poster

Life and Adventures of Nicholas Nickleby, The (TV seriál)

Drama

Velká Británie, 1982, 494 min

Komentáře uživatelů k TV seriálu (1)

  • bogu
    *****

    Trevor Nunn zinscenoval devítihodinovou jevištní adaptaci románu Nicholas Nickleby od Charlese Dickense (hrála se dva dny), obsadil čtyřicet herců do více než sto třiceti rolí a sklidil ovace z řad kritiků i širší veřejnosti. Před tím, než s tímhle představením vyrazil na Broadway, ho nechal zpracovat pro televizi (jako devítidílný seriál) a já bych mu za to zlíbal ruce – tak sladký hrozen dojmů jsem si ještě z žádné inscenace neodnesl a to jsem vlastně tuhle viděl jenom na videu! Co se samotného děje týče, ten snad ani nestojí za řeč, je to klasický Dickens se vším všudy: skrblivý strýček, chudí příbuzní, výchovný ústav (rozuměj: koncentrační tábor) pro zavržené děti, jemu šéfující otrokáři, nezištní dobrodinci, kočovní herci, zhýralá šlechta, spousta služebnictva, svatby, duely, ztacené závěti, neuvěřitelné náhody, nečekaná odhalení a fantastická rozuzlení. Dickens psal Nicholase Nicklebyho na pokračování, takže je z děje cítit silná epizodičnost a ve všech těch vedlejších dějových liniích aby se čert vyznal. Nunnovi se ovšem přesto podařilo udělat z toho všeho jedno grandiózní divadelní dobrodružství. Co na tom, že stěny, okna a dveře si musíte představovat, že herci co chvíli přeruší scénu, obrátí do hlediště (do kamery) a ve třetí osobě dopoví, jak příběh pokračuje, načež se plynule vrátí do svých rolí, že zimu naznačí tři herci sypoucí z výšky mouku na zem, že někdy jenom osvětlené a neosvětlené plochy jeviště rozlišují dvě odlišné, současně se odvíjející scény? Tohle všechno naopak přispívá k podmanivé atmosféře ryzího, stoprocentního divadla, za které se žádný filmový záznam nemusí stydět. Vydatně ovšem pomáhá také rozkošná, rozhrkaná hudba ve stylu dickensovských music hallů, která má velice přiléhavá hudební témata pro většinu hlavních (a některé z vedlejších) postav a jejímž vrcholem – aspoň pro mě – je neodolatelně pompézní óda na Anglii, korunující zabudovanou dvacetiminutovou inscenaci Romea a Julie se šťastným koncem (must-see!) a svolávající na jeviště všech čtyřicet herců, z nichž přitom nikdo ani na okamžik nevypadne z role. Musím říct, že takhe nabité a zároveň seřízené herce a tak perfektně vykreslené figurky, jako ty, které tady přicházejí a odcházejí po tuctech, jsem viděl jen párkrát za život. Roger Rees v roli Nicholase míchá ten správný mix ostýchavosti, gentlemanství a výbušnosti a navzdory Dickensovi nikdy nepůsobí jako Mirek Dušín, John Woodvine je příjemně minimalistický padouch Ralph Nickleby, David Threlfall je odzbrojující jako Smike, mrzák po křivici, kterého se Nicholas ujme, Edward Petherbridge je nezapomenutelný, patetický Newman Noggs… chválit bych mohl ještě dlouho. Vždycky, když naběhnou závěrečné titulky, na pozadí probíhá děkovačka za doprovodu veselého varieté waltzu, lidé vstávají, jásají, herci se mačkají na jevšti jak sardinky, celí rozzáření, a netrvá to dlouho než po nich diváci začnou házet květiny – tolik, že je páni herci nestačí sbírat a rozdávat dámám herečkám. Já bych okamžitě udělal to samé. Jak říká ve hře paní Crummelsová, rošafná divadelní matróna rozměrů a grácie malého trojstěžníku: „It was too… tremendous!“(15.7.2009)