Grand Prix

Prušinovský si po letech vybral slabší chvilku. Nechce se věřit, že by scénář skutečně zrál deset let. Road movie je specifický žánr, který stojí na hlavních postavách a tady jsou bohužel dvě ze tří na zabití. Ferro je hrozná konina a alergie na všude vyskakujícího Kozuba také nepomáhá. Kriminální pasáže jsou vůbec porod. Zachraňuje to až zařazení do nižší společenské vrstvy, kterou má režisér dlouhodobě v malíku a hromada bizarních vedlejších postaviček. (03.05.2024)

Cítil jsem se jako uvězněný dvě hodiny v autě s nejhoršími lidmi, jaké si můžete představit na třídním sraze základky. Hádkova character arc je, že na konci filmu dovolí ženě řídit. Humor je založený na tom, že lidi křičí. Kozub... prostě Kozub. Jo a je něco až patologického, že čeští filmaři si tradičně umí představit jako morální jádro filmu pouze mentálně narušenou postavu. (15.11.2022)

Jan Prušinovský vlastně natočil svůj "Podfu(c)k". To ale v jeho případě neznamená okaté kopírování zahraničního kultu, jako to před ním dělali různí debutanti. Prušinovský je autorsky zcela zformovaný a stylově vyspělý filmař, takže v jeho případě při onom připodobnění stojí důraz právě na něm a jeho osobitosti. S Ritchieho klasikou sdílí především způsob vyprávění, kde se skládají paralelní linie a vrství jednotlivé klíčové informace pro velkolepé zužitkování v gradujícím finále. Najdeme zde také dílčí podobnosti v konkrétních peripetiích a především v milieu podfukářů, zlodějíčků, socek a regionálních mafošů. Ostatně také casting "Grand Prix" sází na obsazení známých tváří proti typu a mísení velkých jmen s výraznými nováčky, přičemž verva, s níž se Tatiana Vilhelmová chopila partu vyžilé fetky, snadno upomene na Brada Pitta v Ritchieho kultu. Ale jak už bylo zdůrazněno, pro tento český "Podfu(c)k" je zásadní, že se jedná o dílo Jana Prušinovského, jak ostatně vyzdvihuje i plakát. Než jsem film viděl, láteřil jsem ve světle nuzné návštěvnosti filmu nad tím, proč proboha propagace nezvolila alespoň dovětek "tvůrce Mostu". Jenže ono slovní spojení "komedie Jana Prušinovského" vlastně přesně popisuje přednosti a osobitosti "Grand Prix" a asi i v pokusu o zamezení neadekvátních očekávání odvrací pozornost od seriálového hitu. Tohle totiž není nahláškovaná rozjařilost ve stylu "Mostu", jehož zásadním spoluautorem je Petr Kolečko. Prušinovského autorský projekt namísto hurónské řachandy postupuje výše popsaným principem a skrze to baví nikoli jednotlivými šprochy, ale rozvíjením peripetií, jejich spojováním a důmyslným směřováním k finále, kde se vše protne a zúročí. V čele všeho pak stojí autorova milovaná periferie, v tomto případě na druhou, když klíčovým dějištěm je autobazar na okraji maloměsta. Hlavní pozornost ale směřuje k jednotlivým zdejším figurkám. Ty Prušinovský nepojímá jen jako bizarní galerku typů, ale opět v souladu se zastřešujícím vyprávěcím principem pracuje na tom, aby jeho šméčkaře, ochlasty, magory a trosky na konci diváci vnímali jako lidi - s jejich chybami, rázovitostí a absurdními přejatými rolemi vystupování, ale také jako unikátní a sympatické osobnosti se svými sny, tužbami a emocemi. (08.01.2023)

Když se podíváte na ta jména, tak nějak předpokládáte, že tady se budete řehtat od začátku do konce. Všechno k tomu spěje. Jenže pak si Grand Prix pustíte a i když se na to koukat dá, docela Vás tady všichni serou tím, jak jsou debilní nebo i docela takoví zlí. Vůbec z toho nejde taková ta komediální lehkost a pohoda, kterou Honza Prušinovský normálně umí. Je to ulítlost, ale to je asi ten jediný důvod, proč tento film vidět. (05.12.2023)

Sázku na trojici Prušinovský, Hádek, Kozub bych čekal skoro na jistotu, ale tady to nevyšlo. Prušinovský sepsal nudný scénář, který za mě drží jen sem tam vtipné scénky (černoška). Děj o cestě na závod formule jedna lze sledovat jedním okem. Kozub má komediální talent, hraje zase idiota, a stejně tak Hádek si odehraje své, ale nic nového co bych u těch dvou nebyl zvyklý. (13.05.2023)