Prolomit vlny

Larsi von Trierovi se to zase povedlo, natočil emotivní film, který vypadá jako by se jednalo o dokument o Skotsku a jedné rodině, která se svým chování vymykala všem ostatním. Trier toho dosáhl velice jednoduše, pohrál si totiž s obrazem, který někdy poskakuje jako by byl na vlnách a jindy je rozostřený, až se zdá být amatérským... my ale víme, že se jednalo o účel, jímž nás režisér vtáhl naplno do děje. O Trierovi se říká, že je citovým vyděračem, který donutí diváka, aby myslel přesně na to na co potřebuje a pak se mu za to vysměje a o tomto filmu to platí dvojnásob. Tento film je volně inspirován pohádkou o Zlatosrdečce (zároveň se jedná o druhý díl stejnojmenné trilogie), dívce, která rozdala vše co měla, jen aby pomohla ostatním, při čemž čím dál více trpěla, ale ani chvilku nelitovala toho co udělala, za což byla na konci příběhu odměněna, Trierova interpretace díla je ovšem od knihy velice rozdílná, postrádá pohádkovost a konec je zároveň šťasným a velice smutným... (06.01.2006)

Neskutečný zážitek. Spočátku jsem měl pocit, že von Trier tu schématem romantického dramatu vykrádá starší belgický film Odvedený... pokud jde o vážné zranění hlavní mužské postavy jako zvrat, který na jedné straně konečně umožní milující dvojici být spolu a umožní jim i naplno pocítit lásku jako něco, co prolomí všechny překážky, na druhé straně ještě tragičtějším způsobem začíná život obou protagonistů ovlivňovat. Ale von Trier se posunul ještě mnohem dál, zaměřil se i na nešťastnou ženskou hrdinku, která oproti svému zdravotně postiženému muži po těžké nehodě stále více trpí sice „jenom“ psychickou poruchou a schizofrénními stavy, ty se však postupně ukazují jako neméně závažný problém s daleko fatalnějšími následky. Těžká deprese se v tomto filmu střídá s úpřimnou velkou láskou a velká láska bez hranic se ve vzájemné konfrontaci fyzického a psychického postižení  záhy proměňuje až v nezvládnutelně šílený gejzír lidské psychiky. Vyvstává otázka, zda může existovat jediná lidská hodnota, která by dokázala zvítězit nad vším ostatním i bez přítomnosti jakýchkoliv dalších hodnot... Film nabízí v tomto směru i nejednu silnou scénu k hlubšímu zamýšlení, i s kritikou, třeba ten farář v morálním dilematu před kostelem nad zraněnou Bess na cestě v momentu, kdy dotyčná nutně potřebuje pomocnou ruku, jenomže farář ví, nakolik morálně zhřešila... Nečekal jsem to, ale ten intimní příběh jdoucí až na dřeň mě svou atmosférou tolik vtáhl, že jsem od něj prakticky nedokázal vypnout, zůstal jsem zasažen a stále doufal v alespoň částečně šťastné vyvrcholení... které svým způsobem přišlo, ale opačně, než jsem očekával a popravdě i s odstupem v druhý den se mi stěží hledají ta správná slova. Emily Watson předvedla obdivuhodný, strhující výkon, který úplně vtáhne do její složité postavy a vůbec se mi nechce věřit, že šlo pro tuto herečku o úplně první filmovou roli. A zřejmě se mi také podařilo cosi prolomit a chytit tu správnou vlnu, ale jakkoliv jsem Larse von Triera jako režiséra dříve vůbec nemusel a párkrát ho i zavrhl, teď se mi po Tanci v temnotách u snímku z jeho tvorby už podruhé dostalo silného emocionálního prožitku. Dost možná poprvé budu na von Trierově filmu chválit jeho typickou nekonvenční kameru, ale tady mi ty amatérsky snímané ručné záběry připadaly nadmíru působivé a posíily již tak intezivní atmosféru k silně realistickému stylu. Velmi se mi líbilo i rozdělení příběhu na řadu tematických kapitol, z nichž každá začínala dlouhým poetickým záběrem a nějakou pěknou písničku, což ten těžký film vždycky na chvíli zjemnilo. [90%] (06.05.2022)

Emily Watson by její schizofrenii i Glum mohl závidět a já jsem konečně našla film od Larse von Triera, který mi nepřipadá samoúčelný ani nudný a který opravdu stojí za to vidět. Přesto je tam několik věcí, které mi nesednou - ač církev opravdu nemám v lásce, moralizování nad ní mi zde přišlo až příliš okaté a hlavně konec docela zabil celou pečlivě budovanou atmosféru. Mohlo to skončit bublajícím potůčkem podbarveným "Your Song", ale ne, Lars potřeboval víc... Tak tam vrazil doktůrka a jeho "dobro" a hlavně pak ten úplně poslední záběr na vrtné plošině. To byl takový symbolický hřebíček do rakvičky, resp. úbytek jedné hvězdičky. (29.01.2010)

Slušná dráma o láske, viere a sebaobetovaní z čias, keď Trier ešte točil normálne filmy. Dejovo a emočne to vtiahne hneď od začiatku, žiadna nuda, tak ako som u Triera zvyknutý. Myšlienkovo sa mi to však nezdalo tak hlboké akoby som očakával, skôr išlo iba o také neurčité pootvorenie dverí danej pointy a ja by som bol radšej keby bolo otvorené úplne. Nie som si istý, či bol dobrý nápad k tomuto využiť slaboduchú, psychicky labilnú ženu. Možno hĺbka problému a celá myšlienka by dostali úplne iný rozmer, keby išlo o zdravú ženu, najviac ak tak "nezdravo" zaľúbenú. Určite by bolo lepšie, keby jednala z vlastnej vôle a z vlastného úsudku, vtedy by načrtnuté dejové kapitoly vo filme dostali úplne iný význam. Veď aj vo filme bolo povedané, že je ľahko ovplyvniteľná. Na druhú stranu však, mentálna zaostalosť ženy mala aj výhodu. Išlo tu o krásne vyobrazenie, kam až môže dospieť bigotná, fanatická spoločnosť. Nie je dôvod tomu neveriť, fanatici sú schopní aj ďaleko horších vecí ako len vyobcovanie slaboduchej zo svojich radov. Scénka s pastorom, ktorý stojí nad odpadnutou hlavnou hrdinkou a vôbec sa k nej ani nezohne, nepomôže, len sa otočí a odíde preč hovorí za všetko. Kresťanský fanatizmus dokáže tak zaslepiť oči, že pomoc blížnemu svojmu u takýchto ľudí sa stáva veľkou neznámou (to je ten najmenší problém). Koniec sa mi už zdal trocha spackaný, vôbec mi nesadol, ale zase nebola to žiadna katastrofa. Vyzdvihujem (až do nebies :D) výkon Emily Watson, vôbec sa mi nechce veriť, že toto bol jej prvý film. Postavu mentálne zaostalejšej ženy zvládla absolútne bravúrne, klobúk dole. 70/100 (16.04.2014)

Zatím jediný viděný von Trier. Nevím, jak to dělá, ale vnímám jeho postavy ze současosti jako postavy klasické tragédie - tedy jako pravdivé obrazy sebe samých, nikoli pouhé uzly vnějších a vnitřních vlivů. Něco málo severských filmů jsem už viděl, ale toto je pro mne cosi úplně nového, nezařaditelného. Příběh má sice jakýsi jasný vývoj a vyvrcholení, ale kdyby se film zastavil v kterékoli fázi, nebyl by o nic slabší. V detailech: často nedojde k tomu, co divák právě automaticky očekává - jen pro to, aby k tomu došlo vzápětí jinak. Obraz: nesympatický, škaredá reportáž. Watson: u cizokrajných herců obvykle nejsem schopen vnímat kvalitu jejich hraní, ale tady se to přehlédnout nedalo. Severská výslovnost angličtiny: nemá chybu. Extrémně umrtvovací kalvínská obec: Byl to dobrý obrázek toho, jak směšujeme Boha s freudovským superegem (tím nemířím jen na Bessiny modlitby, ale na celý ten podivný skanzen). A to je ta situace, v níž "naivní" Bess křečovitě sevře svou lásku na život a na smrt - a nepustí. A vzkřísí tím Jana - rozuměj, jak chceš. (08.08.2011)