Mnoho povyku pro nic

Pri sledovaní tejto snímky som premýšľala nad tým, kto by po stránke režisérskej či hereckej dokázal Shakespearovo dielo preniesť na plátno lepšie, než jeho verný milovník, Kenneth Branagh. Prekrásny shakespearovský skvost okrášlený staroanglickým poetizmom slovných štylizácií, večne ukrývajúcich nejaké to životné múdro, mierne patetické herecké výkony - Emmu Thompson som prvýkrát spoznala ako šibnutú profesorku veštenia na Potterovej škole, ale v úlohe slobodomyseľnej, iskrivým šibalstvom nasiaknutej Beatrice, ma vyslovene nadchla, nehovoriac o sentimentálnej shakespearovskej línii medzi Herou a Claudiom, ktorá svojím čistým ponímaním lásky jednoznačne zmetie zo scény dnešné povrchné romantickosti. Krásny film, ktorému nemám absolútne čo vytknúť. Shakespearovská dokonalosť v každom záblesku vznešene predostretých citov. (06.02.2011)

Další velmi povedený Branaghův Shakespeare, kterému kraluje on sám a jeho "družka" Emma Thompson. Tahle dvojka si milostné špíčkování potrénovala už v Jindřichu pátém a tady to dovádí k dokonalosti. Lamoidní Keanu Reeves naštěstí nemá moc prostoru a nejvíc ruluje Michael Keaton, ve kterém byste Batmana rozhodně nehledali. Třešničkou na dortu je jako obvykle skvělá Doyleova hudba. (24.11.2008)

Takže nejdřív k Shakespearovi, aby v tom Branagh nebyl sám - tenhle kus je odfláknutý už v předloze, která v urychlených událostech miniaturizuje lásku i přátelství do pouhého návodu k použití a očekává, že jejich kouzlo a sílu zachová neúnosnou mírou přehrávání, zrovínka, jako si představuje, že ducha komedie stačí podpořit kašpařením, doplnit chvastounstvím a nakonec to celé přehodit pláštíkem nechutné idealizace a infantilních intrik... a Willdovi tentokrát neprospěl ani Kenneth (i když úvod byl mnohoslibný), především výběrem obsazení - prince Washingtona by nenásledoval ani smrad z ponožek, Leonard oprášil výrazivo z dramatického kroužku, od bezduché Beckinsale byl živější epitaf na jejím hrobě, Thompson by si nemohl zamilovat ani potrhlý Keaton, kdyby na to mělo přijít, Branagh pískal jako jestřáb a Reeves zde nepředstavoval nic menšího, než politováníhodný omyl. Zpackaná toť romance, jenž trefná se býti zdá jen názvem svým. (15.11.2013)

Já to vidět v originále bez titulků, tak se z toho nejspíš zcvoknu. Ta stará angličtina je totiž fakt naprosto šílená věc. Jako kdybych ani angličtinu neposlouchal. Kenneth Branagh si ale s příběhem Willfrída z Šejkspíru vyhrál, to se musí nechat. Sice mě to místy nudilo a připomínalo příběhy Jane Austinové, ale závěr byl tak nadupanej, že mi úplně vrátil sílu do žil. Morálně silnej a režisérsky naprosto dokonalej. Poslední scéna, ta by snad měla být povinně v nějaké placené terepii pro dobrou náladu. Jo a Keanu Reeves se mně tady fakt docela líbil. Byl takovej miloučkej (na padoucha), ale víc za něj mluvil zjev, než to, co sám řekl. (07.05.2014)

Při sledování Mnoho povyku pro nic jsem si více než v kterémkoliv jiném filmu uvědomoval, že předlohou je divadelní hra. Branaghova verze je vlastně divadlo v exteriérech. To neříkám jako výtku, mě to naopak přišlo docela osvěžující. Ze začátku jsem se sice trochu nudil, ale zhruba od momentu, kdy začal být realizován plán, jak dát dohromady Benedicka a Beatrice, jsem se do děje dostal. Herecký výkon představitelů této dvojice se mi líbil ze všech postav nejvíc, s jedinou výjimkou. A tou je Michael Keaton... kdykoliv se objevil na scéně, tak jsem se mohl smíchy potrhat. Kam se hrabe role Batmana :-) (26.10.2011)