Krvavý román

Podebraný Brabec, zprzněný Váchal. Šaškování coby náhrada poetiky dle metody pohltilo formu, obsah pak seprán do krve... Doprzněno navíc všelijakým tím štajndleráctvím a jiným kemoušením, jak holt u nás typické, že... Váchala miluju, mám ho sdostatek za ta leta i v knihovničce (Krvavý román hnedle ve dvou vydáních - jen tak z plezíru, i tu Šumavu, tu naležato, etc... - současná vydání, samozřejmě...), ale tady to není a kde to není... Váchal byl jurodivý genius, RYZÍ UMĚLEC a PAN GRAFIK, Brabec má sice cosi v hrsti, ale vrabec to není a popkulturní holub leze z nosu... A víc už zase škoda slov! Amen. - - - - - (Poprvé viděno v dobách premiérových s nadšeneckým očekáváním a nutným zklamáním hnedle v kině, kdysi /25.02.2006/ i ty tři hvězdy pošetilé naděleny, po repete 26.10.2011 na >tv barbardoff< s odstupem a smutkem přehodnoceno dolů, komentář zde rozmrzelý coby dvaačtyřicátý - 27.10.2011) (27.10.2011)

Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). (30.08.2002)

Brabcův vynikající debut, který byl ještě navíc podepsán jako autor scénáře a také coby jako kameraman..Film je velice svérázným způsobem pojat podle filmové adaptace stejnojmenné literární předlohy (Josefa Vachala 1884-1969), kterou jsem bohužel nikdy nečetl. Co všechno v sobě tento film ze začátku s trochu nejasným dějem skrývá? Tak určíte je to nádherná atmosféra Vachalova textu, parafrázující kostrbatý styl lidových románu z předlohy století, Brabec zde umocnil filmovou stylizací, reflektující počátky kinematografie jako takové..Nejprve se film vyvíjel v němý film, potom se k pravidelným titulkům přidá mluvené slovo, časem se uvolňuje "divadelní křeč" představitelů, zcivilňují se masky. Tento víceméně experimentálně a psychedelicky laděný snímek (pestrobarevný a trochu netradičným způsobem pojatý podklad), a asi i nejlepší a nejznámější z celé Brabcovi filmografie byl jeden z prvních který mě po roce 89' (z tehdy už zprivatizovaného Barandova), moc líbil a zaujal mě..Tehdy prý vyvrátil proroctví o zkáze českého "nekomerčního" filmu. (16.08.2007)

Knížka i film bez smyslu, což nechci a nemohu hanět, protože to bylo bezpochyby jejich úmyslem. Obrazově bravůrně zvládnuto, prolínaní se barevných odstínů je vždy načasováno i rozvrženo nejlepším možným způsobem. Jednotliví herci přijali úlohy comixových postav, v nichž povětšinou excelují. Myslím si, že děje do sebe zapadají přesně tak, jak mají a rozhodně filmu nelze v rámci žánru vytýkat nelogičnost, tím méně nudnost. Právě konec svým zpomalovacím vyústěním je jediným a poměrně organicky zapadajícím místem s jakýmsi, těžko uchopitelným zábleskem hloubky, i když jen v pisatelově osobě. (17.10.2004)

Josef Váchal v rozsáhlé předmluvě ke Krvavému románu píše mimo jiné toto: "V Církevním Dějepisu dr. Kryštůfka napočítal jsem na 3302 stranách zaznamenání o 48 000 vraždách, které se udály od starověku do nového věku zásluhou církve svaté i pohanů a kacířů (...) na bojištích, v žalářích, na popravištích a hranicích, válkami a pronásledováním, ohněm inkvisičním a jedy papežů - jsou skutečnými událostmi a příšernou pravdou proti vymyšleným vraždám v románech krvavých, a přec žádnému z osvětářů nenapadne navati podobné dílo vražedplným brakem nebo krvákem:" :o) Těžko říct, zda by byl autor s filmem spokojen. Tento srdnatý zastánce brakového čtiva jakožto zdravého ventilu přikládal skutečný původ mravní zkázy církvím, politice a sportu (souhlasím ve všech bodech obžaloby), ale překvapivě nejvíc biografu. No, možná že Krvavý román by ho obměkčil. Jaroslav Brabec převedl srandovně kostrbatý syntax předlohy do láskyplné parodie na diletantské začátky kinematografie a to byl skvělý nápad, pro které mu odpustíte i nějaké to hlušší místo. KR se tím zařadil k oněm formálním kuriozitám českého filmu jako je Happy End nebo Valerie a týden divů a stejně jako ony měl sice mizivou návštěvnost, ale po letech bývá znovuobjevován, rehabilitován a milován. Ostatně - tak jako předloha. 80% (25.09.2006)