Tanec v temnotách

Hudba Bjork patří mezi mé velmi oblíbené, Bjork sama o sobě je pro mě také úžasnou osobností a nejlepší světovou zpěvačkou přelomu tisíciletí... Proto jsem byl velmi zvědav na její spolupráci s von Trierem, od kterého jsem předtím nic neviděl. A jsem zcela odrovnán. Rozhodně jeden z deseti nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, Bjork podává naprosto špičkový výkon (přinejmenším mé Top3:)). Častá dokumentární kamera zajišťuje špičkovou atmosféru. Nápad propojit tragické drama s muzikálem funguje perfektně a pomáhá lépe dokreslit psychiku hlavní postavy. Té zdatně sekundují vpodstatě všichni další herci, především David Morse má neskutečně dokonalou postavu... Jeho zdánlivě sympatický, ale nakonec osudově zbabělý policajt, to je lahůdka. A hudba samotná, napsaná hlavními dvěma personami filmu (Bjrok, v. Trier) je také výtečná. Opravdu nevím, co filmu vytknout. Že to je přecitlivělé? No, ani mi nepřijde. Selma není žádná Železná lady, tak se podle toho taky chová. A když se v emociálně vypjatém závěru rozpláče, tady to na mě působilo mnohem lépe a silněji než kdyby s klidem přijala osud. Trier podle mě chtěl překvapit diváky jakousi obrácenou kýčovitostí - klasicky ohranou písničkou v takovýchto chvílích bylo hystericky plakat, Hollywood posléze vymyslel psychicky silné hrdiny s nezlomitelným duchem, kteří zachovají kamennou tvář. Díky bohu, že se tohoto dnes tolik oblíbeného trendu režisér nedržel a Selmu i na konci vykreslil tak, jak se chovala i v celém příběhu. Vivat, mistře. Už se nemůžu dočkat, až uvidím Breaking the Waves:) (01.06.2007)

Velmi silné. Typické Trierovo hnaní sitiuace do absurdna... a to ve všech ohledech. Takové filmy točí jen on, ovšem tady nejde o nějakou jedinečnost - je to prostě dobrý film. Neoceňuju Triera, protože "je svůj", ale protože "je opravdu dobrý". Pátou hvězdu ubírají muzikálová čísla, která, i když jde zřejmě o záměr, mohla být dle mého řešena trochu lépe. PS: Nechápu, jak je možné, že tak strašně nesympatická a tupá postava funguje - to jen dokazuje Trierův talent. (18.10.2010)

"Tanec v temnotách" je neuvěřitelně originální projekt, který na svého následovníka bude čekat asi hodně dlouho, pokud se ho vůbec někdy dočká. L.v.Trier v něm totiž spářil dva do té doby nespojitelné filmové světy, jakými jsou : nezávislý film, točený jen ruční kamerou a snažící se o co nejrealističtější ztvárnění snímaného + úžasný svět muzikálů, které si mohou dovolit vpodstatě úplně cokoliv. A to L.v.Trier moc dobře ví, takže tady najednou máme ženu jež musí (zdaleka nejen proto aby se uživila) těžce makat v tvrdě realisticky vyhlížejícím prostředí amerického zapadákova, ve kterém se stýká s reálně uvěřitelnými postavami. Do tohohle prostředí je ovšem vložen vpravdě "muzikálový" (rozuměj - za uši utažený, do extrémních situací dovedený) příběh, prokládaný tanečními čísly jež jsou provázena (ne náhodou, ale zcela záměrně a jedině možně) hudbou islandské zpěvačky Björk, protože je to právě ona a její originální a nezaměnitelná hudba, jež se staly tím jediným možným klíčem, který byl schopný spojit nespojitelné. (28.09.2004)

Hudbu Björk, ač jsem si vědoma jejích nesporných kvalit, skutečně nemusím, ale tady mi nevadila a naopak jsem si říkala, že jakákoliv jiná hudební volba by do filmu neseděla. Těkající ruční kamera také nepatří mezi to, na co bych se s oblibou dívala, ale zde mi nejenže nevadila, ale většinou jsem jí ani nevnímala, byla naprosto přirozenou součástí příběhu. Velmi originálně zpracovaného příběhu - krutě reálný šedý svět mladé slepnoucí ženy je prostříháván s jejím denním sněním - miluje muzikály a velmi barvitě představuje si, jak tančí a zpívá. Střetávají se tu dva zdánlivě neslučitelné světy, ale nečekaně fungují. Přesto mám z filmu velmi smíšené pocity - ke konci jsem totiž měla čím dál silnější pocit, že mě pan režisér citově vydírá. Nevím proč, ale tenhle zdánlivě silný příběh nabitý emocemi se mě ani trochu nedotkl, toho tlaku na diváka bylo prostě o něco víc, než být mělo a jaksi to u mě přelezlo tu pomyslnou čáru emočního kýče. (08.08.2006)

Moje druhé stretnutie s citovovydieračskou tvorbou šialeného Dána. Predtým som videl iba Vlny, ktoré na mňa pôsobili citlivo, pravdivo a ich postavám som veril. Tanec je podľa mňa prvoplánovo vydieračský, postavy sa chovajú za každých okolností ako čistí hajzlíci (čiže nastáva niečo ako prehnaná realističnosť, čím sa stáva fikciou) a Bjork so svojou nesympatickou aurou a prapodivnou hudbou nemôže byť pre mňa objektom takéhoto vydierania. Je to samozrejme môj čisto subjektívny názor, ale o tie tu práve ide. VIDENE ZNOVA: Na niektoré filmy treba správny vek, v tom mladom môžu filmy ako Tanec v temnotách oôsobiť príliš šokantne, až za tým človek nič viac nie je schopný hladať. Nebudem tvrdiť, že ostatné Trierove zárezy ma oslovili viac, len si priznávam, že niekedy jeden krát vidieť kvalitný film nestačí. Tu sa len tak mimochodom okrem toho vyzdvihovaného citového vydierania zaoberá aj Amerikou ako systémom nejakých tých hodnôt.... (20.07.2012)