The Black Cat
Čierna mačka
The Black Cat
The Black Cat
Režie:
Edgar G. UlmerScénář:
Peter RuricKamera:
John J. MescallHudba:
Heinz RoemheldHrají:
Boris Karloff, Bela Lugosi, David Manners, Julie Bishop, Egon Brecher, Harry Cording, Lucille Lund, Henry Armetta, Albert Conti, John Carradine, King Baggot (více)Obsahy(1)
Film zachycuje Borise Karloffa, jakožto satanistu, žijícího ve futuristickém domě kdesi uprostřed osamělé krajiny. Nedaleko jeho domu vede silnice, kterou zrovna projíždí autobus, ve kterém sedí Bela Lugosi se svou známou. Autobus má nehodu a v pustině jim nezbývá, než se dostat k domu, který v dálce vidí. Po příchodu do domu se jim dostane vřelého Karloffova přijetí. Situace je však zkomplikována tím, že tato noc je ta pravá pro Luciferův rituál, při kterém je nutno obětovat ženu... (WolfIssen)
(více)Recenze (67)
Děj je celkem primitivní a místy nedává moc smysl, skoro jako by to točil mistr Ed Wood. Film je zajímavý vlastně jen tím, že jde o jedno ze setkání Lugosiho s Karloffem. U mě to jasně vyhrál Bela, který byl spolu s krátkou stopáží největším pozitivem filmu. ()
Kýčovitý a naivní horor z 30. let se skvělou atmosférou (funkcionalistická architektura se setkává s expresionistickým osvětlením uprostřed romantické divočiny kdesi v Maďarsku), ale slabým a nudným dějem a skutečně příšernými hereckými výkony (spíš než výkony to byly prkenné křeče). ()
Dva muži, které spojuje hrůzná minulost z války se střetnou v jednom domě a za asistence mladého nevinného páru. Jeden z nich je totální blázen a druhý jen o něco menší, přičemž oba to maskují gentlemanským civilizovaným vystupováním. Je to něco mezi solidním psychologickým thrilerem a nudnou konverzačkou, přičemž to druhé převažuje a stahuje film kolem dvou hvězd. Ovšem výborné finále, démoničtí Lugosi a Karloff a především úžasně moderní a atmosferický (na tu dobu) dům to vytahují zpět na tři. Jo a horor ve smyslu něčeho nadpřirozeného to úplně není, když tedy nepočítáme tu satanistickou sektu. Horor roku 1934. ()
Sice se ztrácí mezi legendami klasického hororu. Rozhodně by však neměla být tato kočka zapomenuta. Má své kouzlo a atmosféru. A Karloff s Lugosim se velmi dobře vymaňují ze svých pout, ve kterých je vidíme dodnes. ()
"You hear that, Vitus? The phone is dead. Even the phone is dead.." Lugosi je skvělý, ale Karloff v roli záporáka je prostě brrr. Brrr v tom nejlepším slova smyslu. ()
Radosť sledovať Lugosiho zápal pre herectvo a keď sa mu do toho ešte pripletie poker-face Karloff o zábavu je postarané. Obaja sú na vrchole a prakticky všetky spoločné zábery, vrátane tých single, si pýtajú miestenku do galérie. Zároveň je vidno, že si dali záležať nielen hororoví velikáni, ale tiež páni za kamerou. Tá sa venuje obom hviezdam tak, aby si jeden druhému nezávideli, využíva stále obľúbenú tieňohru schodísk, siluet postáv spoza závesov a okrem statických póz jej nieje cudzí ani pohyb. Hudba typická roku vzniku sa neupriamila iba na úvodné a záverečné titulky, ale sprevádza tiež dejovú linku. Dej je správne tajomný a rozuzlenie až nečakane drsné. V momente, keď Lugosi siahne po skalpele a s rozstrapatenou hrivou a diabolským kukučom rozohní svoje umelecké dielo iba vyvaľujete zrak, čo za monštrum sa to za učesaným zovňajškom elegána skrývalo. Ale pozor! Rovnako ako tomu bolo pri Frankensteinovi i tu jestvuje cenzurovaná verzia, kde veľké finále chýba, preto malé odporúčanie šialenci, 65 minútová a žiadna iná. ()
"A masterpiece of construction built upon the ruins of the masterpiece of destruction, the masterpiece of murder." Klasický horor zaradený v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý u mňa vyvolal veľké prekvapenie. Ani v najmenšom som totiž nečakal, že by ma film žánru, ktorému vôbec neholdujem a k tomu ešte takýto starý, mohol až takto baviť. Je to film, ktorý má úžasný umelecký štýl a pri ktorom mi vôbec neprekáža ani tá strojenosť hereckých prejavov (dokonca ešte aj tá mi pripadá veľmi štýlová). Ako prvé ma upútala krásna čiernobiela kamere a hneď po nej to boli neobvykle výrazné postavy v silnom hereckom stvárnení, či už ide o sympatický mladý pár s výborným vzájomným iskrením (David Manners a Julie Bishop), alebo o jednu záhadnejšiu postavu (Bela Lugosi) za druhou (Boris Karloff). Bavil ma aj samotný príbeh, ktorému nechýba tajuplnosť a ani napätie. Nesmierne atmosferické je prostredie domu ("zbierka" žien v podzemí!), v ktorom sa odohráva prevážna časť diania a ktorý aj z dnešného pohľadu pôsobí prekvapivo moderne. Záverom ešte pochválim skvelý výber klasickej hudby, ktorá film sprevádza (Čajkovskij, Beethoven, Bach, ...). "Did you hear that, Vitus? The phone is dead. Even the phone is dead." ()
Takovou prostoduchou pohádku jsem teda nečekal, na to jaké obsazení se v tomto zlatém věku hororu sešlo, je scénář zoufale slabý a výkony herců přepálené. Jedině Karloff si drží svůj standart. ()
Huhuhuhůůůů, huhuhuhůůů… „The phone is dead. Even the phone is dead“. No tedáááá…Takže si to shrňme. Máme tu satanistickou sektu a mladou, nebohou ženu, která má být obětí rituálního obřadu. Černou kočku jako symbol nesmrtelného zla. Hrozitananánskou busonehodu. Osamělý dům vystavěný na bývalém bojišti první světovky, kde zahynuly desetitisíce vojáků, tudíž tajemné místo vystavěné na „největším pohřebišti světa“ (tady mě trošku mrzí, že tu místo moderního domu není postaven tajemný hrad). Rvačky i střelbu. Ječící ženu. Hru o život nevinných lidí. Mausoleum. A v neposlední řadě Dr. Werdegasta (Lugosi), kterej dlouhou dobu čekal na pomstu za to, že strávil díky Poelzigově (Karloff) válečné zradě 15 let v kriminále jako válečný zajatec a též pomstu za své padlé kamarády a teď ji přijel vykonat. A že bude až tak drsná, to sem teda netušila. Jako beze srandy, já to vidět v roce 1934, taxe fakt bojím jak malá a taky asi řvu hrůzou. Dnes už jsem na to, abych se u takového hororu bála, trochu moc otrlá, ale já i tak dávám pomyslný klobouk dolů. Belův klasický uhrančivý až zabijácký pohled a přehnaná gesta, do kterých si rýpne i Poelzig: „Proč děláš všechny ty melodramatická gesta?“ :-) Boris taky zrovna nevypadá jak Luciferův stoupenec, ale spíš jako když volně přešel z Frankensteina do Černé kočky …O hereckých výkonech dvou nejznámějších hororových herců té doby ať si říká kdo chce, co chce…já si to užila. A až dospějete k závěru filmu a „uvidíte“, co bude Vitus Hjalmarovi provádět…myslím, že byste se v té době zachvěli hrůzou, anebo taky ne. :-) A zase něco z knihy: „Ačkoliv smrt je ve filmu všudypřítomná, hlavním tématem Černé kočky jsou dějiny…Snímek se mění v apel: to, co se kdysi událo, je třeba mít stále na paměti – stejně jako odolat pokušení proměnit něčí dávný hřích v právo na osobní pomstu.“ Tak a máte to! :-D…Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. A z jiné knihy: "Při práci na Černé kočce se poprvé na plátně setkaly dvě velké hvězdy hororových snímků třicátých let - Boris Karloff a Bela Lugosi. Je to zároveň nejvzácnější i nejumělečtější snímek z originální série hororů společnosti Universal, jehož podobu zformoval zvláštní vkus režiséra Edgara G. Ulmera (přebíhajícího mezi vysokým uměním a ubohým brakem) a poetický scenárista pokleslých žánrů Peter Ruric." Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete ()
Velmi slušný horor, který obstojí i z dnešního hlediska, pomineme-li ovšem onu poněkud vyšší naivitu. ()
Mistři hrůzy Boris Karloff a Bela Lugosi ve společném filmu je stejný fanouškovský fenomén jako akční hrdinové Arnold Schwarzenegger a Sylvester Stallone 'Plán útěku' (2013). Třicátá léta byla v hororovém žánru velice plodná a tak vznikly takové filmové fenomény, že se staly doslova a do písmene filmovou klasikou. Nebo je někdo, kdo nezná například Drákulu či Frankensteina? S podivem se to netýká tohoto snímku. A to se stal filmovým milníkem v oblasti použití hudby. Hrůzostrašné či jinak děsivé scény se tu sice tolik nevyskytují, avšak hororová síla je ve scénáři a hlavně v dialozích, které jsou v těch nejlepších momentech ostré jako břitva. Vizuální stránka a patřičné kulisy pro vytvoření atmosféry již byl zavedeným standardem. Satanismus je téma příběhu pana a paní Allison, kteří si vyjeli na svatební cestu do Budapešti, která se po setkání s určitým člověkem ve vlaku nakonec vyvine zcela jinak, než jak by si jistojistě představovali. Ve třicátých letech tak děsivý film, že byl v některých státech rovnou zakázán. Dnešní divák samozřejmě nad tím bude kroutit hlavou, ale když se zaměří na herecké projevy obou protagonistů, k tomu obrazové hrátky světla a stínů a dobu vzniku, kdy se na hororové filmy přeci jen shlíželo poněkud jinak, nemůže být již na pochybách. Výprava je jednoduchá, avšak patřičná pro ucelený futuristický nádech. Načasovaná hrůza vytváří surrealistickou atmosféru podpořenou klasickou hudbou od takových skladatelů, jako je Ludwig van Beethoven, Frantz Schubert či Johann Sebastian Bach. Vše pevně sedí a vytváří opravdový dobový filmový zážitek. Ne, skutečně je škoda, že je snímek zapomenutý. ()
Film ze zlaté hororové éry Universalu ve kterém proti sobě stojí Bela Lugosi a Boris Karloff. Škoda, že příběh je až příliš triviální a režisér neumí dávkovat napětí, tak jak by se vzhledem k Poeově předloze slušelo. Na druhou stranu na Karloffovu děsivou vychrtlost a Lugosiho umění totálního přehrávání nikdy nezapomenu. ()
Musí to byť lahôdka keď sa stretne Dracula a Frankenstein v jednom filme. Divák by čakal drámu či horror, no je tomu skôr naopak. Tu skôr baví keď sa jeden či druhý zjaví na scéne a sú vzpriamení ako podľa vešiaka, ako ich najslávnejšie filmové postavy, skrátka deformácia nepustí. Ináč je to celkom živý film, pri ktorom netušíte do poslednej chvíle ako sa zachová dr. Vitus. A tak film ponúka prekvapenia, no trpí na slabý scenár. Mnohé repliky, hlavne v rámci zamilovanej dvojice, znejú smiešne. ()
Karloff s Lugosim to sugestivně a strašidelně válejí. Ale s Poeovou Černou kočkou to nemá nic společného. ()
Vcelku obstojný horor z třicátých let, založený hlavně na hereckém obsazení dvou největších ikon žánru tehdejšího světa. Kupodivu to funguje. Narozdíl od role hýkajícího Frankensteina hraje tentokrát Boris Karloff zbohatlého maďarského architekta, z něhož charisma přímo srší. Každý záběr na jeho kamenný výraz nebo afektovaný smích na mě působil úplně zmrazujícím a ohromujícím dojmem. Zkrátka naprosto přehrává Belu Lugosiho, který pravděpodobně svůj šarm přenechává výhradně Draculovi. Lugosiho postava Dr.Werdegasta mi ale zase naprosto vyrazila dech v posledních minutách filmu, kdy se šíleným šklebem a rozcuchanými vlasy uskutečňuje svou drastickou pomstu. Ostatní postavy i děj zůstávájí daleko mimo tyto dvě hvězdy. Inspirace proklamovaným Poem je takřka nulová... 75% ()
Film, kde dva démoni Lugosi a Karloff usednou společně k partičce šachu, nemůžu hodnotit jinak, než 5. ()
Film bol akýmsi obhliadnutím za hrôzami vojny (tentokrát prvej svetovej). Ale čakal som od toho čosi viac. Také to bolo nejako umelé, Karloff bol akoby lem prešiel z iného filmu, Lugosi si zahral o čosi viac. Interiéry sa mi tiež nepáčili. Vlastne jediné čo sa mi páčilo, že sa dalo takú starinku si pozrieť, 77 rokov to už je čosi. ()
Karloff, Lugosi, podivné rituály a panický strach z čiernych mačiek. Zaujímavý exkurz do 30. rokov, bolo zaujímavé vidieť, čoho sa vtedy ľudia báli. V dobe svojho vzniku horor, dnes skôr ľahko naivná úsmevná komédia. Aj tak to ale malo atmosféru. ()
The Black Cat (1934) nemá s povídkou The Black Cat od světoznámého autora Edgara Allana Poea absolutně nic společného a jenom využívá jeho jména ve svůj vlastní prospěch a z této legendární povídky si pouze půjčuje černou kočku, jejíž význam ve filmu je absolutně žádný a je mi záhadou její použití. Herecké hororové legendy Boris Karloff a Bela Lugosi a jejich herecké výkony působí z dnešního pohledu naprosto směšně a příšerně. Pro milovníky klasického hororového žánru a nadšené fanoušky pravděpodobně povinnost, nad kterou budou slintat blahem. Pro ostatní velmi náročné a těžko snesitelné. "You must be indulgent with Dr. Werdegast's weakness. He is the unfortunate victim of one of the commoner phobias, but in an extreme form. He has an intense and all-consuming horror of cats." ()