Kovboj Bebop: Lovec odměn

Všechno, co v mých očích dělalo ze seriálového Cowboy Bebopa něco víc než jenom obyčejné řadové anime, je pryč. Pryč jsou dlouhé oddychové scény, kde se nemluví nebo mluví o vážných věcech. Pryč jsou scény z běžného života. Pryč jsou umělecké záběry. Pryč jsou osamělé údery do strun kytary a jazz. Pryč je cestování vesmírem a s ním téměř jakýkoliv pocit, že by se děj odehrával v budoucnosti. Pryč jsou srdceryvné příběhy z minulosti kromě občasného prohození mezi větami. Pryč je komplexnost postav. Možná bych hodnotil o něco výše, kdyby byl film zařazen jak má být, mezi 22. a 23. session. Takhle je to ale nastavovaná kaše bez chuti a barvy, která má tu smůlu, že následuje po několikachodových hodech. A jako zákusek je to ve své přepálené délce více než čtyř epizod příliš velké sousto. (13.04.2019)

Smrtelný virus v moci teroristů a jeden zmizelý transport farmaceutické fabriky. Co to může míti společného. No za prvé je to to nejklasičtější klišé akčních filmů. Za druhé se postupně do vyšetřování pustí armáda a skupinka profesionálů placená farmaceutickou firmou a hlavně lovci odměn, kterým jde jen o jedno, získat odměnu za dopadení teroristů. A tahle skupinka hraje hlavní prim v čele s týpkem, který si nechá říkat Spike. A jeho heslo zní, já nejsem policie a ani ochranka, a tak rukojmí ať si klidně umřou, já chci hlavně prachy. Tudíž, jak bývá u japonských filmů zvykem, nejsou hlavní hrdinové ani bílí a ani černí, ale spíše černobílí, a dokonce i hlavní záporák má pro své konání celkem logické vysvětlení. Ono celkově by to nebylo na těch pět hvězdiček, ale je tu jedna věc, která tento film zvedá do nebeských výšin, a to je hudba. Asi jsem opravdu neslyšel tak skvělou hudbu v akčním filmu. No a ještě si mě získala postava jedné členky týmu lovců odměn, a to totálně mešuge hackerka. (25.05.2004)

Kovbojští lovci odměn nám nějak zvážněli, což úplně neladí s jejich odlehčeným dobrodružným stylem, bezstarostnou ležérností ani karikaturním vtipkováním. Neoriginální případ bioterorismu, který nabírá na závažnosti i měřítku, by mi tak svým pomalým rozlouskáváním, filosofujícím podtextem či citovou hloubkou zapadl spíš do GITS:SAC, než do městské „noirové“ naháněčky (ne, žádný vesmír). Jako by si sami tvůrci uvědomili, že během 2. třetiny tempo usnulo (včetně diváka – mne), tak na závěr nasadili naprosto samoúčelnou leteckou honičku a halloweenský průvod jak z Burtonova Batmana. Co je nejhorší, k dramatickému vyznění příliš nepasoval ani signifikantní, energický jazzový soundtrack. (15.03.2021)

Své sliby mám ve zvyku plnit včas, a proto jsem neotálela a pustila si film o vesmírné čtyřce (vlastně pětce, promiň, Eine... :) ) z lodi Bebop, co nejdříve to bylo možné. Chtěla jsem jim totiž dát ještě jednu šanci, poté, co mě seriál mírně zklamal. Po čem jsem toužila, co mohlo vylepšit můj názor a změnit mě ve vášnivou fanynku tohoto anime? Přítomnost všech hlavních postav a jejich vzájemného špičkování, scénář celovečerního snímku, hudba kvalit prvních dílů seriálu a samozřejmě i slušně odvedená animace. Jelikož se příběh odehrává někdy v časovém rozmezí seriálu, vystupují zde opravdu všechny hlavní protagonisté. Každý má svůj prostor, každý si vyrazí ven z vesmírné lodi a ovlivní události. Nechybí vtípky, Ediny říkačky, geniální Einovy myšlenky ani obvyklý hlad na palubě. Horší už je to se scénářem, který se mi zdál jako "máslo rozetřené na příliš velký krajíc chleba". Přiznám se, že biochemický útok není zrovna téma pro mě, ale i tak si svým rozpracováním nezaslouží více než dva díly seriálu. Asi od poloviny filmu se mi zdálo, že každá akční scéna musí být ta finální, protože už bylo snad vše vyřešeno. Ani hudba bohužel narozdíl od animace nesplnila mé očekávání. Můj sen se rozplynul, realita je taková, že i přes jeho nesporné kvality nikdy nebudu Cowboye Bebopa milovat. Jen díky tomu, že jsem se ráda setkala se starými známými, dávám 3 a ½*, ale tentokrát zaokrouhlím dolů (01.10.2006)

Pseudofilosofický blábol, na němž se mi paradoxně zamlouvala pouze animace, jejíž fanouškem rozhodně nejsem. Brutálně mě to celé během sledování přestávalo bavit, až jsem zcela ztrácel pozornost. Prostě tyhle animované japonské píčoviny nikdy zřejmě nebudou mým šálkem kávy. Koupil jsem si tak kvalitní verzi filmu, že jsem si mohl dokonce vybrat, kterou zvukovou stopu upřednostním. Buď tu anglickou, nebo si rozšířím své základy japonštiny, které jsem nedopatřením získal z nehezkých věcí. Rozhodl jsem se samozřejmě pro japonštinu, neboť jsem chtěl být patřičně cool a rozhodl jsem se zle. Bylo mi z ní po chvilce zle. Záporák vypadal zajímavě do okamžiku, než jsem si uvědomil, že je to vlastně pěkný sráč. Dost dobře nechápu, co v podobných nesmyslech značná část zdejší uživatelské populace vidí. Já se dost brutálně nudil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel RedAK. (06.03.2017)