Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška, Marta Vančurová, Milan Kňažko, Karel Roden, Rudolf Hrušínský ml., Ladislav Potměšil, Zdeněk Mucha, Miroslav Donutil (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)
(více)Recenze (126)
Námětem silný, i když trochu konstruovaný příběh podle Jaromíry Kolárové, který v režijním provedení pro mě překvapivě zaostává za svými možnostmi. Nezkušená Chlumeckého hudba, z herců obstojí Vančurová, Bartoška, Hanzlík, ostatní však podléhají schematičnosti rolí. Dobově - 1990 a vlastně dosud - nesmírně nepohodlné (i v Tv minimálně vysílaný film) demaskování totalitní monopolizace pojmu "komunista", které nejspíš vysvětluje i motivaci Svobodova politického angažmá v 90.letech. ()
Při sledování tohoto pozapomenutého raně posametového československého filmu mi okamžitě naskočilo vcelku nedávno zhlédnuté Doznání a vcelku mne překvapuje, že tu není v podobných. Byť filmové zpracování Londonových zážitků v některých okamžicích volí symboličtější jazyk, tak bych řekl, že se u něj režisér Svoboda rozhodně inspiroval, anžto některé pasáže byly prakticky totožné. Padesátá léta byla nejtajemnější a zároveň nejhrůzyplnější součástí komunistické éry nejen v Československu. Paranoidní režim se začal pod taktovkou stalinské Moskvy obávat o náladu svých poddaných, poněvadž se plánovací ekonomický dadaismus přiliš nedařil a nastal čas zasáhnout a ustanovit viníky téhle situace. A bylo třeba sáhnout až k obětem nejvyšším a setnout některé své vlastní hlavy, jinak by společnost téhle kamufláži nikdy neuvěřila. A tak byl vymyšlen a realizován proces s největším "zrádcem" Slánským a jeho nohsledy. Doba, kdy si žádný člověk, ale i dříve nedotknutelný pohlavár nemohl být ničím jistý, doba strachu a útlaku a doba, která "zachránila" socialistické zřízení na dalších pár let... Jako obžaloba hrůzyvlády pak funkční i díky skvělým hercům, Hanzlík, Kňažko, Vančurová, Bartoška ale i v menších rolích Roden či Mucha naprosto excelentní. Celý příběh pak rámuje bezútěšná temná atmosféra, kde zejména scény z věznice nedávají pražádnou naději. ()
Včera jsem viděl na CSfilm a byl jsem ohromen. Kvůli tomuto filmu přehodnotím hodnocení Zdivočelé země a vezmu jí jednu hvězdu. Toto je ten film o hrůze 50. let. Mnozí vyčítají Svobodovi, že souzením komunisty chce zmírnit viny komunistického režimu. Jenže ono je to jinak, film naopak ukazuje tu zhovadilost bývalého režimu ve stíhání a vykonstruovaném souzeni vlastních lidí. Že totalitní režim sejme odpůrce je očekávané, ale že půjde i po těch, kteří jej vytvořili, na základě lží, je hrozné. Už nevím, kdo to řekl, ale tady platí: "Rozdíl mezi gestapem a StB byl ten, že gestapo chtělo z člověka vymlátit pravdu." Jinak Bartoška a hlavně Hanzlík s Vančurovou naprosto bezchybní. K tomu psychopatičtí vyšetřovatelé v podání Kňažka a Rodenb, kdy z každého mrazí jiným způsobem. Spolu s Tichou bolestí neprávem zapomenuté filmy bravurně se vyrovnávající se s 50. lety. ()
Tragické osudy nepohodlných občanů jako porevoluční téma číslo jedna. Lépe šly tvůrcům ty komedie než pokusy o psychologická dramata, zobrazující nespravedlnost, zoufalost a nakonec podvolení se brutálnímu nátlaku. Obraz vynuceného přiznání, jako jediného nástroje moci, zde pro mě ztrácí věrohodnost, což potvrzují i překvapivě slabé herecké výkony těch, na kterých by to mělo stát. O druhořadých hercích či primitivní hudbě ani nemluvě. ()
Tomuto snimku by opravdu sluselo vydani na DVD, pokud mozno s komentarem historika a alespon rozhovorem s tvurci v cele s reziserem Svobodou. Zajimalo by mne, jestli tvurci znali knihu Artura Londona, ci alespon jeji filmove zpracovani Doznani z roku 1970 s Yvesem Monandem. Ocenuji herecke vykony, nekteri herci zde byli obsazeni z dnesniho pohledu prekvapive (Donutil jako jeden z vyslychajicich), takovy Karel Roden tu predvedl snad nejvetsi svini sve kariery. ()
Galerie (58)
Photo © Filmové studio Barrandov / Zdeněk Vávra
Zajímavosti (3)
- Miroslav Macháček (kňaz Josef) zomrel dva mesiace pred premiérou filmu. (Jello Biafra)
- Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)
- Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
Reklama