Jen o rodinných záležitostech

Drsný film o dvou komunistech, kteří jsou v 50. letech vybráni k likvidaci, tj. psychicky a fyzicky mučeni, nuceni k přiznání nesmyslných obvinění a bezmocně směřují k šibenici či dlouholetému žaláři zatímco jejich majetky jsou rozebrány stranickými funkcionáři a jejich rodiny odsouzeny k životu v bídě. Jeden z těch filmů, po kterém si člověk řekne co asi za lidi může ještě spoustu let po revoluci, kdy už jsou všechna tahle zvěrstva dávno známá, volit komunisty. Nicméně, díky za tento depresivní film, jednu z prvních záporných rolí Karla Rodena i výborného Hanzlíka. (30.01.2011)

Perfektní, leč zapomenuté dílo české kinematografie. Předchůdce filmu "Ve stínu" byl snad ještě lepší než jeho novější verze. A tolik legendárních herců pohromadě se jen tak nevidí. Škoda jen, že to bylo natočeno v době pro film nepříznivé (prakticky všechny první porevoluční filmy zůstaly zapomenuty). (19.07.2014)

Naše dva národy asi história, krátko po nástupe komunistov k moci nijako zvlášť nezaujíma. Filmy o procesoch z tohto obdobia človek aby lupou hľadal v televíznom programe a ak na jeden natrafí, tak zistí, že o ňom v živote nepočul, pričom má to najluxusnejšie herecké obsadenie. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Hutnú temnú atmosféru 50. rokov navodzuje Svodoba účinnejšie ako napríklad nedávne Ve stínu. V diere je to skutočne husté, nikto by s väzňami nechcel meniť. Trochu škoda, že film začne byť v druhej polovici trochu monotónny a 15 vystrihnutých minút by mu neublížilo, téma ale menšie nedostatky vynahradzuje. (14.03.2018)

Tragické osudy nepohodlných občanů jako porevoluční téma číslo jedna. Lépe šly tvůrcům ty komedie než pokusy o psychologická dramata, zobrazující nespravedlnost, zoufalost a nakonec podvolení se brutálnímu nátlaku. Obraz vynuceného přiznání, jako jediného nástroje moci, zde pro mě ztrácí věrohodnost, což potvrzují i překvapivě slabé herecké výkony těch, na kterých by to mělo stát. O druhořadých hercích či primitivní hudbě ani nemluvě. (16.12.2011)

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. (02.06.2012)