Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Něco z Alenky je film, ve které je opravdu jen něco, např. tam vůbec není kočka Šklíba (bohužel), Tydli bratři a další drobnější postavičky (krom postaviček tam není den Nenarozenin). A proto mi přišel prostředek trochu nelogický (nevěděl jsem, proč se Alenka (a ne jenom ona) chová tak nelogicky. Vím, chci o Zemi divů moc ;-)) , takže bych uvítal větší odpoutanost nebo mnohem větší doslovnost základu od Carrolla (ale pak by tam nebylo pár skvělých překvápek). Po celou dobu snímku jsem si to srovnával s dalšími filmovými adaptacemi knížky. Se závěrem mě to fakt začalo bavit(,,Setněte jim hlavy!"). Příběh sice děla docela dost, ale Švankmajerovo dílo (tímto jim začínám) staví na formě, jako by to tvořil Burton - chodící kostřičky (ale pro něho je důležitější příběh než forma), takže bych mohl dát 5* (ale přes ten prostředek nemůžu). PS dejte si bacha na stoly se šuplíky. ()
Jan Švankmajer zpracoval knihu Lewise Carrolla - Alenčina dobrodružství v říši divů - tak dokonale specifickým surrealistickým způsobem, že vás jeho atmosféra pohltí od samého počátku a nepustí ještě dlouho po závěrečných titulcích. Alenka je děvčátko jako ze škatulky s očima modrýma jako dvě studánky. Usíná...... a začíná snít - tedy asi. Loutkové zobrazení klasických postav knihy (Bílý Králík, Kloboučník, Zajíc Březňák či Královna) je sice morbidní, ale přesto úchvatné. Ostatní postavy, které se ve filmu mihnou, jsou tak šílené, že se vám až bude líbit jejich nelibovzhlednost. :P Kostry, mokré peří či piliny jsou zkrátka tím pravým, ořechovým.. ()
Carrollova předloha o Alence, která se dostává do Říše divů, nabízí velké množství materiálu, které se zrcadlí v různých režijních pojetích a zpracováních. Jedním z nich je i Švankmajerův snímek, ve kterém se perfektně mísí živé herectví a neuvěřitelně pečlivá práce s animací, která je vzhledem ke stáří snímku více než obdivuhodná. Možná mě trošku rušilo mluvené slovo z úst malé Alenky, které působilo až příliš monotónně, nicméně i tak jsem se snažil více všímat formální stránky filmu, která byla důležitější a vskutku nepřehlédnutelná. Zkrátka velice povedený filmařský kousek z naší produkce, na který můžeme být opradu pyšní, a který se v rámci světové kinematografie rozhodně neztratí. ()
Rozprávka, horor, dobrodružstvo, sen. Nádherná pocta románu Lewisa Carrola "Alica v krajine zázrakov" interpretáciou na vlne imaginácie a surrealizmu a zároveň asi najkrajším vystihnutím detskej predstavivosti vo filme. Myseľ detí je vzdialená nasladkastým podsúvaniam mainstreamu o jemnosti a dobrote detského sveta, naopak, je plná hravej krutosti a fascinácie tajomným, monštróznym a chuťou okúsiť neochutnateľné. Prvý celovečerný film Jana Švankmajera si vystačil s jednou herečkou pohybujúcou sa v animačne dokonale rozpohybovanom svete vecí z vetešníctiev v zriedka navštevovaných vaškufliach a pôjdoch starorodičovských domov s patinou. Tajomstvá skrývajúce sa na zaprášených policiach plných záhadne vyzerajúcich zaváraninových skleníc s čudesným obsahom a obživnutý svet kostrových stvorení, hračiek vystlaných pilinami a hracích kariet spolu s vždy prekvapujúcim spôsobom prechodu z miestnosti do miestnosti privádzajú k nemému úžasu nad dokonalosťou výnimočného diela. ()
Mnohem raději mám Švankmajerovy kratší filmy. Jeho tvorba je totiž předně umělecká, kdy tato stránka snímků mnohdy zastíní dějovou linku a dlouhá stopáž tomu rozhodně neprospívá.. A to je případem Alenky. Sice mám filmovou formu surrealismu nejraději a režisér ji ovládá na výbornou, ale co naplat, po hodině mě pak kochání se vývarnem a bizarními nápady začne zlehounka nudit, jelikož autor se zbytečně opakuje a prodlužuje situace. Přesto ale na uměleckou tvorbu manželů Švankmajerových nedám dopustit, obzvlášť když mě u každého záběru napadá, kolik jen to muselo dát práce.. ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (24)
- Aby Švankmajer posílil subjektivní, osobní stránku Alenčina snu, rozhodl se, že příběh bude vyprávět sama Alenka (Kristýna Kohoutová), jež svým hlasem ztělesňuje a oživuje všechny postavy příběhu. Pro zdůraznění její nadvlády nad příběhem se záběr na dívčiny rty pravidelně opakuje. (Facillitant)
- Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
- Detailní záběry na Alenčina ústa se netočily s její představitelkou Kristýnou Kohoutovou, ale s její dublérkou. (Xeelee)
Reklama