Utržený ze řetězu

Fanouškům Jeta Liho mohu před následující recenzí poradit jen jediné. Zhluboka se nadechněte, posaďte se a náležitě si to užijte. Váš oblíbený akční hrdina se totiž vrátil s plnou parádou a dokázal, že nepatří do starého železa. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale v Jetově případě to bylo trochu jinak. V roce 1979 prostě přišel, natočil v Číně trilogii Shaolin Temple (neplést s shaolinskými filmy, které kolují u nás) a stal se uznávanou asijskou celebritou. Akční celebritou. Nikdo od něj nevyžadoval herecké vlohy, dokud uměl s milimetrovou přesností ukopnout cigáro dvoumetrovému černochovi. Jenže i akční hvězdy stárnou a ke sklonku svých kariér si vydupou nějakou tu charakterní roli. Jetův kolega Jackie Chan se o přerod mezi neuvěřitelným a uvěřitelným hrdinou pokusil v nejnovějším snímku New Police Story, kterého se snad u nás dočkáme na videu (je nepřímým pokračováním jedné z Chanových nejslavnějších sérií - Police Story), Jet charakterní herectví ochutnal už v Hrdinovi, ale až Unleashed/Danny the Dog mu poskytl dramatickou roli v intencích, po kterých vždycky toužil. Připravte se na nového Jeta, právě přichází. Danny je statný čtyřicátník. Na první pohled zanedbaný a trochu přihlouplý, ale když mu jeho "strýček" Bart sundá obojek a řekne "trhej" (nebo, a to častěji, rovnou zabij), přepnou se všechny jeho neurony do bojového módu a všechno živé v místnosti se má na co těšit. Zatím funguje pouze jako bodyguard, ale když Bart potká ty správné lidi, zařídí Dannymu gladiátorské zápasy na život a na smrt. Čas mezi masakry nebohý Danny s duší desetiletého dítěte tráví v zamřížovaném suterénu, s vypelichaným plyšovým medvídkem, starým slabikářem a boxovacím pytlem. Umí sotva mluvit, nechápe tisíce věcí, ale s obojkem na krku pokorně poslouchá svého páníčka a láduje se psími konzervami... To vše se od základu změní, když při jedné z Bartových pochůzek potká slepého ladiče pián, Sama. Někde hluboko v Dannyho duši je totiž ukryta záliba v hudbě a Sam se navíc rád kamarádí s lidmi, takže nechá Dannyho zahrát pár tónů. Nejhezčí okamžik Dannyho života je naneštěstí přerušen Bartem, na kterého si poslední dobou až příliš dovoluje konkurence. Kdyby Danny nepřiběhnul v čas, bylo by po Bartovi. Jsou ale věci, od kterých ho ani hbité Dannyho pěsti nedovedou zachránit. Zinscenovaná autonehoda odsune Barta na hranici mezi životem a smrtí. Jen lehce zraněný Danny pak ze zdemolovaného auta uteče na nejhezčí místo, které poznal. Vetešárnu, v níž potkal Sama. Ten se zraněného mladíka ujme a ubytuje ho u sebe doma, kde s ním žije i jeho nevlastní dcera Victorie... Zbytek už asi nemá smysl vyprávět, nebudeme plácat celou recenzi na okecávání děje, který je beztak velmi jednoduchý (od Luca Bessona už vážně nemá cenu čekat zázraky), ale zároveň velmi úderný. Mladý francouzský talent Louis Leterrier si evidentně chtěl odpočinout od rozevlátých popcornů á la Kurýr (jeden z nejakčnějších filmů posledních let) a natočil víceméně komorní drama, jemně proložené akčními scénami. Nemusíte se bát, že by se z toho stal trend, Kurýr 2 vypadá podle prvních ukázek opět pěkně nabroušeně, a nemusíte se bát, že by Jet nedostal příležitost předvést svoje akční umění. Jen si ho neužijete tolik, kolik byste chtěli. Ale znáte to - dobrého pomálu. Hlavním motorem Unleashed je způsob, jakým divák projde příběhem a především herci, kteří hrají komorně, až divadelně, takže dělají z výsledku skutečně neokázalou, nicméně dokonale fungující podívanou. Měl bych začít u Jeta, protože jeho temné oči jsou zdrojem mnoha silných emocí a různými fyzickými fintami a nuancemi vás tahle asijská stíhačka přesvědčí o tom, že Danny je na tom vážně mizerně a je třeba ho politovat. Tahle přesvědčivost je jedním z klíčových prvků filmu, bez které byste to prostě nezbaštili. Ale vyšlo to skvěle a Jet nezůstal nic dlužen čistokrevným charakterním hercům, kteří ho obklopují, včetně typově naprosto přesně obsazeného Morgana Freemana (Sam). Leterrier věděl, že potřebuje moudrého mentora, který Dannyho uvede do skutečného života, takového, který už nikdy nebude chtít opustit a vzdá se kvůli němu poslední věci, která ho pojí s minulostí. Svého obojku. Když mu ho Samova dcera Vicky (v podání Kerry Condon) sundavá, je to jedna z nejvypjatějších scén. Pořád tak nějak čekáte, že jí Jet roztrhá na kusy a dlouhé záběry na jeho oči jsou až nesnesitelné. Leterrier zkrátka umí hrát na emoce a navzdory jednoduchosti (chatrnosti) celé zápletky mu to vychází. Abychom ještě nezapomněli na čtvrtého důležitého hráče. Bob Hoskins je stejně "zlostný" jako v traileru a jeho huhňavá angličtina neomylně geograficky lokalizuje dějiště filmu, nicméně moje obavy z přehrávání rozptýlil už po pár minutách. Čímž nechci říct, že nepřehrává, ale prostě to k téhle postavě sedí. Je to maličký, obtloustlý démon, někdo koho snadno začnete nenávidět. Zkrátka další dílek puzzle, který přesně zapadne do Leterrierovy skládačky. Úmyslně až na konec jsem si nechal rozbor akčních scén. Znovu bych chtěl zopakovat, že jsou pouhou třešničkou na dortu, jakýmsi nezbytným akcelerátorem děje a prostředkem, skrz který lze ukázat Dannyho zvířecí sílu. Film by dost dobře šel natočit i bez nich a neztratil by nic na své síle. Jenže máme v hlavní roli Jeta a byl by hřích, neukázat ho v životní formě, ne? Nejde tu o nějaké bojovky z povinnosti, Leterrier a Besson zasadili akci do děje velmi vkusně a psa si přeci pořizujete, kvůli obraně a trhání konkurence na kusy. Danny je pes a v tomhle je opravdu dobrý. Nejlepší. Při natáčení se po několika letech (naposledy tuším v roce 1996 u Black Mask) sešli staří známí Jet a Yuen Woo-Ping, přičemž výsledek se nepodobá ničemu, co jste v jejich podání doposud viděli. Leterrier si vyžádal opravdu brutální, tak trochu nekontrolovatelný bojový projev a to, k čemu štáb došel postupným experimentováním, se nedá dost dobře popsat. Zatímco Jet odešel do zoo studovat zvířátka (bez legrace), Yuen Woo-Ping zhlédnul několikrát za sebou Ong-Bak (legrace) a bylo vymalováno. Hned úvodní akční scéna v Dannym vás přesvědčí o tom, že Jet je pořád ještě "krutej" a Ping se po dvou průměrných hongkongských legráckách (Kung-Fu Hustle, House of Fury... průměr v Pingově měřítku znamená pořád ještě "skoro nejlíp na světě" ;) opět přináší naprostou špičku. V brutálních bitvách jsou zřetelné Jetovy wushu kořeny, ale jinak by z něj měl Tony Jaa velkou radost - lokty a kolena létají ostošest, údery do krku, lámačky a valchování obličeje, to všechno je na denním pořádku. Výsledkem je filmová brutalita, kterou zažijete jen málokdy. I samotný Ong-Bak byl v tomhle dost "čisťounký", při akčních scénách v Unleashed se tváříte, jako byste ty rány inkasovali vy. Opravdu to bolí. A při vší té nádheře si Ping ještě najde čas na kreativní choreografii. Danny v závěru soupeří s velmi silným protivníkem a Ping si neodpustil ani bitku jeden na čtyři, se zbraněmi (od středověké sekery až po bourací kladivo). Najdeme tu i takové lahůdky jako souboj ve stísněném prostoru (záchod), které připomenou zlaté časy hongkongské akční školy (zejména Yuen Biao zamáčkne nejednu slzu). V posledních řádcích bych rád ještě jednou připomněl, že tohle není akční film, ale čistokrevné drama. A ne proto, že by Jet Li už neuměl roztočit panenky příznivců akčních filmů. Prostě se chtěl odtrhnout od stereotypu drsného hrdiny, který každých pět minut provede nějaký šílený kaskadérský kousek. Zahoďte předsudky a nahoďte úsměv. Tenhle film vám ho sice trochu zmrazí (je depresivní, což je fajn, protože to znamená, že funguje ;), ale z kina budete odcházet s příjemným tetelením v duši. Hollywoodská lekce byla pro Jeta i jeho fanoušky tvrdá, ale teď se ukazuje, že Jet nestárne. Zraje jako dobré víno a já věřím, že to může být ještě lepší. Stačí chvilku počkat... nový film, který natáčí v Číně, opět s Pingem, a o kterém se šušká, že by měl po akční stránce trumfnout dokonce i geniální Fist of Legend, naznačuje, že budoucnost je růžová. 80% (21.04.2017) (méně) (více)