Kairo

Tenhle film jsem pří vší snaze moc nepochopil. Základní myšlenka o pohlcování našeho světa duchovnem je sice asi hodna dlouhých intelektuálních debat – na filmovém plátně působí poněkud unyle, zvláště když je prezentována dle tradice japonské filmové školy nelineárně ve zdánlivě nesouvisejících obrazech. Film je určen náročnému divákovi, který jistě ocení hlubokou filozofickou myšlenku i vizuální stránku díla. Já osobně radši něco jednoduššího, i když třeba závěrečná apokalyptická atmosféra podkreslená výbornou hudbou mě docela dostala. Přesto mě tenhle film příliš neoslovil, protože celé jeho tajemno spočívá v tom dešifrovat, co tím chtěl autor vlastně světu sdělit. Odpověď na tuto otázku ale přenechám jiným… (07.10.2012)

Delikatesní mix hororu, tajemna a apokalyptických vizí. Už dlouho jsem neviděl film, který by mě tak děsil bez potoků krve, levných lekaček či děsivých digitálních triků (mluvím spíš o kvalitě). Mrazivé vyznění a vůbec ne hloupá myšlenka filmu popostrkuje Kairo do síně nejlepších hororů co jsem měl zatím možnost vidět. (05.06.2009)

Houpačka. Místy Kurosawa dokáže parádně topit v hutné freaky atmosféře, bohužel taky ještě víc topit v příšerně natažených dvou hodinách. Díval jsem se na to napětkrát, na jeden zátah to nešlo vydržet bez chrápání. Čekal jsem to lepší, ale zas vzhledem k mé averzi vůči asijským filmům to tak hrozný není. 60% (06.09.2015)

Asi nejstrašidelnější asijský horor, který dokáže mnohdy až nepříjemně děsit i bez toho, že by ve filmu byly klasické bafací lekačky. Ostré kontrasty světla a stínu (nebo stínu a menšího stínu), téměř žádná hudba, jen podivné zvuky. Velice nepříjemně působící duchové typu scéna v prádelně nebo chvíle, kdy duch doslova promlouvá k divákovi za utichnutí všech ostatních zvuků až má člověk nutkání se otočit jestli tam ten duch opravdu nestojí. (19.01.2010)

Dalsi z rady velmi podivnych japonskych filmu, tentokrat tedy z rad hororoveho zanru, z ktereho po zhlednuti budete mit pocit, ze se vam dostalo vice otazek nez odpovedi, coz je k samotnemu nametu vice nez skoda. Nejsilnejsi strankou filmu je atmosfera a ta vas taky donuti se dokoukat do konce a hlavne diky ni davam vysoke hodnoceni. Proc mam ale stale silny pocit, ze japonci jsou autori genialnich nametu, ale pak kdyz prijde na filmove zpracovani, tak to nikdy nedopadne stoprocentne. (11.09.2008)