Král Ubu

Brabcův "Král Ubu" rozhodně není bezchybný. Ke kladům jistě patří dosti neuvěřitelná stylizace celého filmu, která je konzistentní a v rámci možností vcelku vystihuje kvality divadelní předlohy. Rozhodně skvělý je také Macourkův scénář a to i přesto, že z něho ve výsledné realizaci asi opravdu zůstalo méně než by bylo zdrávo. I tak funguje rytmus a pointování příběhu téměř na výbornou. Rozporuplné dojmy může působit herectví, přičemž herecké výkony některých zúčastněných jsou i dosti špatné. Brabec zkrátka nezapře, že je kameramanem a nikoli režisérem. Celý film je proto především navýsost estetickým dílkem... Jednotlivé scény lze vnímat podobně jako obrazy v galerii... Nechat se naplnit tvary, zvuky, barvami, pohybem, kompozicí, rytmem... Zatímco ovšem kamera, kostýmy, výběr lokalit, či použitá hudba jsou mistrovskou ukázkou filmového umění, herecké výkony nikoli. Brabec Evidentně příliš nedokáže herce vést. Neumí v nich vybudit ty správné emoce, protože sám je spíše plachý pozorovatel. Neumí předat vztek, strach, napětí. Dobří herci (především Labuda v titulní roli) hrají výborně, protože režijní vedení ke slušnému výkonu až tak nepotřebují, mnozí jiní ovšem působí notně prkenně a především podivně unyle. (Tak mě tedy zabijte, no) Mnohé scény působí nechtěnou trapností. To všechno přesto, že i herecké role podléhají velké stylizaci, která mnohé nedostatky zakryje a omluví. Zajímavý je herecký výkon Lucie Bílé. Chyby Brabcovy (ne)režie Bílá vynahrazuje svojí obrovskou energií, živelností a vrozeným komediálním talentem. Rozhodně je její výkon tím nejlepším, jaký kdy před kamerou podala... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Oskar, Morien, Ruut, Adman (16.12.2006)

U mého zeleného brabce! Je sice třeba ocenit vizuální podobu, kameru, výběr lokací a menšinu hereckých výkonů (Labuda a Roden). Jako nadmíru nepovedené ale vidím scénář jako celek (včetně dialogů, ze kterých je vykastrována veškerá šťavnatost), herecké výkony většiny (Poullain, Fanánek, Mrazík/Vyskočil a hlavně Bílá) a - co je nejhorší - jakousi těžko definovatelnou absenci Jarryho. Pro mě velké zklamání. (I když to tu píše každý druhý, neodpustím si poznámku - s geniálním nastudováním z 60. let s Libíčkem se toto nemůže měřit ani omylem). (06.05.2015)

Nefalšovaná groteskní avantgarda devadesátých let. A navíc, vážně vtipná. Zobrazení věčné lidské touhy po moci, majetku a ovládání lidí, v postavě zbabělého, negramotného primitiva z dna sociálních poměrů, který za pomoci, čeho jiného než násilí, vyšplhá na vlastní trůn, na kterém v podvlíkačkách s načesaným kohoutem a ukradenou korunou rozhoduje o osudu národa, je chvílemi až geniálně trefné. A to bez diskuze díky dvojici Labuda - Bílá. I když Lucku musel režisér nepochybně držet dost na uzdě, což např. Troška neřešil, spíše naopak, zde jí to sedlo úžasně. I Karel Roden tu herecky tak nějak nachází sám sebe. Vskutku skvělá legrace a originální zpracování mne stále nutí přemýšlet ještě o jedné hvězdičce navíc. (10.04.2016)

Snímek, který mi svým pojetím a celkovou "barvitostí" hodně připomíná filmy zahraničních tvůrců typu Julie Taymor, Jean-Pierrea Jeuneta nebo Baze Luhrmanna. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tito jsou vnímání jako "umělci a avantgardisté" a ač jejich dílo třeba úplně nevyhovuje osobnímu vkusu diváka, tak je jim ponecháván respekt k jejich odlišnému filmovému vidění a také přiřknut nárok na uznání kvality. Zato podobné snahy F. A. Brabce jsou odsuzovány úzkoprse ihned za to, že se v řícce vytékající z českého rybníku představovaného kousky typu Chalupáři nebo S tebou mě baví svět pokouší vybudovat slepé koryto, ve kterém teče voda na opačnou stranu nebo meandruje. Tím nechci napadat jmenovaná díla, jenom chci říct, že u jejich konzumace se přemýšlet musí jen málo nebo spíš vůbec, což taky není důvod k zavržení, ale ani ne k vyvyšování nad ostatní styly a žánry. Vždyť v tomto filmu podává Marián Labuda možná nejlepší výkon své kariéry a o Lucce Bílé by se to dalo možná říct taky, nehledě na další schematicky přesné představitele svérázných figurek, kterými je film zalidněn. Kostýmní stránka zcela podporuje nadčasovost myšlenky o lidské omezenosti a opulentní a jaksi citově chladné exteriéry klasicistních a pseudoantických staveb dodávají celému dílu působivě škrobeně ironickou frizuru. - Ale už jsem myslím vyjmenovala dost šroubovaných frází a magorsky intelektuálních slov, tak to radši utnu, než se do těch chytráren zamotám, mně se to prostě líbilo. ♥♥♥ (13.06.2009)

Otce Ubu jsem poprvé četl, v českém překladu, když mi bylo 16. Samozřejmě jsem se okamžitě stal patafyzikem. Můj o pět let starší kamarád vyřezal krásné loutky otce a matky Ubu, s kterými jsme hráli nejen Jarryho, ale i svoje verze ubuovských her (z nich si pamatuji už jen na "Ubu létavec"). Patafyzická literatura, doplněná pak především díly Raymond Queneaua a Borise Viana, se stala neodmyslitelnou četbou citlivých a přemýšlivých lidí. Později se Jarrym inspirovali i "absurdisté", "existencialisté" a "jiní umělci", třeba Marcel Duchamp nebo John Cage (jeho knihu Silence jsem přeložil v roce 2010) ... To, o čem píšu, však ve filmu F. A. Brabce nenajdete. Nedá se říct, že mu podstata unikla, když nikdy nebyla zcela přítomna. Jadrné "merde" se rozplynulo do stoky nechutností... A kdo je tedy Père Ubu v kontextu naší doby? Není to zrůdný prototyp dnešního homo consumens?... S jeho interpretací si ale nebyli jistí ani mnozí jiní. Myslím, že ani Jan Werich (podle jeho vlastního komentáře bych řekl, že pochyboval o srozumitelnosti této hry v českém prostředí), který ovšem vždy správně vyslovoval "pér übü"... Pro nás však pořád zůstává a platí jadrná počeštěná varianta "otec ubu"... A tak nakonec ani nevím, za co ty dvě hvězdy dávám. (09.04.2016)