• kajda.l
    ***

    Po formální stránce geniální snímek s naprosto skvostnou kamerou a výbornými výkony nejen hlavních herců (v menších rolích excelovali Josef Somr s Janou Hlaváčkovou). Jenže, jestliže mě film nedokáže chytnout po obsahové, emocionální a duchovní stránce a navíc mám po celou dobu pětadevadesátiminutové stopáže (subjektivně nekonečných pět hodin) pocit, že mě film kope do zadku, nemůžu hodnotit více jak třemi hvězdami. Nedokážu ani skousnout můj odpor k náboženským fanatikům a jejich žvástům všeho druhu. A ano, nejspíše jsem ignorant vůči tvorbě pana Vláčila, je na mě příliš geniální, stejně jako komentář Radka99. (opakovanou projekcí se již trápit nebudu) 70%(8.4.2012)

  • Marthos
    *****

    Specifická záliba režiséra Františka Vláčila v historických příbězích dostoupila svého třetího vrcholu v roce 1967 adaptací původního Körnerova námětu. Před námi se otevírá tragický příběh přátelství a fanatické závisloti dvou řádových rytířů, které rozdělí touha po svobodě. Zatímco citlivý Ondřej nachází uspokojení v návratu do rodného sídla na Vlkově i v pozdějším vztahu se svou nevlastní matkou, chladný a strohý Armin se nedokáže zbavit myšlenky na návrat bez bývalého přítele. Neodvratný děsivý závěr na sebe nenechá dlouho čekat. Vláčil zde opět dosáhl maximálního výsledku ve prospěch konečného divákova pocitu. Tísnivá atmosféra přísných řádových pravidel, rozháraná existence i touha po svobodě a šťastném životě titulního hrdiny společně s přesnou kamerou Františka Uldricha a snad nejpůsobivější hudbou Zdeňka Lišky vytvářejí dílo světových rozměrů. Základem je ovšem herecká virtualita tří osobností. Dokonalá paralela mezi Janem Kačerem a Petrem Čepkem nemohla najít lepších představitelů, a to navzdory původní Vláčilově skepsi k Čepkovi ("Co je to za šerednýho Avara! Já tam chtěl Slovana!"). Domnívám se, že vpravdě životní výkon zde podala Věra Galatíková, jejíž postava i přes zdánlivě malý výrazový prostor dává tušit gigantickou sílu osobnosti. Tento film je pak v podstatě jen završením umělecké geniality Františka Vláčila, pro něhož znamenalo Údolí včel poslední setkání s historickou látkou. Jeho výjimečný talent totiž nenašel pochopení u komunistických kádrů, kteří jej – stejně jako řadu dalších – násilně umlčeli. Vláčil se pak po zbytek života potácel v tvůrčí bezradnosti. Navzdory těmto skutečnostem představuje Údolí včel dodnes hrubě nedoceněné dílo, které se neprávem ocitá ve stínu slavnější Markety Lazarové.(29.12.2008)

  • Campbell
    **

    Vím že je to klasika a každej to považuje za kultovní, ale mě nic dlouho tak nenudilo. I když ty herci byly výtečný tak jsem u toho několikrát klimbnul a měl jsem co dělat abych neusnul. A nemůže za to ani Vláčilova režie, ale nejspíše dané téma. No prostě na větvi jsem z toho nebyl. A navíc i když jsem schopnej opomenout jakoukoliv levnost filmu či nedostatky, tak jsem se prostě musel smát tomu efektu kdy toho jednoho caparta hodil na zeď. Takhle blbě nasnímanou figurínu jsem dlouho neviděl.(2.6.2010)

  • Boss321
    *****

    Tak tomuhle říkám filmový zážitek. Obraz středověku podaný takovým způsobem jakým to uměl jen génius českého filmu František Vláčil. Atmosféra snímku je dokonale budovaná a za pomoci dokonalé černobílé kamery a famózní hudby Zdeňka Lišky jsem měl na 90 minut pocit, že jsem se opravdu ocitl ve středověku. O hereckých výkonech je zbytečné se dlouze rozepisovat. Tehdy začínající Petr Čepek mě dokonale odrovnal a Jan Kačer, který ztvárnil Armina von Heiden, zde nejspíš odehrál nejlepší výkon své kariéry. Těžko se věří faktu, že film vznikl pouze na popud filmového studia, aby se upotřebily kostýmy z Markéty Lazarové. Pro někoho možná těžko snesitelný snímek, ale jedná se o dokonalé filmové umění............(26.11.2008)

  • Rocky62

    Františka Vláčila považuji již řadu let za pozoruhodného génia s nezaměnitelným režijním stylem. Do patrně nejznámějšího autorova díla jsem příliš velká očekávání nevkládal, protože bohužel nejsem na příliš vysoké umělecké úrovni, rozhodně ne na takové, jaké je zapotřebí k pochopení tak náročného filmu. Projekce tak u mě skončila naprosto stejně jako Tarkovského Andrej Rublev. Po 40 minutách jsem byl nucen Údolí včel vypnout. Jsem si vědom hlubokého ideologického obsahu a silných filozofických motivů, ale nemám sebemenší šanci tohle všechno rozluštit. Druhá projekce se prozatím odkládá na neurčito.(20.12.2013)