Kairo

Vcelku náročný kousek, který jistě není pro každého. Pokud si však dokážete odpustit hledání sourodého příběhu a logiky, můžete si užít snový, mysteriózní hororový art. (21.11.2016)

Velmi depresivně natočený duchařský horror. Ale podle japonského zvyku je strašně dlouhý a to nám, odchovancům rychlé doby, nesvědčí. (07.02.2020)

Duchařina v defenzívě. (16.11.2021)

Japonci to vedia ako ktokoľvek iný. Od začiatku na mňa pôsobila nádherne bezútešná atmosféra, ktorá ma držala v napätí a úžase celý čas. Pochmúrna farebná tonalita, zašumený obraz, minimum ľudí. A aj tých zopár  je prakticky stále znepokojnených. Veď majú byť prečo, však. Nepríjemne mrazivé scény s duchmi už boli „iba“ bonusom, rovnako ako krásny apokalyptický záver. Ďalší filmový klenot do zbierky. (11.03.2022)

Kairo je hodně zajímavý kousek. V postavách jsem měl sice guláš a táhlo se to jak smrad, ale u žádného filmu jsem snad nikdy neměl takový nepříjemný pocit ať už jsem seděl jakkoliv. Když máš nakoukaných všech těch moderních duchářských bubákovin, podívat se na film jako Kairo, který naopak nedělá z diváků debily a ví jak jim řádně zasvinit trenažéry, je kurva osvěžující. Osobně, ruku na varle, a koule na čelo, se určitě jedná o jeden z nej duchařovinek. Určitě snesitelnější než ty *bubu, ty zkurvysynu* pana Wáničky, u kterých se ti zkrutí fajgl jenom když ti vraví, že jsou podle *skutečně události*. (11.09.2022)