Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Esenciální surrealismus v podobě zpracování Alenky v říši divů. Jednoznačně nejlepší Švankmajerův celovečerák, u nás prakticky nedoceněný, což je veliká škoda. Po prvním zhlédnutí jsem nestačil žasnout nad tvůrcovou imaginací, tak neskutečně hravou, tak moc přibližující nám právě tu dětskou fantazii, které jsme bohužel (nebo snad bohudík) už odrostli. Dechberoucí...100%. Jsem moc zvědavý s čím přijde Tim Burton a jeho Alenka... ()
Nezabudnuteľná záležitosť. Jan Švankmajer sa nechal volne inšpirovať knihou od Lewisa Carrolla, avšak vôbec sa nesnažil o doslovnú adaptáciu. Viacmenej film natočil svojím osobitným štýlom a pri tvorbe filmu improvizoval. Vďaka tomu dostáva tento surrealistický výlet do krajiny zázrakov (teda skorej do stuchnutého baráku) rozmer snového filmu, kde sa môže stať čokoľvek. Film ponúka mnoho skvelých scén ako šermovanie postavičiek z hracích kariet, popíjanie čaju s marionetami či postavu zákerného králíka, ktorý je tu v podstate sprievodca celého príbehu - to sú všetko dnes už symboly tohto filmu. Myslím že z takejto adaptácie by mal Lewis Carroll radosť. Skrátka a jasne: Něco z Alenky považujem za jeden z vôbec najlepších Švankmajerových filmov. ()
Švankmajera ja veľmi môžem. Podľa mňa je to bezkonkurenčný génius, kráľ stop motion animácie. Každý jeho film nesie jedinečný rukopis. Je to pohádka pro děti pro dospělé. Alica v krajine zázrakov dostala skvelú podobu pod jeho taktovkou, a i keď nespravil veľké intervencie do hlavnej dejovej kostry, dokázal vytvoriť (veľmi) svojskú interpretáciu. Zmiešanie stop-motion animácie, s hranými scénami + rozprávač v osobe malého dievčatka, vytvárali neskutočnú atmosféru. Aj by som označil Alenku ako priameho predchodcu „Lekce Faust“, ktorý sa štýlom spracovania podobá.____ Čo ma najviac dokázalo dostať na jeho réžii je plynulý prechod z interiéru do exteriéru. Jeden z kľúčových elementov jeho tvorby spolu s mlčaním, ktoré však má rovnakú výpovednú hodnotu ako bohatá konverzácia. ()
Tak na takéto umenie som už asi primálo intelektuál... Explózia fantázie, skvelé "animácie", štylizácia hororových scén... len mi to prišlo PRÍLIŠ DLHÉ. Ako krátkometrážny filmík, by to bola bomba. Už v polke filmu si divák zvykne na obrazovú výtvarnosť a ďaľšie Švankmajerove hračičky už neprinášajú prekvapenie. Pri Alenkinej návšteve klobučníka som si teda riadne zazíval (aj keď autor zrejme scénou chcel niečo dôležité povedať). Napriek značnej morbídnosti, je to výnimočný film... A byť výnimočný je niekedy to najťažšie... ()
Můj druhý viděný Švankmajer a musím říct, že jsem hrdý, že náš stát se může chlubit takovýmto osobitým tvůrcem světového významu. Něco z Alenky vypráví příběh Alenky z říše divů trochu jiným způsobem. Dětský pohled střetávající se s realitou snu. A musím se přiznat, že jsem se toho trochu obával a z počátku se i nejistě ošíval a říkal si jak vydržet tohle skoro hodinu a půl. Poté se mi nejspíše podařilo naladit na tu správnou vlnu a film jsem si neskutečně užil. Dětská představivost je nádherná věc a tohle zobrazuje naprosto skvělým způsobem. Dokonce balancuji s myšlenkou, že tahle Alenka je tou lepší s porovnáním s Timem Burtonem. Tahle myšlenka se ve mě zrodila hlavně pár dní po shlédnutí, kdy na snímek musím čas od času myslet. Myslím si že pravdivost tvrzení mi ukáže třeba někdy následné opakované shlédnutí. (Ovšem to mě v nejbližší době jistě nečeká). Proč tedy nakonec jen za 4? Nejspíše proto, že prvních 20 minut nebylo ideálních a ne úplně jsem si tento snímek užíval. Opakované shlédnutí jistě ukáže víc. 80% zatím. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (24)
- Jan Švankmajer pro roli Alenky (Kristýna Kohoutová) hledal dívenku, jejíž oči a ústa by odpovídala velice přesným fyziognomickým kritériím. U herce totiž považuje oči a ústa za nejdůležitější „prvky“, mnohem důležitější než jeho hereckou techniku. (Facillitant)
- Film byl v roce 1987 vysílán na pokračování v německé a švýcarsko-neměcké televizi. Hned na začátku však bylo vysílání ve Švýcarsku zastaveno, protože několik spolků křesťanských rodičů si stěžovalo, že film je „nevhodný“ pro děti a hrozilo, že na distributora podají trestní oznámení. (Facillitant)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama