Jen o rodinných záležitostech

O filmu jsem vůbec nevěděl. Přesně tohle v naší společnosti chybí, aby se na to každý pěkně jednou měsíčně podíval, když se mu zdá, že za komunistů bylo líp. Neviděl jsem moc českých filmů, možná krom Zdivočelé země, které by tak dobře popisovaly týrání člověka režimem. Jakmile se rozjel kolotoč zatýkání, nebylo úniku. Připomnělo mi to inkvizici ve Španělsku v 16. či na severní Moravě v 18. století. Lidé jsou pořád stejný dobytek, když dostanou šanci beztrestně vládnout...80% (11.03.2013)

Jaromíra Kolárová byla bezpochyby velká soudružka ale byla také veliká spisovatelka a scénáristka. Dokázala odlehčené komedie i silná dramata a vždycky bez hluchých míst. Uměla napsat lidské a hlavně uvěřitené příběhy. Filmy natočené podle jejich předloh a scénářů se právem těší divácké oblibě. Jen o rodinných záležitostech postlihl osud dalších porevolučních filmů - je málo známý a nedocenněný. A je to škoda. (04.08.2015)

,,Nepadá sníh, aby svět zahubil, ale aby každé zvíře ukázalo svou stopu..." Překvapuje mě, jak dost nízký počet hodnocení má tenhle vynikající film plný zajímavých myšlenek a otevřeně bez cenzury zpracovávající období 50.let na pozadí totalitního systému. Přitom to svými strhujícími momenty (zejména drsnými výslechy) připomíná světoznámé thrillery z posledních 25 let a Jaromír Hanzlík v nezvykle dramatické roli předvedl určitě jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů. Otevřená zpověď z dílny režiséra Jiřího Svobody, komunisticky aktivního i po sametu '89, ukazuje dodnes tolik diskutované komunisty v 50.letech zcela nezaujatě, jako živé lidi různé povahy, které se v hraničních situacích projevily naplno (,,...ukázali svou stopu"). Byli tady komunisti odporní, chopící se své (zdánlivě) neomezené moci, připomínající v jistých situacích nacisty a fašisty. Byli ale taky ti slušní a čestní a pak ti kontroverzní, kteří na tom tehdy byli snad nejhůř, protože stačilo pouze malé podezření a zaujatost ze strany ,,těch zlých" a klec byla na spadnutí. Není nutno hned všechny dohromady znevažovat ani idealizovat. A tenhle film to ukazuje na pozadí napínavého, atraktivního, byť samozřejmě hodně politického příběhu. V příběhu, který nechává ale nahlédnout i do psychologického prožívání postav a kde se odsouzení několika hrdinů na mnoho let stává vlastně jejich osvobozením od tyranie v podobě cely předběžného zadržení a výslechů (a dostat pak celu na 15 let s farářem v podání Miroslava Macháčka je spíš výhra :o))). Zavádějící název je ironií na přísně kontrolované rozhovory z dopisů a návštěv politických vězňů. 95% (02.12.2017)

Film zajímavý po všech stránkách. Jak pozadím, dobou vzniku, osobou režiséra, tak zejména sebou samým. Vzhledem k době vzniku nebyl problém zachytit 50. léta, moc se toho totiž nezměnilo. Ponuré exteriery plné strachu střídají ponuré scény z bytů, továren a vězení, samozřejmě plné strachu. Existuje jediná jistota a tou je flaška hořčáku ve skříňce Františka Husáka. Ostatní jistí Ladislav Potměšíl v balóňáku a pak už jen číslo, břečka z plechové misky a chodit a chodit... Velmi sugestivní, nepříjemné, smutné. Povinně všem, kterým tehdy bylo líp... (30.07.2015)

Drsný film o dvou komunistech, kteří jsou v 50. letech vybráni k likvidaci, tj. psychicky a fyzicky mučeni, nuceni k přiznání nesmyslných obvinění a bezmocně směřují k šibenici či dlouholetému žaláři zatímco jejich majetky jsou rozebrány stranickými funkcionáři a jejich rodiny odsouzeny k životu v bídě. Jeden z těch filmů, po kterém si člověk řekne co asi za lidi může ještě spoustu let po revoluci, kdy už jsou všechna tahle zvěrstva dávno známá, volit komunisty. Nicméně, díky za tento depresivní film, jednu z prvních záporných rolí Karla Rodena i výborného Hanzlíka. (30.01.2011)