Kamarád do deště

Podraz na druhou. Filmová tvorba režiséra Jaroslava Soukupa, předlistopadová i porevoluční, bezesporu nepatří k reprezentativnímu vzorku československé kinematografie, ale svým způsobem vypovídá cosi o lidech a době. Kamarád do deště je dnes, po třiceti letech, spíše dokumentárním prostředkem pro pochopení společenského vývoje v závěrečné fázi perestrojkového období – obraz normalizačního podsvětí je ve filmu ilustrován v nadmíru atraktivním, až nezvykle přímočarém sledu; většina scén doslova pulsuje magickým étosem, který o časech veksláků a jiných podvodníků vypovídá v nefalšované, autentické podobě. Dojem nenucenosti, a přece kritičnosti přitom Soukup vytváří tím, že pošetilosti obou hlavních hrdinů, tedy Michala a Tomáše, konfrontuje právě s realitou doby jako světem promyšlených plánů, schválností, chyb či neuvážených, a snad i neuvědomělých krutostí. Jistou roli v tom všem samozřejmě může hrát i podvědomá nostalgie, spjatá především s osobami Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka, jejichž herecké kreace i přes nepopiratelnou slabost náleží k dobovým fenoménům; naopak Karel Augusta, nedoceněný hráč malých rolí, zde získal příležitost, jak na sebe upozornit mimo zavedený komediální obor. Některé filmy chtějí delší čas a pokud jim ho dopřejeme, je docela možné, že v nich objevíme jejich skrytou hodnotu, o níž v době premiéry neměl nikdo ani tušení. (23.02.2019)

„Na ten život už dýl ve frontě stojíš, jsi nabitej, tak co, tak co se bojíš, vem za kliku a vstup a zakřič na něj: Ten za dveřma jsem já, jsem já! “ KAMARÁT DO DAŽĎA prekvapivo nezostarol a stále je to dobrá a svižná kombinácia heist movie s buddy movie, to všetko v nezameniteľných pražských kulisách, samozrejme s typickým (ne)rozpočtom a s výborným duom Tofi/Vaculík. K tomu miestami až stroskotanecké bukowski-dialógy („Ako sa máš?“ – „Žijem. A ty?“ – „Tiež.“), výborná muzika (Tlaková níž) a napínavá kriminálna zápletka s humorom, i láskou. Na titulnej pesni „Dávaj ber“ sa hudobne podieľali Baláž s Patejdlom. (10.08.2008)

Kamarát do dažďa je pokus o čistý podfukársky mainstream, aký poznáme z neskoršieho obdobia od Tarantina a predovšetkým od Ritchieho. Ako keby z tohto filmu a jeho podfukárskych zvratov čerpali. Mne napríklad pripadá sviežejší, ako všetko od Ritchieho. Svoje zohráva aj nostalgia rokov minulých, ale to patrí k veci, zabávať sa na frajerinách Sagvana, oblečeného v príšernom cool ohoze. (13.10.2012)

Na tenhle film se vždycky rád podívám, když jde v televizi. Československý osmdesátky - šmelina a kšeftování se vším, vekslák Adamec v Peugeotu 309, šmelinář pan Kadlec, večerní sledovačky, noční Praha a především pravé kamarádství až za hrob. Spolu s Láskou z pasáže, Bony a klid, Divokou sviní a Vekslákem další sonda do pražského "podsvětí" před rokem 89. Soukup to vykreslil pěkně, Vaculík je taxikář, Tofi dělá pingla a mají hodně známých, kteří jim vždy pomohou. Skvělá atmosféra, hlášky a soundtrack. Dávej, ber. 4* (27.05.2017)

Nevim, čim to je, ale já mam tenhle film pořád nějak víc a víc rád. Sice je to celý takový naivní a v podstatě se Tofifé s Vaculíkem chovaj jako úplný dementi. Jeden si nechá ukrást 60 litrů a tváří se jakoby nic a druhej nechá 60 litrů ležet jen tak v autě. To i na dnešní poměry by bylo docela odvážný. Natož potom v roce 1988, kdy to bylo, jak nechat v autě půl mega. Ale strašně mě dostává, jak tam všichni okrádaj a podváděj všechny. Když se to tak vezme, je to takovej film bez kladnejch postav. Skoro jak od Coenů :-) No a ta atmosféra noční Prahy z konce 80. let taky stojí za to. Tenhle film prostě zraje jak kořalka. (27.03.2014)