Trojúhelník smutku

Film, který asi nelze popsat. Překvapivě kousavá kritika společnosti v zábavném balení s mnohdy naturalisticky a syrově vykreslených charakterech lidí. Je to šokující a někdy až moc názorné, ale díky skvělým hereckým výkonům Harrelsona nebo Burice se to dá zvládnout. Skvělý film. (07.07.2022)

Populismus, povrchnost a pokrytectví tvoří vrcholy Östlundova Trojúhleníku smutku. 40 – 60 % (30.12.2022)

Zkrabatil se mi trojúhelník smutku... Společenská satira pro generaci FLEX...? (01.01.2023)

Za mě jakžtakž část na lodi a slabá část na ostrově. Sociální satira plná duchaplných dialogů, která samozřejmě vtipně vypointuje některé části, ovšem jako celek je film dost chatrně vykonstruován. Uklízečka toalet, co si užívá otočení hierarchie na ostrově sice celkem baví, ale reálně se tam chová málokdo. Nehledal jsem za tím nic víc, ani nevím jestli jsem měl, ale nudil jsem se. (21.01.2023)

Den je úspěšnej jenom když sem vatu vydělal Many maikin,many,many maikin Všechny kolem sebe Bych sežral jak kanibal. 👉 Sem mladej zmrd Celej svět mi leží u nohou A ty co ještě ne Tak ty brzo budou jou Ty co si myslej Že je můžou živit rapy Těm rozbil huby Střepy zamotal do izolepy.. jak by to nejlépe popsal průměrný český Jarda z hospody; zkurvení kapitalisti z usa!!, tak i já se přikláním, že tohle byla zajímavá sonda do hlubin každé filipínské hajzlbáby, prodavačky za kasou v kaufu, popelářů a uklízeček v cikánské spalovně, co se rojí v kopu hoven zazobaných boháčů, podnikatelů, manažerů, investorů, babišů, inovátorů, politiků, slavných hvězd a tak dále. ecetéra ecetéra. Na mě to bylo stejný mokačíno, jako minulý špás [Menu (2022)], ale moc mě to teda nebavilo. Symbolicky si všichni naserem do kalhot, a nablijem do sklenky, ámen. Ruský král hoven na hrad! (27.01.2023)

Švédská komedie je naprosto jiný svět humoru se svým smyslem pro humor. Miluju to! Zvrácený, podlý, černý a smyslný vtip! Tohle neumí žádný jiný národ! (27.05.2023)

Keby som tento film nevidel už minimálne 5x tak som z toho asi tak unesený jak všetci rádoby intelektuálovia. (18.07.2023)

Scenárista a režisér v jednom si dal záležať okrem iného aj na kritike sociálnych nerovností, na kritike kultu krásy, kultu tela, konzumu, rieši aj pominuteľnosť materiálnych vecí a márnosť potrpenia si na matérii, poukazuje na zväčšovanie priepasti medzi bohatými (s neúmerným bohatstvom) a chudobnými a tiež parodizuje zbohatlíkov, ktorí sú bez peňazí častokrát (ak ide do tuhého) prakticky nepoužiteľní a bez "poddaných" nie sú schopní sa postarať ani sami o seba, už vôbec nie o druhých. Je to hlbšie, nevšedné a podarené, odvážne, s mnohými dobrými myšlienkami a dosť aktuálnymi posolstvami, len prvá a druhá tretina mi pripadali zbytočne naťahované a nie až tak zaujímavé (chápem, že tieto pasáže majú svoju podstatu, len mohli byť trochu kratšie), ostrovná časť mi imho prišla ako najvydarenejšia, ale celý film je možno ozaj trochu dlhý a nie vždy až tak pútavý. Mnohých divákov film značne očaril, mňa to kúzlo až tak nezasiahlo, avšak určite ide originálne a sympatické dielo a to sa počíta. (W. Harrelson, škoda, že nedostal viac priestoru.) Za tri vomit hviezdy ;), teda tri silné hviezdy. (03.12.2022)

Tentokrát bez paľby, pretože sa neviem pozerať intelektuálnymi očami, a všetko mi preklzlo pomedzi riadky. Škoda , tešil som sa. Film pre vyšších levelistov. (07.12.2022)

Film jako médium jsem vždy považoval za nejlepší formu k odvyprávění příběhu a tedy i k tomu určené. Trojúhelník smutku, ale na tento hlavní aspekt filmu naprosto nehledí a jakožto uvědomělá satira se výhradně soustředí na kritický komentář aktuálních problémů společnosti. Kdyby tím netrpěl samotný příběh, neměl bych s tím žádný problém, jenomže snímek ani tuto roli naprosto vůbec nezvládá. Svou kritiku předkládá tak nechutně okatě, aby jí snad pochopil i nejméně chápavý divák, který si pustí nový film s Woodym Harrelsonem. Jelikož Östlund naprosto nedbá na odvyprávění byť prostého příběhu, řadí za sebe scény tak nesouvisle, že každá působí jako samostatný skeč, opodstatněný pouze možností odškrtnout si další problém na který chce poukázat, což navíc působí podobně nuceným dojmem jakým jsou dnes obvykle tlačeny rasové a genderové kvóty. Až jako minoritní problém shledávám, že jako satira není vůbec vtipný a jakožto oceňovaný film totálně bez režijních nápadů. Téměř před dvaceti lety zlatou palmu v Cannes vyhrál Pulp Fiction, film který možná nemá žádný přesah, ani inspirativní příběh, ale zábavnou formou představil, či redefinoval nelineární strukturu vyprávění, kterou se mnozí inspirovali a na film jako takový vzpomínají dodnes. Stejná cena pro Trojúhelník smutku pouze poukazuje na fakt, jak moc se film oceňovaný kritikou od té doby posunul do prdele. 2/10 (07.12.2022)

Satira neskutečných rozměrů aneb až přijde pohroma, tak jsme všichni v prdeli. Hlavně, že máme nejnovější iphony. (19.12.2022)

To srovnání s Parazitem je podle mě trochu mimo, i přes určitou tematickou podobnost. Poprvé vidím film, u kterého nevím, jak hodnotit. (27.12.2022)

Je to totální bizár (tedy kromě první části, tam to ještě vypadá, že půjde o celkem normální vztahový film). Ale jakmile začne druhá část na palubě, hned pochopíte, že o nic takového se jednat nebude.  Po shlédnutí jsem z toho byla celkem v šoku a nevěděla jsem, co si o celém dílu myslet a kam ho zařadit. Faktem ale je, že ještě  po měsíci od shlédnutí ho mám v paměti jako kdybych to viděla včera. Takže je zcela evidentní, že to byl pro mě jedinečný filmový zážitek. Dokonale vykreslené lidské charaktery a kritika společnosti. Jediné mínus pro mě zůstává ten otevřený konec. (10.01.2023)

Kristova noho, eštěže sem neměl čas jít na to do kina, děkuju :o). Podobne tip filmu jdou většinou hodně mimo mě. Jako chápu, co je to satira a tak, ale tohle mi vážně nesedlo. Moje milá to přirovnala k filmu Švícarák, což je sice krapet jinýho, ale taky strašná pípčovina :o). Když už bych si teda měl něco z filmu odnýst, tak zeblitý lidi na jachtě a jak z hajzlů vytečou všecky splašky. A to je přátelé asi tak všecko. Jo a je mi jasný, že kritici si z tohodle filmu 30x vystříknout, ale mezi nima a mnou tu bude dycky značnýá rozdíl :o) (23.01.2023)

Šílená freska šílené doby? Moc jsem se nesmála, převažoval ve mně spíš hodně mrazivý pocit. Film o temných zákoutích naší duše, o kterých nechceme nic slyšet. Jsme sobci, kteří lžou a manipulují - a když se k tomu přidá pocit vyjímečnosti a nadřazenosti, opájíme se mocí ( penězi) nad druhými.  Sociální studie o zkaženosti lidského charakteru nás všech. Nepatřím mezi životní skeptiky, snažím se věřit spíš v to dobré v nás. Asi proto mě zasáhla scéna s ubitou oslicí, jako symbolem mírnosti a pokory. Ovšem nevím, jestli to pan režisér vůbec takhle myslel. Moc mě nebavila úvodní část ani ta závěrečná, nikdo mi tam nebyl sympatický, hodně protivný mi byl i ten mladý gender pár.  Zasmála jsem se jen pár situacím na jachtě. "Socialismus funguje jen na dvou místech: nebe, kde to nepotřebují, a peklo, kde už to mají.“ Úsměv na tváři mi vyloudilo herecké duo Zlatko Burić & Woody Harrelson. Ale to je tak vše. Třetí hvězdu dávám za soundtrack. P.S. Nepatřím k těm, kteří si myslí, že úspěšní a bohatí jsou jen banda pablbů. (16.02.2023)

Trojúhelník smutku rozhodně patří mezi nejvýraznější filmy roku 2022. Můžeme jej rozdělit na tři části, které jsou diametrálně odlišné, ale plynule na sebe navazují a tvoří komplexní a harmonický celek. Nejdříve se seznamujeme s modelem Carlem a jeho přítelkyní influencerkou Yayou u večeře, respektive na jejím konci, kdy má být zaplacen účet. Díky této scéně si můžeme udělat prvotní obrázek o dynamice tohoto páru (kdo má navrch a kdo s kým manipuluje), ale zároveň otevírá téma komunikace, která je pochopitelně naprosto zásadní pro fungování vztahu. Druhá část se odehrává na luxusní výletní lodi. I tady se postupně seznamujeme s vedlejšími postavami, ať už s palubní či podpalubní posádkou, nebo s vyvolenými cestujícími. Tato část je pravděpodobně nejzáživnější, nejen díky prvoplánově působivé kapitánské večeři, při které se rozpoutá jak vnější přírodní oceánská, tak vnitřní lidská zažívací bouře, ale také právě díky neuvěřitelně zajímavým postavám… Zde je ta společenská satira nejvýraznější. Ve třetí části, na ostrově, příběh nabírá úplně jinou dynamiku, protože se jasně dané životní role obrací, peníze a společenský status totiž ztrácí veškerý význam jakmile jde o přežití. První dvě části měly daleko výraznější spád a byly možná zábavnější než část poslední, ale ta zas vyzývá nejvíc k zamyšlení a může nabídnout mnohem více než jen zajímavé a pro mnohé rozporuplné či nejasné finále. Tento film vás jednoznačně pobaví, pravděpodobně i trochu zhnusí, zajímavé dialogy udrží vaší pozornost a také vás donutí se zamyslet. Za mě má tudíž Trojúhelník smutku vše, co má kvalitní film mít. (10.03.2023)

Jako vážně? Takže upřímně, po tomto filmu se s ohledem na jeho prakticky celosvětově pozitivní přijetí, cítím být opravdu úplně někde jinde, než zbytek diváků, rozplývajících se nad tímto oceňovaným filmovým zmetkem, pardon, skvostem. Já totiž naprosto netuším, co tímto ,,oslavovaným´´příběhem mělo být jako řečeno, a nic z toho, co tu ostatní erudovaní znalci plácají, jako ponor do lidských duší, či rozbor společenských vrstev, jsem tam nezaznamenal, evidentně jsem též nepochopil ani satirický tvůrčí záměr a zamyšlení se nad společenskými rolemi jednotlivců v současném světě, prostě si nyní trochu připadám jako blbec bez důvtipu, každopádně Triangle of Sadness mě totálně minulo, nebavil mě začátek, otrávil mě prostředek a když jsem se konečně alespoň krapet začal chytat v poslední třetině filmu, tak tam to pro změnu zas zazdila úplně poslední scéna, kterou jsem též vůbec natvrdo nepochopil a nepobral, takže i závěrečná pointa mě dostala do úzkých, tudíž opakuji, tohle skutečně nebylo story pro mě. Postavy se zde navíc vesměs chovají vážně extrémně nesympaticky, pofidérně, nevěrohodně a nepřesvědčivě, a to i přes všeobecně známý fakt, že čím je člověk bohatší, tím větší je kokot, zde ty mantinely kokotismu ale nebyly překročeny, nýbrž rovnou přeskočeny, nebavily mě ovšem ani ty jisté pokusy o humorné, vlastně pardon, satirické vložky, respektive jsem je asi tedy spíš také nepochopil, abych někoho neurazil svou hloupostí, ,,slavná´´ zvracící scéna mi jinak připadla jen jako nuceně vložený moment, aby bylo o čem mluvit, atmosféra nebo osobitý styl zpracování si dovolím označit za nulové a co se týče hereckých výkonů, i ty mi přišli nesympatické a umělé. Zkrátka, ať si každý tvrdí co chce, za mě je tato podívaná každopádně jen nesmyslně vyhajpovaná záležitost, ze které pro mě neznámo proč vesměs všichni učurávají do spoďárů, ačkoliv k tomu není důvod. (08.04.2023)

Severskej miláček festivalů není jen pouhou satirou těch nejbohatších vrstev, jak ho recenze asi nejčastěji skloňujou. Stejně jako série The White Lotus je to satira našeho života ve 21. století - rozmařilýho, povrchního - a nešetří vůbec nikoho. První část dá vzpomenout na slavnou debatu o dýškách z Tarantinovejch Gaunerů a samu o sobě jí považuju za geniální. Druhá část odehrávající se na lodi jsou úplný filmařský orgie gradující během kapitánský večeře do absolutně neuvěřitelný sekvence scén, která by se dala pojmenovat jako "studie zvracení na rozbouřenym moři". Ne-za-po-me-nu-tel-ný. Jen závěrečnou pasáž jako kdyby psal někdo mnohem umírněnější (ale jen na poměry tohohle filmu, abychom se pochopili) a vy začnete tušit, že to nejlepší už máte za sebou. Finální pointa ale každopádně perfektní. Carl: "It's just... when you say... When you say, 'Thank you, honey' like that... You don't really give me an option but to pay. It was just an observation. Just something I've noticed." (09.04.2023)

Par mist to ma, ale ze bych byl nejak omracenej uzasem, to bych nerekl... (11.06.2023)

Jsem rád, že do Varů přijel sám "král sraček". Fakt dobrý, jen to bylo moc dlouhý. Na druhou skoro všechny scény byly důležité, takže asi není co vystřihnout. Celá scéna s kapitánskou večeří byla naprosto geniální. Balancovala skvěle na hraně intelektuálna a fekální/zvracecí komedie, což je vždycky plus. Já cituju Marxe a ty zase Reagana. (04.07.2022)