Asi jsou tu drobnosti, které se dají na vkusové úrovni rozporovat: jestli tuhle nemohlo být o písničku míň, nebo jestli támhleto už není moc kýč, ale jako celek je to myslím nezpochybnitelně solidní. Nemá to nějakou zásadní myšlenkovou hloubku, ale co to umí výborně, je vzbudit takový ten zapomenutý pocit národní hrdosti, který jinak člověk u filmu cítí jenom když Kubiš s Gabčíkem přebíjejí stenguny. 4-5* ()
Superhrdinský film tentokrat ne od Marvelu, ale od Jiřího Mádla jsme už moc potřebovali. Díky za něj, povedl se mu až neuvěřitelně. Mladý Vodochodský mi byl sice od dob ztvárnění Sepéšiho krajně nesympatický, ale tady se plně herecky rehabilitoval - hrál úžasně minimalisticky přesně a velice mu to sedlo. ()
Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! ()
Silný příběh, který je dnes třeba připomenout více, než kdy dříve. Kvalitně řemeslně, režijně i scénaristicky odvedené dílo, které dosahuje světové úrovně. Člověka vtáhne chytré rámování příběhu skrze oči sympatické ústřední postavy. No a brilantní kombinování filmových záběrů s těmi dobovými dodává snímku na velikosti i důležitosti. Jednoduše velká pecka, které chybělo jen učesanější zakončení s lepším tahem na branku. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (19)
- Jiří Mádl chtěl po hercích, aby si nechali nárůst knír. Jediný, kdo ho poslechl, byl Vojtěch Kotek (Jiří). (Katka189)
- Jiří Mádl se rozhodoval o tom, kterou z reálných postav tehdejší Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu do snímku zasadí a kterou ne, dle jednoduchého klíče: musel nabýt dojmu, že danou postavu podle svých slov „zná“. Například součástí redakce byli i tehdy známí reportéři Sláva Volný a Karel Tejkal. Ve filmu se ale nevyskytují, protože Mádl ze všech vyprávění a zdrojů nenabyl dojmu, že by je znal. Naopak o Karlu Jezdinském mnoho zdrojů nebylo, přesto se ale ve snímku objevil, protože vyprávění o něm bylo pro Mádla zcela jasné. (Komiks)
- Pokud Tomáš (Vojtěch Vodochodský) volá z první služební cesty svému bratrovi z automatu, pak v té době nebylo možné volat meziměstské hovory z automatu, bylo to možné pouze z pošty nebo z domova přes spojovatelku v ústředně. Hovor pak stál 25 haléřů. (vladous)
Reklama