回路
The Circuit
Režie:
Kijoši KurosawaScénář:
Kijoši KurosawaKamera:
Džun'ičiró HajašiHrají:
Kumiko Asó, Kojuki Kató, Šun Sugata, Šó Aikawa, Kódži Jakušo, Džun Fubuki, Kendži Mizuhaši, Haruhiko Kató, Šindži Takeda, Masatoši Macuo, Kurume ArisakaObsahy(1)
Napínavý apokalyptický příběh sleduje několik mladých lidí, kteří jsou svědky záhadných sebevražd a mizení lidí v okolí. Zdá se, že na vině je rostoucí vliv světa mrtvých. Duchové už nemají místo pro své bytí, a začínají pohlcovat náš svět. Existuje způsob, jak uniknout, jak to zastavit? Mladý Ryosuke Kawashima se o to snaží... (-bad-mad-wolf-)
(více)Recenze (106)
Taková variace na Kruh, jen je to trošku velkolepější a přehnanější. Příběh může být pro lidi, co se na podobné žánry moc nedívají, celkem napínavý a strašidelný, se znalými ale asi nic neudělá. Ti se navíc budou asi smát hlavním rysům příběhu. Máme tu totiž čest s jakýmisi duchy, kteří se šíří díky síti. Že vás tohle nikdy nenapadlo? Blázínci, tohle je běžná vysokoškolská fyzika - čtvrtý Newtonův zákon: Nelaď frekvenci X, jinak probudíš duchy. To byste znát přeci mohli, ne? ()
Duchařský příběh z mezidobí, ve kterém vražedné VHSky už nefrčí, protože je pomalu není na čem a kde přehrát, ale internet je ještě v plenkách a smartphony budoucností. Zajímavá zápletka o prolnutí se "přelidněného" světa mrtvých se světem živých. A i když tenhle způsob strašení nemůže být strašidelným pro nikoho kdo není úplná baba, v rámci žánru "japonský horror" jde o slušný standard. Snaživé budování temné atmosféry (mlčenlivá zjevení s podivnými pohyby, zneklidňující zvuková složka), netradiční závěr... A specielně jedna scéna mě opravdu pořádně zaskočila, a to dívčí skok ve 45.minutě! Pouštěl jsem si ho opakovaně snad desetkrát a neviděl žádný střih, žádný trik. Bravo! Na druhou stranu "napínavosti" je často dosahováno otravně klišoidními postupy (aktéři si s oblibou v bytech/domech nepochopitelně nerozsvěcejí světla a tápou v šeru) a citlivější divák zákonitě trpí jako zvíře při filosoficky i logicky hlubokých verbálních projevech imbecila Kawašimy. Film celkově trochu lepší průměr, scéna se skokem ovšem na stoprocentních pět. ()
Mno, tento film mi moc nesedl. Od japonců jsem přeci jen čekal něco víc. Doufal jsem, že se budu bát, že to zkrátka bude duchařina taková jak ji japonci umí. Ale strach se u mě bohužel vůbec nedostavil. Na druhou stranu, pokud bych měl hodnotit originalitu a zpracování (zejména vizuální), tak bych šel s palcem spíše nahoru. Celý film působí hodně depresivně a divák se nezbaví pocitu, že se každou chvíli musí něco stát. Něco špatného. A ono se taky něco špatného stane, jen to bohužel nebude nic tak děsivého, že by z toho člověk hrůzou zalezl pod peřinu. Já nepatřím k lidem, kteří považují lekačky za alfu i omegu dobrého horroru. Jde mi hlavně o dobrou atmosféru, s pokud možno napínavým dějem a něčím, co dokáže pořádně vyděsit. Atmosféra je v tomto filmu místy skutečně dobrá, ale všechno je příšerně natahované (podle mě by filmu slušela kratší stopáž - něco kolem 90min) a tak jsou veškeré dobré momenty vzápětí zabité. Hlavní postavy mi přišly také dosti nevýrazné, skoro až nesympatické. Pokud ovšem divák vydrží až do konce, bude mu odměnou překrásný postapokalyptický pohled na liduprázdné Tokyo, které je nádherné a děsivé zárověň a kam se na něj hrabe opuštěný NYC z I am legend. Celá moje jedna hvězdička nepatří ničemu jinému než právě těmto vizuálním orgiím. ()
Asi takto: Vzhledem k atmosféře filmu skvěle natočeno s naprosto parádní hudbu... Nicméně... Jsem to z toho tak chytrý, že ani nevím jak... :) A přesto se mi to líbilo dost.. :) ()
CITÁT - Všechno to začalo jednoho dne.....bez varování.....jako teď........... Hned od začátku se něco děje. Sice divák, zatím netuší co, ale to brzy zjistí. CITÁT - Je čas hodit to za hlavu........ Japonci a elektronika. Vyrábějí jí snad víc než Čína a tak je jasné, že v jejich světě musí mít elektronika své mýty a duchy, kteří kolem tohoto fenoménu vytváření magická prostředí a tajemná zákoutí. Nejdříve to jsou VHS - ky, poté telefony a dnes jsou to PC, CD nebo DVD. A kde se může nejvíce plížiti zlo? Na internetu. CITÁT - Chceš vidět ducha?.......... Je to sice chvilkami mrazivé a tajemné, ale převážně je to zmatené, neucelené a někdy i nudné. ()
Kairo je v první řadě temná a skličujicí duchařina, mající opěrné body v silné atmosféře, děsivosti a v impozantním hudebním doprovodu, který velmi dodává na naléhavosti. Zaráží mě také to, že příběh má mít apokalyptický nádech spojený s tím, že "mrtví začínají pohlcovat náš svět". Vůbec to tak "globálně" ve výsledku na mě nepůsobilo. Kámen úrazu bych hlavně viděl v poněkud roztahaném tempu a v několika scénách působících krapet hluše, čemuž "napomáhají" nepřesvědčivé herecké výkony. Není to vyloženě nepovedený film, je na druhou stranu velmi osobitý. Jenže být to více prostříhané a mít to větší rozvrstvení příběhů postav s dotaženějšími dialogy, tak k dokonalosti chybí opravdu málo. Takhle jsem si z toho odnesl pouze zážitek z horové atmosféry, což je zoufale málo. ()
10 rokov potom, čo som zhliadol americký remake, som sa pustil do originálu. Ktovie prečo až tak neskoro? Každopádne toto ´´príjemné´´ hororové dielko nieje v takom akčnom móde, ako spomenutý Hollywoodsky produkt a vsádza na to všetko, čo Ázijský horor oddeľuje od veľkej väčšiny svojich USA prerábok. Pomalú, tiesnivú a hutnú atmosféru. Tu sa však pracovalo so zbytočne dlhou minutážou, ktorá podľa mňa uškodila. ()
66%?? Dlouho nechápavě zírám na toto průměrné hodnocení. Až po chvíli mi to došlo. Film má americký remake. Čili ho shlédlo mnoho lidí, kteří by ho jinak neviděli/neznali, a toto je nejspíš jeden z těch filmů, který si ani nezaslouží, aby na něj koukal jen tak kdekdo. Ano - toto není horror (jak se tu mnohdy objevuje jako výtka). Není to horror v tom smyslu, že by nabízel děs jako atrakci, směsici strachu a "zábavy". Ale nenabízí ani onu čirou atmosférickou hrůzu, jako mnohé asijské horrory. Tento film totiž uvízl mezi světy, kde není dobro a zlo (a to ani v nějakých relativních, nejednoznačných podobách); nepřináší děs, ale směsici bázně, smutku a pocitu jakési zvláštní nevyhnutelnosti. Jediným monstrem, jediným absolutnem (lze-li to tak říci) je tu osamocenost. ()
Atmosféra parádní, je to správně divné se špetkou roztomilého humoru-ale ten příběh jsem docela drsně nepobral a vlastně vůbec nechápu spojitost mezi rudou páskou, internetem a černýma flekama ....může mi to někdo zkusit objasnit?Své teorie mi pište do pošty ;) ()
Technicky veľmi obstojne zvládnutý film, ktorý má tradične zvláštnu, pozvoľna budovanú mysterióznu atmosféru. No ako to už u podobne ladených japonských hororov býva, drvivú väčšinu minutáže musím bojovať s tým aby som nezaspal, čo platí aj pre tento prípad. ()
Ze začátku je těžké se v tom zorientovat. Sebevražda, černé fleky, divné videa, červená izolepa, "printo-skríno" .. jen klasické Windows errory asi nikoho nepřekvapily :P Postupem času Kairo nabírá tísnivou atmosféru, i když k hororové má celkem daleko. Je celkem těžké se do ní vžít, protože film plyne pomalu, těch hororových scén není moc, ale když už, tak většinou stojí za to a hlavně si film nepomáhá přehnanou psycho hudbou a lekačkami. Díky čemuž ve výsledku působí ještě víc realisticky. 3,5* ()
Ani ne tak horor jako spíš mysteriozní atmosférovka, která nabízí solidně napínavé scény, celkem podařený námět a solidní herecké výkony, ale bohužel dojíždí na svojí přebytečnou délku. I tak ale Pulse rozhodně stojí za pozornost. ()
Originální nápad, skvělá atmosféra a zpracování - plus. Mínusy - špatní herci, přirozené zestárnutí technologických prvků příběhu, špatně zvládnutý scénář. ()
Duchařské filmy mi vždy přijdou děsně pozitivní. Nejen, že dokazují, že existuje život po životě, ale zároveň, že člověk (později duch) si ho pořádně užije. Tady mi přijdou duchové takoví spíše smutní, což podtrhuje depresivitu prostředí. Všechny scény s duchama mi přišly výborné a občas jsem se i docela bál, ale bylo jich málo. Je sice hezké, že se snaží někdo dát hororu hlavu a patu, ale když do toho ještě začne cpát filosofické úvahy, tak už nemá horor tolik prostoru, kolik by měl mít. Navíc na horory se lidé dívají pozdě v noci a tou dobou není přemýšlení zrovna v kurzu. ()
Výsadou filmu je skutečnost, že si s duchy hraje nově, trochu jiným způsobem, že je nebere tak levně, jakby se to v japonské kinematografii nabízelo. Tvůrce si hrál, chtěl přinést něco trochu nového přemýšlivého. Přesto je to tempo někdy skutečně vražedné a to, že se zde zase tolik neděje, vás může uspat. Neužijete si pak tolik některé skutečně zajímavé scény, které by vás měly vytrhnout. ()
Veľmi originálne spracovaný námet na tému "mrtví proti živým" v spirituálnej forme. Na diváka svojím pomalým tempom pôsobí dokonale deprimujúco a bezútešne. Jeden z najlepších ázijských hororov, ktoré som zhliadol, kde výrazne dominuje atmosféra. A k tomu zopár nezabudnuteľných scén, pri ktorých mi aj teraz behá mráz po chrbte. Preto so sebou všade nosím aj červenú pásku, pre istotu :-). ()
V optimistické, přitom křehké době, kdy jsme netušili, jak moc internet změní svět, vzniklo Kairo. Z obrazovky počítače, která by nás měla spojovat, ovšem přicházejí jen vzdálené nářky a prosby o pomoc. Zřejmě nejosamělejší film všech dob, v němž ani smrt nepřináší jakoukoliv úlevu od beznaděje, hnaný k dokonalosti Kurosawovou naprosto zásadní režií, ignorující veškerá pravidla žánru ve prospěch hry s mizanscénou, neskutečného rámování a proplétání hororových výjevů s ospalou atmosférou japonské každodennosti. Kurosawa jako obvykle tu skutečnou hrůzu ponechává v pozadí, v rozích místností, ošuntělých bytech a dezolátních továrnách, kde absence lidského spojení vyniká ještě drastičtěji. Jestli vyznění příběhu rezonovalo už v době vzniku, tak teď brnká na tu nejcitlivější strunu v našem nitru – ani po dvaceti letech nás totiž technologie nespasí od samoty. 100% ()
Delikatesní mix hororu, tajemna a apokalyptických vizí. Už dlouho jsem neviděl film, který by mě tak děsil bez potoků krve, levných lekaček či děsivých digitálních triků (mluvím spíš o kvalitě). Mrazivé vyznění a vůbec ne hloupá myšlenka filmu popostrkuje Kairo do síně nejlepších hororů co jsem měl zatím možnost vidět. ()
..krom již několikrát zmíněný atmosféry, při který je všude tma a ze zdí se vynořujou "bytosti", o kterých mimochodem vůbec nic nevíte a ani to, proč se to všechno děje, je toho málo, co stojí za pozornost..návaznost scén taky občas potrápila mou hlavu..vyzdvihhnout zaslouží opravdu pouze vizuál.. ()
Související novinky
Weinsteinovci si zmerajú Pulz
Bratia Weinsteinovci chystajú remake japonského hororu KAÏRO (anglicky Pulse) o záhadných úmrtiach súvisiacich s tajomnou internetovou stránkou ponúkajúcou návštevníkom kontakt so svetom mŕtvych.… (více)
Kairo je v prvním plánu horor, ve kterém pozvolna odkrýváte tajemství podobně jako například v Kruhu, stejně jako ve zmíněném filmu je zde motiv masového média, v Kruhu to byla videokazeta a v Kairu se tajemné vzkazky šíří internetem, tímto médiem se tajemství dostává až do našich domovů. Od Kairo jsem očekával trochu lepší a originálnější duchařinu, ale dostal jsem daleko víc. Zpočátku je jasné, že jde o film temný, který je sice zbavený lekaček, ale i tak dokáže spolehlivě nahnat hrůzu. Asi nejlepší scéna mimo samotný závěr je setkání s jedním z duchů, je to výborně nasvětlený a používá to jeden psychologický trik, který vzbuzuje strach a nejistotu. Vezměte něco známého a uveďte to neobvyklého kontextu. Nechce židli levitovat, jít někoho po žebříku po horizontále či jako ve filmu změňte ženskou chůzi v nepřirozený pohyb, jako kdyby měla zlomené nohy. Známé přejde v neobvyklé, jistota se mění v strach. Většinu filmu jsem si říkal, že se opravdu drží příliš zpátky (absence lekačel, pozvolné tempo) a zaměřuje se jenom na budování atmosféry, závěr mi to však bohatě vynahradil, protože je úžasný a reflektuje hlavní myšlenku filmu. Ano, mluvím o myšlence, poselství, nikoliv o rozuzlení nebo vysvětlení, to totiž nečekejte. Doposud jsem znal podnětné a intelektuální filmy, které se maskují žánrem sci-fi, jako například Solaris, teď mi došlo, že životní sdělení lze dobře ukrýt i za hororem. Kairo podobně jako Suicide Club nebo Vyšetřování nočních můr tematizuje sebevraždu jako vztyčný bod horového příběhu, Japonci se s tím potřebují vypořádat. Vyšetřování nočních můr vytvořilo děsivého démona, který vás potrestá za to, že spácháte sebevraždu tím, že zemřete nepředstavitelně odpornou smrtí, Kairo však chce především dát odpověď, proč sebevraždy pácháme, aby vyústil v ironii. „Je tak jednoduché se oběsit.“ A proč je tedy pácháme? Japonsko jako zhuštěnina lidských duší a přitom si stejně každý připadá osamělý. Vzpomeňme na depresi Donnieho Darka, který říká: „Každý zemře sám.“ Kairo vytváří hodně velký oblouk (vlastně celý film k tomu směřuje), aby nám nakonec sdělil to nepříjemné poselství, že smrt je věčná samota. Jaká zákeřná ironie, utéci před bezútěšností samoty spácháním sebevraždy a propadnout se do věčného osamocení. Za života sám a po smrti sám. Jestli je na nějakém filmovém pásu skutečný kontakt s démonem, smrtkou, či dáblem, je to ve filmu Kairo při závěrečném tělesném setkání – velmi silný výjev a vrchol filmu. Kairo však není jen o smrti a sebevraždě, je to také lovestory mezi mužem, který je outsiderem a ženou, která je až nápadně krásná, takový načrtnutý vztah vede k nevyhnutelnému neúspěchu – končí opuštěním. Závěrečná apokalypsa byla jednou z nejlepších (lepší je Válka světů, ten pocit bezmocnosti při jeho sledování je neopakovatelný). Osamocená loď v nesmírném oceánu v závěru je zopakováním motivu osamění a nádherná tečka i ohlédnutí za divácky náročným filmem. Nečekal jsem to, vůbec ne, strašně moc se mi to líbilo a i když je Suicide Club mnohem působivější a asi i zajímavější, mám z Kairo nakonec lepší dojem. Další divný film, který si mě získal. Svého času TOP TEN. () (méně) (více)