Gepard

Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí... (16.06.2013)

Jednoduše paráda. Opulentní filmová podívaná v tom nejlepším slova smyslu. Je radost se dívat na něco tak velkorysého, propracovaného a přitom z toho neni cítit kalkul. Parádní herecké výkony v čele s Lancasterem. Občas to sice působí až komicky ( taky se velký sál ve Varech párkrát pěkně zasmál ), zvláště Cardinale, ale je to spíš ku prospěchu věci. Ponořením do té malebnosti se snadno zapomene i na absenci většího děje a nevadí ani neznalost italských reálií. Závěrečná sekvence z plesu je až neskutečná. Nádhera. Díky. ( 45.KVIFF ) (15.07.2010)

2/10 Po pulhodine jedina akcni scena garibaldovcu vuci royalistum, a pak az do konce kostymni salonni nuda s plejadou znamych tvari - no veru to bylo opravdove utrpeni. Jestlize je toto vrcholne dilo Viscontiho, ztraci pro me smysl zabyvat se tim ostatnim co vyprodukoval - hemeroidy se daji uhnat i prijemnejsim zpusobem. (21.10.2009)

Je moje vina, že jsem od toho čekal něco ve stylu Andreje Rubleva, ale ten plakát, žánrový vzorec a délka tří hodin k tomu prostě vybízí. Bohužel se tak nestalo, místo toho jsem dostal celkem průměrný italský film, který na mě působil tak, že by ho bez problémů mohla někdy ve všední den v 9 večer odvysílat ČT1. S tím bych žádný problém, kdyby ten film z nějakého mě neznámého důvodu netrval celé tři hodiny. Ona by ani ta délka nebyla problém, ale bohužel je tu dost vaty, scén, které jsou mnohem delší, než by měly být a dialogů, které by se daly bez problémů vystřihnout aniž by to narušilo děj. Taky jsem doufal, že to bude poetické, ale ani to se zrovna nenaplnilo, kromě pár záběrů. Jo, ta kamera je pěkná, herci hrají dost dobře a vyprávění o rozpadu rodu šlechticů taky není zrovna špatné, ale ani tak mě to nedokázalo natolik zaujmout a finální dojem z toho mám takový - jak už jsem psal - průměrný. Možná, kdyby to nemělo tři hodiny, ale jenom hodinu padesát, maximálně, možná by mě to chytlo víc. Takhle se v té utahanosti rozmělnilo to, co mohlo na mě výrazněji zapůsobit. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* si to prostě podle mě nezaslouží. 3* (24.01.2020)

My jsme byli lvi a gepardi. Po nás přijdou jen vlci a hyeny. Další film ze sbírky Vrcholná díla mistrů filmového plátna (tu sbírku jsem si vymyslel, ale myslím si, že je to přesné). Zmar a úpadek aristokracie na plné čáře, konec starých časů, začátek nového věku. Kníže Salina je ztělesněním strarosvětské aritstokracie, hrdý, neústupný a tvrdohlavý muž, kterému záleží především na rodině a chce dožít ve starých časech po boku své hysterické ženy a svých sedmi potomků. Toncredi je obraz nadcházející společnosti, mladické dravosti, je cílevědomý, ctižádostivý a za svými cíly jde přes mrtvoly. Pod vlajkou Garibaldinců, sjednocené Itálie a vzniknuvší republiky neche parazitovat, ale chce si urvat dost místa pod sluncem. Luchino Visconti se nesnaží ukázat v žádném případě souboj Saliny a Toncrediho. Zobrazuje konec starých šlechtických ideálů a nástup nové doby, doby dravosti s nalomenou morálkou. (11.11.2006)