Sňatková kancelář

Satirická komedie, kde se vše točí kolem Jindřicha Plachty a jeho snahy prosadit zákon o drsném 50% zdanění svobodných mužů, ukazuje, že svět se za těch osmdesát let příliš nezměnil. Byly tu erotické časopisy, feministky, policie rozháněla demonstrace slzným plynem, politici uměli jen schvalovat daně a lid o nich myslel v podstatě totéž co dnes („Čekat se nemůže. Přijdou volby, voličové dostanou rozum a je po mandátu a poslanecké slávě“). Přestože režie, střih i herecké výkony už dnes působí zastarale, Plachtovy lyžařské improvizace jsou okouzlující a mnohé z vtipů jsou překvapivě cynické nebo, řečeno naším současným newspeakem, nekorektní. (19.03.2011)

Hodně ukecaná, ze začátku až uřvaná ani ne moc vtipná komedie o chlapíkovi, který si pořídil sňatkovou kancelář a navíc podpořil zákon o povinném manželství pro muže nad 25 let, čímž si samozřejmě "pořídil" spoustu zákazníků. Přitom ještě stihl zkusit, co to je lyžovat, když to člověk neumí. Tato komedie je vtipná jen díky bonmotům Jindřicha Plachty, jakmile on zmizí z obrazovky, je to šílená nuda. Podprůměrná prvorepubliková komedie. Hudba: Eman Fiala (22.07.2011)

Neokoukaná pamětnická komedie, která je v televizi uváděna jen velmi zřídka, protože nepatří zrovna k těm nejzdařilejším. Nejvíc se zde herecky prosadil Jindřich Plachta, který táhne nejen sňatkovou kancelář, ale i celý film. Abych nekřivdila, najde se tu i řada vtipných momentů jako jsou třeba schůze neprovdatelných feministek i zapřisáhlých starých mládenců, a seznamka při zimním sportování na horách. Při nedostatku sňatkuchtivých mužů se podaří vedoucímu kanceláře dostat do parlamentu zákon o povinném manželství, v němž svobodným mužům nad 25 let hrozí daň z mládenectví ve výši 50% příjmu. Jen aby se toho někdy nechytli i naši poslanci, ve snaze naplnit státní kasu. Docela jsem se bavila. (24.02.2016)

Celé to stojí na Plachtovi, kterému se sice (zejména ze začátku) podaří pár hlášek, ale na utáhnutí celého filmu to nestačí (navíc místy sklouzává do naprosté trapnosti, což u něj koneckonců není až tak neobvyklé). Kromě něj už stojí za zmínku v podstatě jen erotické časopisy, řádění ženského spolku a moje oblíbenkyně Šlemrová. (22.10.2017)

Svatopluk Innemann, režisér na roztrhání. Tempo jeho práce bylo přímo vražedné a tak není divu, že neřekl ne ani scénáristům tohoto lehounce nevázaného filmu. Ti zasadili svůj komediální příběh nejen do pražských barů a kaváren, ale také mezi zasněžené krkonošské hřebeny. A aby se diváci v kinech nenudili, vysypali z rukávu zaručený trumf – výtečného Jindřicha Plachtu, který sehrál rozkošnou figurku popleteného majitele sňatkové kanceláře a lyžaře-teoretika. A pro milovníky pikantních slečinek lze bez výhrad doporučit rozvernou Elu Šárkovou a šibalskou Jiřinu Šejbalovou. Vskutku sympatické zastavení v časech, kdy si kdekdo prozpěvoval prudce nakažlivý šlágr Emana Fialy Tvé oči to poznaly a decentní pohoršení vzbuzoval nanejvýš umělecký magazín dospělých Eros. (06.10.2008)