Jen o rodinných záležitostech

Bohužel jsem viděl poprvé až nedávno, knižní předlohu Jaromíry Kolárové jsem také nečetl, obávám se, že v těch předlistopadových letech nebyla jen tak lehce dostupná ... Skvělé psychologické drama z doby okolo Slánského procesů, plejáda našich špičkových herců a dramatický popis toho, jak se likvidují nevinní anebo "přebyteční". Přesto, že film je hodně deprimující, obávám se, že reálná skutečnost byla možná ještě horší. Nejhorší na tom je, že takhle dokázali navzájem likvidovat, koho se jim zachtělo, ve vlastních řadách nevyjímaje. Opravdu ten režim byl a je zrůdný a nezreformovatelný a myslím si, že tento film by měli uvádět možná častěji, v lepším vysílacím čase a alespoň s trošku větší propagací. Možná zrovna před volbami, protože český člověk bohužel strašně rychle zapomíná ... Docela by mne zajímal komentář na tento film od s. Semelové :-) Ta by to možná hodnotila jako sci-fi, mně film evokuje spíše novodobé "Kladivo na čarodějnice" ... (31.03.2017)

Politické drama z 50. let o zinscenovaných komunistických procesech, překvapivě natočené ještě za komunismu. Vzhledem k tomu, že jsme všichni poučeni o tom, že v rámci komunismu neexistuje nic jako spravedlnost pro zlé, čestný estébák, milý vězeňský dozorce, nenásilný komunistický výslech nebo vyšetřovatel s pochopením a odporem k násilí, film je od začátku do konce depresivní a bez naděje, ať už tam oběť donucenou k nesmyslnému přiznání hraje Hanzlík nebo Bartoška. Hudební doprovod je poněkud zívací. Co se týče výkonu, Roden, Landa, Donutil a tradičně démonický Kňažko tu hrají divácky vděčné role absolutních sviní, zbytek nijak nepřekvapí. (12.12.2009)

Tragické osudy nepohodlných občanů jako porevoluční téma číslo jedna. Lépe šly tvůrcům ty komedie než pokusy o psychologická dramata, zobrazující nespravedlnost, zoufalost a nakonec podvolení se brutálnímu nátlaku. Obraz vynuceného přiznání, jako jediného nástroje moci, zde pro mě ztrácí věrohodnost, což potvrzují i překvapivě slabé herecké výkony těch, na kterých by to mělo stát. O druhořadých hercích či primitivní hudbě ani nemluvě. (16.12.2011)

Včera jsem viděl na CSfilm a byl jsem ohromen. Kvůli tomuto filmu přehodnotím hodnocení Zdivočelé země a vezmu jí jednu hvězdu. Toto je ten film o hrůze 50. let. Mnozí vyčítají Svobodovi, že souzením komunisty chce zmírnit viny komunistického režimu. Jenže ono je to jinak, film naopak ukazuje tu zhovadilost bývalého režimu ve stíhání a vykonstruovaném souzeni vlastních lidí. Že totalitní režim sejme odpůrce je očekávané, ale že půjde i po těch, kteří jej vytvořili, na základě lží, je hrozné. Už nevím, kdo to řekl, ale tady platí: "Rozdíl mezi gestapem a StB byl ten, že gestapo chtělo z člověka vymlátit pravdu." Jinak Bartoška a hlavně Hanzlík s Vančurovou naprosto bezchybní. K tomu psychopatičtí vyšetřovatelé v podání Kňažka a Rodenb, kdy z každého mrazí jiným způsobem. Spolu s Tichou bolestí neprávem zapomenuté filmy bravurně se vyrovnávající se s 50. lety. (11.09.2016)

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. (02.06.2012)