Já, robot

Tenhle film se zřejmě nestane sci-fi klasikou, na to je moc myšlenkově vykastrovaný a nemá přesah literární předlohy (o zákonech robotiky se zde hovoří vlastně jen okrajově), ale i tak se jedná o nadprůměrné, chytré sci-fi, sice na můj vkus s přemírou product placementu (třeba firmu Audi doslova nelze přehlédnout...) a hollywoodské podprahové vlezlosti, nicméně v ranku vědeckofantastických filmů patří k tomu nadprůměrnému, co v místních ateliérech a 3D počítačích za poslední léta vzniklo.. Bál jsem se i Willa Smitha v hlavní roli, ale nakonec mě docela mile překvapil, jeho retropostava byla věrohodná a korespondovala s obdobnými tendencemi v dnešní společnosti (a že takových staromilců i dnes je...). No a tomu podtextovému varovnému ukazováčku jsem také bez problémů uvěřil... (03.05.2007)

Nejsem žádný příznivec scifi a už vůbec ne filmů poslední doby, kde většinu "natočeného" materiálu obstará počítač. Takže jsem byl skeptik a o to více jsem byl příjemně překvapen. Film totiž na začátku nasadí velmi slušné tempo, které si vlastně udrží až do konce. Čapek asi zírá, kam až to lidstvo dopracovalo (práce neboli robota). (03.11.2010)

I akční rámec může skrývat film s myšlenkou a hloubkou, jakkoliv paradoxně to zní. Že hlavním pachatelem této kvality je mimořádná literární předloha Isaaca Asimova, je za těchto okolností více než zjevné. Konstatované projevy "akčního" žánru tu nepůsobí rušivě a naopak zdravě dynamizují a dramatizují děj a myšlenku. Film je nejen svým vročením, ale i námětem vlastně překvapivě současný, byť pozitronových mozků se nedopracujeme zdaleka tak lehce, jak Asimov naznačuje. Roboti - zatím více v základním výzkumu než ve vývoji či dostupném prodeji - jsou již tady a postupně nastupující nanotechnologie mohou tento proces jen dále dynamizovat a urychlovat. Kyberorganismy již nebudou jen stroji, ale i partnery. 30-50 let, která patrně uplynou k datu, jež z této věty učiní šedou skutečnost, je doba neuveřitelně krátká, nikoliv dlouhá. Poutavý příběh a opravdu humanizovaní robotové, kteří v něm vystupují, jakoby navazoval na klasické Čapkovo drama RUR. ROBOT není jen akční oddychovkou ani zábavnou podívání; je dílem až katastrofickým s ohromným předvídacím potenciálem. Dílem, na něž jeho tým režisérem a scénáristou počínaje, může být právem pyšným. (14.08.2010)

Je to jasný, Asimov dělá v hrobě vrtuli. Povídám, teta, slyšela, že maj toho jejich robota v záruce? Jdou s sebou se podívat - ehmmm, ale to je přeci úplně jiný příběh. Co to žvaním za nesmysle, já, vykutálený? Tenhle Já, robot je z daleké budoucnosti (pakliže budete tento komentář číst v roce 2035, považujte předchozí sdělení za bezpředmětné) a šikovně si zahrává s dnes již klasickou otázkou, zdalipak se ten nahněvaný robot někdy rozhodne chytit člověka za flígr a vyprášit mu kožich? Kdo si představuje nějakého servilního robota, jak poctivě čistí kožich svého pána, ať dál nečte. Takový robot se nikterak neprovinil proti třem základním zákonům robotiky. Děj by tak byl dost fádní a film by stál za velké koulové. Pro film je nejlepší robot, který neposlouchá. A to se právě tady děje, ale protože stále vznikají dohady, a tento film k jejich ukončení nikterak nepřispěl, ba spíše naopak, pokusím se takovým dohadům učinit přítrž tím, že ty tři základní kameny robotí ústavy trochu poupravím. Asimove, odpusť a Bože chraň. 1. zákon robotiky , podle Segrestora, toho pošetilého blázna: Žádný robot nesmí svým jednáním ublížit živé bytosti, pokud si to sama nepřeje. 2. zákon robotiky: Každý robot musí jakýmkoliv způsobem pomáhat živé bytosti, pokud to není v rozporu se zákonem jedna nebo si to jiná živá bytost nepřeje a není to v rozporu se zákonem jedna anebo, je-li u toho svědek anebo nikdo z přítomných pomoc nepotřebuje, či je sám v rozporu se zákonem jedna, nebo si to sám nepřeje. A nyní už jen pro notorické čtenáře, kteří nemají kousek pudu sebezáchovy. Segrestorův 3. zákon robotiky: Každý robot musí splnit jakékoliv přání živé bytosti, pokud to není v rozporu se zákonem jedna a dva nebo to sama chce a pokud si to nikdo z přítomných živých bytostí jinak nepřeje a není to v rozporu se zákonem dva a je možné, že vzniknou následky porušením zákona jedna a nikdo si to sám nepřeje a není u toho svědek, že k porušení zákona jedna dojde, bez ohledu na porušení zákona dvě anebo si to sám nikdo nepřeje, robot se musí sám zničit, s ohledem na zákon jedna a dvě a dbát, aby u toho nebyl svědek nebo jiná živá bytost, pokud si to sama nepřeje s ohledem na zákon tři. Doufám, že při natáčení filmu Já, robot 2 (v roce 2015) k výše uvedenému přihlédnou. (08.07.2012)

Ač nejhorší Proyasův snímek, tak si stále drží vysokou kvalitu. Důkaz, že "letní blockbuster" nemusí být blbý film, u kterého se musí vypnout mozek a přetrpět dvě hodiny filmu kvůli čtvrt hodince nové generace CGI efektů. Mám jen dvě zásadnější výtky a ani jedna není "regulérní". Tak za prvé mi není jasné co to má společného s Asimovem. Pokud ho někdo zná a jde na to kvůli tomu bude zklamán, pokud ne, tak mu to jméno stejně nic neřekne. Krom tří zákonů robotiky (které jsou stejně ignorovány), pár jmen a jedné milé narážky v továrně tam nic z něj není. Druhá výtka směřuje přímo na Alexe za to, že ustoupil ze svého trendu nemasových, kultovních podívaných. První, ale platí jen jako podivení a druhé je pochopitelné, protože chtěl natočit akční scifi podívanou, která by komerčně uspěla a to se mu povedlo na maximum. (02.09.2004)