• easaque
    **

    s filmem mám problém, že jsem ho moc nepochopil. Ale možná by to bylo i s knihou. Režisér se snažil udělat něco atypické a povedlo se. Počátečních 15-20minut mne potěšilo - styl byl hodně dobrý a nápaditý. Napodobenina starého filmu byla téměř dokonalá a hodně nápaditá, ale pak se to vytratilo a začlo se do toho mluvit a už mne to moc nebralo. Některé herecké výkony v první polovině byli dokonalé, ale ke konci už jsem jim nevěřil. Snaha dobrá, ale pro mne nepřesvědčivé - 40%(30.6.2011)

  • Reiniš
    ****

    Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo.(21.10.2011)

  • Oskar
    ****

    Josef Váchal v rozsáhlé předmluvě ke Krvavému románu píše mimo jiné toto: "V Církevním Dějepisu dr. Kryštůfka napočítal jsem na 3302 stranách zaznamenání o 48 000 vraždách, které se udály od starověku do nového věku zásluhou církve svaté i pohanů a kacířů (...) na bojištích, v žalářích, na popravištích a hranicích, válkami a pronásledováním, ohněm inkvisičním a jedy papežů - jsou skutečnými událostmi a příšernou pravdou proti vymyšleným vraždám v románech krvavých, a přec žádnému z osvětářů nenapadne navati podobné dílo vražedplným brakem nebo krvákem:" :o) Těžko říct, zda by byl autor s filmem spokojen. Tento srdnatý zastánce brakového čtiva jakožto zdravého ventilu přikládal skutečný původ mravní zkázy církvím, politice a sportu (souhlasím ve všech bodech obžaloby), ale překvapivě nejvíc biografu. No, možná že Krvavý román by ho obměkčil. Jaroslav Brabec převedl srandovně kostrbatý syntax předlohy do láskyplné parodie na diletantské začátky kinematografie a to byl skvělý nápad, pro které mu odpustíte i nějaké to hlušší místo. KR se tím zařadil k oněm formálním kuriozitám českého filmu jako je Happy End nebo Valerie a týden divů a stejně jako ony měl sice mizivou návštěvnost, ale po letech bývá znovuobjevován, rehabilitován a milován. Ostatně - tak jako předloha. 80%(25.9.2006)

  • Karlos80
    ****

    Brabcův vynikající debut, který byl ještě navíc podepsán jako autor scénáře a také coby jako kameraman..Film je velice svérázným způsobem pojat podle filmové adaptace stejnojmenné literární předlohy (Josefa Vachala 1884-1969), kterou jsem bohužel nikdy nečetl. Co všechno v sobě tento film ze začátku s trochu nejasným dějem skrývá? Tak určíte je to nádherná atmosféra Vachalova textu, parafrázující kostrbatý styl lidových románu z předlohy století, Brabec zde umocnil filmovou stylizací, reflektující počátky kinematografie jako takové..Nejprve se film vyvíjel v němý film, potom se k pravidelným titulkům přidá mluvené slovo, časem se uvolňuje "divadelní křeč" představitelů, zcivilňují se masky. Tento víceméně experimentálně a psychedelicky laděný snímek (pestrobarevný a trochu netradičným způsobem pojatý podklad), a asi i nejlepší a nejznámější z celé Brabcovi filmografie byl jeden z prvních který mě po roce 89' (z tehdy už zprivatizovaného Barandova), moc líbil a zaujal mě..Tehdy prý vyvrátil proroctví o zkáze českého "nekomerčního" filmu.(16.8.2007)

  • Sarkastic
    ****

    „Recepis na tento v celém světě nejsilnější grog pocházel od jednoho učitele z Brna, který nedávno piráty vyloven z moře, smutně již pošel.“ Pro mě osobně je Krvavý román malým zjevením (min. na domácí scéně určitě). O jeho existenci jsem dlouho vůbec netušil a podobně to tak mám i s osobou Josefa Váchala (u kterého ovšem ani netoužím po knižním či jakémkoliv jiném „seznámení“). Důležitý je u Krvavého románu především jeho žánr, kterým není béčkový horor (jak by se možná mohlo na první pohled zdát) nýbrž parodie s mnoha odkazy (např. i na Limonádového Joea). A pokud nebudete dění sledovat touto, řekněme zesměšňující, optikou, těžko snímek plně doceníte. Ono zpočátku není film zrovna jednoduché sledovat, protože obsahuje hned několik zdánlivě (!) vůbec nesouvisejících a řeklo by se až zcela oddělených příběhových linií, jenže ty se postupně schází, proplétají (jakoby diletantsky, podle zcela vlastních pravidel), a to se děje souběžně s vývojem kinematografie (který začíná érou němého filmu, posouvá se k počátečním zvukovým atd.). A právě zvuková stránka (ten mikrofon v lese!) je spolu s hudbou na filmu dominantní, a řekl bych také, že velmi dobře zvládnutá. To samé se však dá říct i o „brakové“ trikové stránce (se spoustou krve) a stejně tak té vizuální (navíc kouzelná „porucha“!). Co však opravdu dominuje, je práce maskérů, kterou bych si troufnul označit za téměř mistrovskou. Nejen, že jsem některé herce pod nánosem maškarády vůbec nepoznal, u filmu bych směle vyhlásil soutěž o „největšího zjeva“, přičemž sám vlastně nevím, zda mě z těch „echt“ nejvíc dostal Bartoška, Šteindler či třeba Hrzánová (potěšilo i obsazení hereckého barda Kemra). Nejvíc mě sice bavil hlavně film němý, se všemi těmi mezititulky, u kterých jsem co chvíli smál nahlas, ale ani s dalším průběhem jsem rozhodně nezůstal vážný, protože to už herci mohli zcela využít svých hlasivek a některé „výšplechty“ opravdu stály za to. Navzdory nesourodosti jednotlivých příběhových linií, které jsou někde slepeny „trochu“ necitlivě, se filmem navíc line nezaměnitelná atmosféra, která je přítomná i ve scénách s „autorem“. U těch však musím poznamenat, že posledních necelých 10 minut filmu mě docela dost nudilo a nezachránil to ani „troj-Pavelka“ (možná mělo jít už o čistě skládání úcty Váchalovi, ale to jsem bohužel ocenit nedokázal). Celkově to tak vidím na prozatím slušné 4*, ale film přímo nabádá k další projekci, u které už odpadne ten prvotní lehce šokovaný dojem ala „co to vlastně sleduju?“. „Kuba udil mrtvoly z pathologie a dodával je klášteru svatého Sulcipiciusa, kde z nich Bruna vytvářel oblíbenou polévku. Proto byla ta polévka pro chudý lid tak výtečná, že masa z ní bylo dost a mnoho nestála.“(17.6.2015)

  • - Ceny: Český lev 1993: nejlepší kamera, nejlepší střih (Jiří Brožek), nejlepší výtvarný počin (Jaroslav Brabec), Finále Plzeň 1993: Zlatý ledňáček. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

  • - Výtvarník se ve filmu své společnice ptá, zda může přijít se svým psem Tarzánem. Stejně se jmenoval i ve skutečnosti pes Josefa Váchala. (Kuny27)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace