Já, robot

Je parné léto a k tomu neodmyslitelně patří pořádný popcornový nářez. A protože rudoch Hellboy se zatím pozdržel kdesi za oceánem, pozornost si zatím jednoznačně zaslouží testosteronový bijec Will Smith, o němž producenti i režiséři moc dobře ví, že zpomalený a naštvaný chutná úplně nejlépe. Jeho drsná frackovitá image se zúročila i zde - těžko si na pozici rozporuplného vyšetřovatele záhadné (sebe)vraždy v přetechnizovaném roce 2035 představit někoho stylovějšího. Hláška střídá hlášku, pátrání se příjemně rozvíjí a iluze fungujícího světa se neustále prohlubuje. Scénář po delší době přichází s poměrně originálním námětem, i když to občas malinko zaskřípe a zavane moderním popem pro celou rodinu - zlí roboti jsou červení, hodný robot všechny zachrání atd. V globálu je však atmosféra příjemně temná a lehce odkazuje na Blade Runnera, i když jeho kultovního statutu snímek určitě nedosáhne. Triky mají naprosto oslnivou kvalitu (roste tu velká konkurence ostatním trikovým gigantům), roboti působí zcela přirozeným dojmem a když přijde na akci, dostávají všechny vaše smysly pořádně zabrat - rotace kolem osy, bullet-time a ostatní trademarky současného „postmatrixovského standardu“ přicházejí v jednom úhledném balíčku. Alex Proyas pobral to nejlepší z Vrány, Bad Boys a Minority Report, celek mírně přisladil Asimovem (prostě si od něj vzal roboty ;) a pod nálepkou akční sci-fi prodal na velice líbivém podnose. Co na tom, že má jeho film mnohem blíže k čiré komerci, než k artfilmu, který by stál za delší přemýšlení - je přece to léto. Vyrážejte do kin! (02.08.2004)

Hemží se to tu pochvalnými slovy, ale já v tom nic extra nevidím. A není to proto, že bych měla něco proti žánru jako takovému, ale nestačí mi sympatický polda, sympatický robot, sympatická vědátorka a trik na triku. Potřebuju být v napětí, mít strach, někomu fandit, v někoho věřit, potřebuju přemýšlet a hlavně potřebuju být překvapovaná. V tomhle filmu bylo na co se dívat, nebyla to nuda, byla to zábava, to bezesporu, ale když já holt chci, alespoň pokud jde o lidstvo na Zemi, nějakou tu hlubší myšlenku, ne revoluci v prášku. (23.03.2005)

Po prvním zhlédnutí velké rozpaky. Bylo by to asi na delší debatu. V zásadě mi to přijde jako dílo, které má být o budoucnosti a přitom se dívá na svět konzervativníma technofobníma očima 50. let minulého století. Navíc se tu všechno doslovně vysvětluje dvakrát i třikrát, ale celkové vyznění je nejasné. A to ani ne nejednoznačné (jako třeba u Blade Runnera); jen se zaměřením na hlavní postavu potlačují další možné významy toho, jaké místo mají roboti ve společnosti. Po řemeslné stránce vynikající, ale příběh stojí za úvahu jen v tom ohledu, nakolik je zpátečnický. Uvidím ještě po druhém zhlédnutí... (11.08.2004)

Efektný, technicky dokonalý akčňák pre mainstreamových popcorňákov, vstrebateľný aj náročnejšími divákmi. Ale reči o vysoko inteligentnej zábave typu Minority Report sú kaleráby. Scenár filmu je prostoduchý, jednoduchý, s banálnymi dialógmi a notnou dávkou klišé. Na úroveň kvalitnej zábavy povyšuje scenár iba režisér Alex Proyas, vďaka ktorému je výsledok dosť dynamický na to aby nenudil a dosť paranoidný a znepokojivý na to, aby pohltil. (14.09.2004)

Velmi solidní podívaná s dokonalými triky, která se ale - troufám sí říct - nestane sci-fi klasikou, jako třeba Blade Runner. Na to jí chybí hlubší myšlenkový rozměr, má ambice pouze bavit, nic víc. Což samozřejmě není málo a plní to mírou vrchovatou. Futuristické vize byly velmi podařené, některé mně opravdu pobavily, protože horizont 30ti let není zas tak vzdálený, tvůrci místama opravdu zdařile popustili uzdu své fantazii. Willu Smith se svou frajerskou houpavou chůzí je hláškující reklamou na testosteron, některé akční sekvence byly přímo výstavní (zejména souboj Smitha s roboty v tunelu) a celé to šlapalo jako švýcarské hodinky bez nějakého škobrtnutí. Pohodička. (05.09.2004)