Krvavý román

Je vždy zajímavé, pokud se režisér rozhodne obohatit svou předlohu o něco navíc. Zároveň však nová podoba musí vnitřně i navenek korespondovat s původními myšlenkami i celkovou atmosférou, jinak hrozí vznik šílené slátaniny podobné brainstormingu hyperaktivních dětí ve školce. Tomu se ovšem Jaroslavu Brabci podařilo vyvarovat a tak proslule bláznivému surrealistickému románu Josefa Váchala dodal nový podobně experimentální rozměr. Hra z barvami, střihem, titulkami, návrat k herectví, líčení i kostýmům počátku 20. století i přechod od němého filmu ke zvuku nejen, že baví, ale dodávají Váchalově příběhu potřebný nadhled i nadsázku. (17.02.2012)

Podebraný Brabec, zprzněný Váchal. Šaškování coby náhrada poetiky dle metody pohltilo formu, obsah pak seprán do krve... Doprzněno navíc všelijakým tím štajndleráctvím a jiným kemoušením, jak holt u nás typické, že... Váchala miluju, mám ho sdostatek za ta leta i v knihovničce (Krvavý román hnedle ve dvou vydáních - jen tak z plezíru, i tu Šumavu, tu naležato, etc... - současná vydání, samozřejmě...), ale tady to není a kde to není... Váchal byl jurodivý genius, RYZÍ UMĚLEC a PAN GRAFIK, Brabec má sice cosi v hrsti, ale vrabec to není a popkulturní holub leze z nosu... A víc už zase škoda slov! Amen. - - - - - (Poprvé viděno v dobách premiérových s nadšeneckým očekáváním a nutným zklamáním hnedle v kině, kdysi /25.02.2006/ i ty tři hvězdy pošetilé naděleny, po repete 26.10.2011 na >tv barbardoff< s odstupem a smutkem přehodnoceno dolů, komentář zde rozmrzelý coby dvaačtyřicátý - 27.10.2011) (27.10.2011)

Knížka i film bez smyslu, což nechci a nemohu hanět, protože to bylo bezpochyby jejich úmyslem. Obrazově bravůrně zvládnuto, prolínaní se barevných odstínů je vždy načasováno i rozvrženo nejlepším možným způsobem. Jednotliví herci přijali úlohy comixových postav, v nichž povětšinou excelují. Myslím si, že děje do sebe zapadají přesně tak, jak mají a rozhodně filmu nelze v rámci žánru vytýkat nelogičnost, tím méně nudnost. Právě konec svým zpomalovacím vyústěním je jediným a poměrně organicky zapadajícím místem s jakýmsi, těžko uchopitelným zábleskem hloubky, i když jen v pisatelově osobě. (17.10.2004)

Josef Váchal v rozsáhlé předmluvě ke Krvavému románu píše mimo jiné toto: "V Církevním Dějepisu dr. Kryštůfka napočítal jsem na 3302 stranách zaznamenání o 48 000 vraždách, které se udály od starověku do nového věku zásluhou církve svaté i pohanů a kacířů (...) na bojištích, v žalářích, na popravištích a hranicích, válkami a pronásledováním, ohněm inkvisičním a jedy papežů - jsou skutečnými událostmi a příšernou pravdou proti vymyšleným vraždám v románech krvavých, a přec žádnému z osvětářů nenapadne navati podobné dílo vražedplným brakem nebo krvákem:" :o) Těžko říct, zda by byl autor s filmem spokojen. Tento srdnatý zastánce brakového čtiva jakožto zdravého ventilu přikládal skutečný původ mravní zkázy církvím, politice a sportu (souhlasím ve všech bodech obžaloby), ale překvapivě nejvíc biografu. No, možná že Krvavý román by ho obměkčil. Jaroslav Brabec převedl srandovně kostrbatý syntax předlohy do láskyplné parodie na diletantské začátky kinematografie a to byl skvělý nápad, pro které mu odpustíte i nějaké to hlušší místo. KR se tím zařadil k oněm formálním kuriozitám českého filmu jako je Happy End nebo Valerie a týden divů a stejně jako ony měl sice mizivou návštěvnost, ale po letech bývá znovuobjevován, rehabilitován a milován. Ostatně - tak jako předloha. 80% (25.09.2006)

Rozhodně je to film pro fajnšmekry a ne pro typické návštěvníky DVDpůjčoven. Celkem těžko hodnotitelné. O nějakém ději se nedá moc hovořit. Je celkem dost absurdní a spletitý, ale zároven se dá popsat jedním slovém: BRAKOVÝ. To ale zdaleka neznamená že by film byl špatný. Tento experiment je poctou celé řadě žánrů a konkrétních tvůrců. Počínaje němími groteskymy, pkračuje klasickými horory třicátých let, filmy Karla Zemana až po např. Limonádového Joe. vyzdvyhnout se musí také práce s kamerou a celková výtvarná stylizace. myslím že Krvavý román je co do vizualní stránky nejzajímavější a nejzdařilejší počin devadesátých let. škoda jen že ke konci režisérovy docházely nápady a bylo to znát. (31.05.2006)