Americká noc

Srdečné dílo Françoise Truffauta o práci na filmu Françoise Truffauta, kde má François Truffaut prakticky hlavní roli a kde je prakticky každému ze členů štábu věnováno dost místa. Zprvu jsem myslel, že takový film o filmu nemůže být dostatečně zábavný či emocionální. Ale ke konci každému dojde, že jde o velmi pěknou podívanou, natočenou od srdce a z lásky k filmu. Místy je to vtipné, místy smutné, ale určitě to nezklame. Velmi povedená je hudba a charaktery jsou skvěle napsané. Zajímavé dílo, které by si nikdo neměl nechat ujít. (14.07.2012)

Pro všechny, kteří se chtějí stát amatérským filmařem. Pro všechny, co mají od dětství vysněné, že se stanou režisérem. Pro všechny, co zaujal dokument Ztracen v La Mancha. Pro všechny, co milují film, dovedou číst mezi řádky a ocení nadhled na tohle vrtkavé pozlátko. Pocta vysekaná s grácií svou vlastní. (01.07.2009)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Nemám tomuto filmu co vytknout, snad jediné - trochu nudy. Na to, že to má Oscara za nejlepší hraný cizojazyčný film, jsem až tak nadšený nebyl, tuhle kategorii obvykle vyhrávají mnohém zajímavější filmy. Spíš by se tento film dal považovat za dokonalý dokument - film o (fiktivním) filmu, než drama / komedie. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=09yrru1ny-8 (26.02.2009)

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)

Truffaut střílí do vlastních řad opravdu s obdivuhodnou přesností. Avšak nemohl jsem se zbavit pocitu, že občas to filmu trochu škodí. Jeho herci a vůbec všichni členové štábu jsou totiž vylíčeni takovým způsobem, že i jejich osobní problémy lemující v podstatě celou příběhovou kostru vyznívají trochu jako z jiného, jednoduššího světa. Na druhou stranu však nechybí ani charakterová pestrost, ani celá škála skutečných emocí a životních postojů, projevujících se na náladě právě rozpracovávané scény (něžný humor ve scéně s koťátkem, trpkost ze zestárnutí ve scéně "dvou stejných dveří" atd.). Vše navíc zdobí krásná formální stránka, kdy je takřka každý detail dáván na pozadí procesu celého natáčení (například když si Truffaut prohlíží fotky najaté herečky, kamera se stále soustředí jen na ně, jakoby i divák měl sdělit svůj názor jestli angažovat či nikoli). Ale největší ozdobou snímku, která přitahuje tolik filmových nadšenců, je samozřejmě jeho neopakovatelná preciznost a přitom nenucenost v nastínění celého kolosálního, fyzicky i psychicky vyčerpávajícího procesu zvaného výroba filmu. Zřejmě nikdo jiný než Truffaut, milovník filmu, výborný režisér a velmi příjemný herec, by něco takového nedokázal, a proto si musíme tohoto kouzelného díla moc a moc vážit. 85% (19.03.2014)