Krvavý román

Impozantní dílo. Vizionář Jaroslav Brabec se pustil do tzv. experimentální tvorby. Útržkovitý děj se zároveň nese s vývojem filmu. Od němé éry, až po zvukový. Po výtvarné stránce je vše tak honosně zpracované, že z výsledku až přechází zrak. Vskutku je to s velkou zodpovědností vyšroubované do té největší dokonalosti. Ano, je to umělecký film. A k tomu hororový. Jedná se o jedinečnost české filmové tvorby, která uzraje časem a bude se cenit. P.S. Koho nudí němý film, bude nudit i tento. Bohužel. (27.07.2014)

V tomto prípade kašľať na dej, ten pripomína skôr kocky stavebnice porozhadzované po koberci a treba trochu umu dať si ich do kopy. Kdežto formálna stránka je obdivuhodná, ba priam dokonalá. Ak milujete skoré obdobia kinematografie, budete nadšení a nebudete ku tomu potrebovať nejaký vynaliezavý scenár. (09.11.2014)

Výborná pocta němému filmu a vůbec začátkům kinematografie. Hodně se mi líbilo jak se jakoby mimoděk objevuje zvuk a titulky se stávají jen jakýmsi parodujícím prvkem. Knihu jsem nečetl, proto jsem se ději věnoval jen napůl, ale i tak jsem to celkem zvládl. Každopádně vizuální stránka i herci mě hodně potěšili. (26.05.2006)

Tak tohle mě bavilo. Jsem rád, že i v dnešní době stále nacházím nějaké skryté české filmové perly. Chápu, že né každýho to může zaujmout obsahově ale minimálně to musí diváka oslovit co se týče vizuální stránky filmu. Potěšilo mě, že z části dal film zavzpomínat na éru němého filmu. Celkově mě tenhle snímek překvapil ve všech směrech. Na 5 hvězd to není ale palec nahoru si tenhle počin podle mě rozhodně zaslouží. (07.12.2021)

Je vždy zajímavé, pokud se režisér rozhodne obohatit svou předlohu o něco navíc. Zároveň však nová podoba musí vnitřně i navenek korespondovat s původními myšlenkami i celkovou atmosférou, jinak hrozí vznik šílené slátaniny podobné brainstormingu hyperaktivních dětí ve školce. Tomu se ovšem Jaroslavu Brabci podařilo vyvarovat a tak proslule bláznivému surrealistickému románu Josefa Váchala dodal nový podobně experimentální rozměr. Hra z barvami, střihem, titulkami, návrat k herectví, líčení i kostýmům počátku 20. století i přechod od němého filmu ke zvuku nejen, že baví, ale dodávají Váchalově příběhu potřebný nadhled i nadsázku. (17.02.2012)