Hodinář od sv. Pavla

Přinejmenším hodně zvláštní film. Dělením "pozornosti" mezi hodináře Descomba a komisaře Guilbouda mu chybí hlavní hrdina, středobod, kolem kterého se děj točí. Nepřipadá mi, že bychom se postavě ztvárněné Phillipem Noiretem dostali dostatečně na kůži, tváří se dost neproniknutelně, jeho činy ale už tak nevýmluvné nejsou. Ocenit je třeba i překvapivě dobrý dabing TV Nova, kterému vévodí skvělý Miroslav Donutil, který se tak po Čestmíru Řandovi do Noiretova herectví nejlépe hodí. Jo, a ten nicneříkající oficiální text distributora vyhoďte do háje, když tu máme takový pečlivý rozbor kolegy argensona! (10.02.2013)

,,Začínáte mi lízt na nervy!" Na tomhle filmu mi začlo jít na nervy postupně více věcí. Mimo neustálých politických levicových keců a líného tempa bez atmosféry taky podivný komisař Jean Rocherfort. Ale tentokrát jsem se příliš "nepotkal" ani s mým oblíbeným Philippem Noiretem. Hodináře od sv. Pavla nepovažuji za špatný film, ale zdaleka nevyvolal ve mě tak silné emoce, jak jsem od námětu o poznávání temné, ba přímo té nejhorší možné tváře syna ze strany otce očekával. Na každém druhém kroku čouhal silně levicový podtón, jehož smysl v takové dávce jsem ve výsledku moc nepobíral (SPOILER: když se několikrát jasně a dávno prokázalo, že Bernard žádné politické hnutí nepodporuje, ba dokonce politice nerozumí), tedy kromě toho, že režisér opět naplno světu prezentuje svou politickou orientaci. Některé ty politické dialogy plné různých až absurdních "příspěvků do diskuse" (návrh na pořad vysílající popravy jako hlavní program, zákaz provokativního filmu i v demokratickém zřízení a pod.), probíhající spočátku ještě v odlehčené atmosféře, mě zde hodně bavily, ale zároveň připadaly jaksi navíc. Momenty, z nichž jsem občas nabýval pocit promarněného námětu, doplňoval přehršel zdlouhavých "prázdných" scén, třeba té, jak si hlavní nehrdina u stolu půl minuty prohlíží balík se zbytkem uzeniny (nebo co to bylo).. aby pro jistotu asi jednou za půlhodinu přišla scéna, kdy mě film naopak totálně přikoval k obrazovce. To zejména během nostalgicky laděných vzpomínek otce na syna v dětství či zážitky z války. Snad mi díky nim na Hodináře zůstane i částečně pozitivní vzpomínka. Jako panu hodináři zase zůstala vzpomínka na setkání s neznámým klukem, který spozoroval, jak se pán změnil a jednoduše mu to přišel oznámit. :) "I když to trvalo jen minutu..." 55% (20.07.2020)

...Philippe Noiret ako lyonský hodinár Descombes. Jean Rochefort ako pomerne zvláštny komisár Guiboud. Hneď na úvod išlo síce o vskutku naprosto vhodné, no zase plne nevyužité obsadenie, so zvláštnymi replikami zo strany hercov, a čo na to práve teraz vlastne priamo (od)poviete? Ďalej pokračujem. Ešte rovnako spadal do úvahy i Sylvain Rougerie ako protagonistov syn Bernard, nakoľko mu bola venovaná hlavná zápletka: Zločinu z vášne. Reakcia: Mediálny cirkus. Pointa? Postupne na ňu určite prídete. Réžia a scenár? Bertrand Tavernier. Výsledok: Rozpačitý priemer. Repríza? Ďakujem, viacej už neprosím. (02.07.2023)

Ve filmu se sešli dva velcí francouzští herci Noiret a Rochefort, kteří bezesporu patří k lákadlům pro každého zapáleného filmového fanouška. Navíc východisko filmu - vyrovnávání se s výjimečně kritickou rodinnou situací - slibovalo silné drama. Velký filmový zážitek se v mém případě bohužel nedostavil. Snímek si totiž své diváky drží dál od těla a nesnaží se je nijak citově angažovat. O motivech zločinu můžete jen spekulovat a pokud se z úst pachatele dovíte, že vraždou oběti chtěl své dívce nadělit dárek, je prakticky nemožné se s ním ztotožnit nebo mít pochopení pro jeho postoj. Ono je vůbec těžké najít pochopení pro kteroukoli postavu filmu, protože jejich psychologie, interakce a motivace jsou nedostatečně vykreslené a zdůvodněné. Nevím, co mi chtěl režisér sdělit, snad kromě banality, že potomek, který spáchal trestný čin, ještě nepřestává být vaším synem. Jenže i to se dá sdělit nepoměrně zajímavějším a citově angažovanějším způsobem. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2013)

Spíše psychologická drobnokresba než klasické krimi, jak tomu už u Simenona bývá. Celým docela napínavým dějem se proplétají dva rovnocenné motivy - jednak rozkrývání zvláštního vztahu mezi otcem a synem a jednak přibližování se dvou osobností otce a vyšetřujícího komisaře. Obě hlavní role jsou naprosto skvěle herecky zvládnuté dvěma giganty francouzského filmu. (14.02.2014)