Jen o rodinných záležitostech

Námětem silný, i když trochu konstruovaný příběh podle Jaromíry Kolárové, který v režijním provedení pro mě překvapivě zaostává za svými možnostmi. Nezkušená Chlumeckého hudba, z herců obstojí Vančurová, Bartoška, Hanzlík, ostatní však podléhají schematičnosti rolí. Dobově - 1990 a vlastně dosud - nesmírně nepohodlné (i v Tv minimálně vysílaný film) demaskování totalitní monopolizace pojmu "komunista", které nejspíš vysvětluje i motivaci Svobodova politického angažmá v 90.letech. (12.05.2012)

Při sledování tohoto pozapomenutého raně posametového československého filmu mi okamžitě naskočilo vcelku nedávno zhlédnuté Doznání a vcelku mne překvapuje, že tu není v podobných.  Byť  filmové zpracování Londonových zážitků v některých okamžicích volí symboličtější jazyk, tak bych řekl, že se u něj režisér Svoboda rozhodně inspiroval, anžto některé pasáže byly prakticky totožné.   Padesátá léta byla nejtajemnější a zároveň nejhrůzyplnější součástí komunistické éry  nejen v Československu. Paranoidní režim  se začal pod taktovkou stalinské Moskvy  obávat o náladu svých poddaných, poněvadž  se plánovací ekonomický dadaismus přiliš nedařil a  nastal  čas zasáhnout a ustanovit viníky téhle situace. A bylo třeba sáhnout až k obětem nejvyšším a setnout některé své vlastní hlavy, jinak by společnost téhle kamufláži nikdy neuvěřila.  A tak byl vymyšlen a realizován  proces s největším "zrádcem" Slánským a jeho nohsledy.  Doba, kdy si žádný člověk, ale i dříve nedotknutelný pohlavár nemohl být ničím jistý, doba strachu a útlaku a doba, která "zachránila" socialistické zřízení na dalších pár let...    Jako obžaloba hrůzyvlády pak funkční i díky skvělým hercům, Hanzlík, Kňažko, Vančurová, Bartoška ale i v menších rolích Roden či  Mucha naprosto excelentní. Celý příběh pak rámuje bezútěšná temná atmosféra, kde zejména scény z věznice nedávají pražádnou naději. (26.07.2023)

Včera jsem viděl na CSfilm a byl jsem ohromen. Kvůli tomuto filmu přehodnotím hodnocení Zdivočelé země a vezmu jí jednu hvězdu. Toto je ten film o hrůze 50. let. Mnozí vyčítají Svobodovi, že souzením komunisty chce zmírnit viny komunistického režimu. Jenže ono je to jinak, film naopak ukazuje tu zhovadilost bývalého režimu ve stíhání a vykonstruovaném souzeni vlastních lidí. Že totalitní režim sejme odpůrce je očekávané, ale že půjde i po těch, kteří jej vytvořili, na základě lží, je hrozné. Už nevím, kdo to řekl, ale tady platí: "Rozdíl mezi gestapem a StB byl ten, že gestapo chtělo z člověka vymlátit pravdu." Jinak Bartoška a hlavně Hanzlík s Vančurovou naprosto bezchybní. K tomu psychopatičtí vyšetřovatelé v podání Kňažka a Rodenb, kdy z každého mrazí jiným způsobem. Spolu s Tichou bolestí neprávem zapomenuté filmy bravurně se vyrovnávající se s 50. lety. (11.09.2016)

Tragické osudy nepohodlných občanů jako porevoluční téma číslo jedna. Lépe šly tvůrcům ty komedie než pokusy o psychologická dramata, zobrazující nespravedlnost, zoufalost a nakonec podvolení se brutálnímu nátlaku. Obraz vynuceného přiznání, jako jediného nástroje moci, zde pro mě ztrácí věrohodnost, což potvrzují i překvapivě slabé herecké výkony těch, na kterých by to mělo stát. O druhořadých hercích či primitivní hudbě ani nemluvě. (16.12.2011)

Tomuto snimku by opravdu sluselo vydani na DVD, pokud mozno s komentarem historika a alespon rozhovorem s tvurci v cele s reziserem Svobodou. Zajimalo by mne, jestli tvurci znali knihu Artura Londona, ci alespon jeji filmove zpracovani Doznani z roku 1970 s Yvesem Monandem. Ocenuji herecke vykony, nekteri herci zde byli obsazeni z dnesniho pohledu prekvapive (Donutil jako jeden z vyslychajicich), takovy Karel Roden tu predvedl snad nejvetsi svini sve kariery. (13.01.2016)