Evropa tančila valčík

Když pomineme naivní příběh archiváře, stejně jako naivní konspiraci jak členů organizace Černá ruka, tak Olbrachtova zdroje a já si odpustím kritiku mně nesednoucích postav (třeba Hrušínský pro mne rozhodně charisma FJ nemá - ale to je subjektivní), rozhodně si tento příběh nezaslouží tolik kritiky, kolik se mu jí dostává. Zejména, když s odstupem času se stává hitem hraný dokument. A tento film je takovým malým přechodem právě k dokumentu hranému. Takže pro mne, zasloužené čtyři hvězničky. (22.04.2023)

Překvapení! Nevzpomínám si, že bych to viděla, ale rozhodně lepší než zdejší komentáře praví. Velmi poklidná skoro pohodová atmosféra. Pro woodyho, Paityho a ostatní, co se nudili - dějiny někdy nejsou tak svižné a zábavné jako americké akční filmy. Dějiny se překvapivě rozhodují v kancelářích, kavárnách a u kulatých stolů v rytmu valčíku. A důležitá je barva výložek na uniformách. Líbilo se mi jak dokumentární pojetí, tak i proložení dobovými dokumenty. Zábavné možná ne, ale velice poučné! A hodnocení? Že si film pět hvězdiček nazaslouží? Jednu nebo dvě taky ne!! (22.10.2014)

Československý historický film podle knižní předlohy M. V. Kratochvíla nabízí pohled do zákulisí tří evropských mocností a zachycuje klíčové události, které předcházely vypuknutí první světové války. Hlavní postavou je vídeňský císařský achivář Václav Kavan v podání J. Bartošky, který v méně vyýznamné dějové linii pomáhá srbské aktivistce Z. Jandové s návratem do Bělehradu. Více mě však zaujaly popisované situace ve Vídni, kde stařičký císař František Josef I. (R. Hrušínský) trvá na stávajícím rozložení monarchie a vylučuje jakékoli reformace a současně tuší, že nastávající válka přinese neodvratný konec staleté říši tvořené mnoha národy. V Berlíně naopak válku nadšeně vyhlížejí a doufají, že tímto způsobem rozšíří svůj životní prostor a získají mimoevropské kolonie, jež závidí Anglii a Francii. Je až s podivem jak je rétorika německého císaře Viléma II. (J. Frohriep) shodná s pozdějšími projevy A. Hitlera. Na ruském trůnu v Petrohradě je situace značně nestabilní, neboť nebohý car Mikuláš II. (A. Rostockij) váhá, jak má reagovat na atentát v Sarajevu s ohledem na stoupající nepokoje v jeho vlastní obrovské říši. Pro obsazení příslušníků německého a ruského národa byli vybráni němečtí, resp. ruští herci. V malé roli arcivévody Ferdinanda, jehož násilná smrt nadobro změnila mapu Evropy, se objevil J. Vinklář. Bartoškova přítele a spisovatele I. Olbrachta, s nímž se scházel ve vídeňských vinárnách, představoval O. Vízner. V dalších vedlejších rolích můžeme sledovat J. Somra, P. Kostku, M. Růžka, O. Brouska či S. Zindulku. Pro diváka majícího v oblibě historické filmy přináší poslední snímek O. Vávry mnoho zajímavého, mě zaujaly nejvíce souběžné pohledy do evropských monarchií s odlišnou politickou a společenskou situací a náhledem na válku a budoucnost. Avšak vzhledem k tomu, že snímek obsahuje i některé nepříliš významné dějové linie, například romantický vztah J. Bartošky s Z. Jandovou či krátký pohled do Bartoškova soukromí, hodnotím pouze průměrně. (25.03.2022)

Velkorysé rozloučení O.Vávry v 88 letech s filmem, formou fresky sestavené z důkladně rekonstruovaných a umělecky dotvořených událostí související se vznikem světové války, v roce 75.výročí jejího zahájení. (Ideologicky poplatná jsou jen poslední slova filmu). Škoda, že film v době vzniku (roku 1989!) následkem politických souvislostí zcela zapadl. (03.07.2020)

Plochá ilustrace, proboha kdo napsal ten blábol, pokud ovšem pro něho nejsou plošinou Krkonoše a za z plošiny vyčnívající považuje minimálně Alpy, nebo snad dokonce Himaláje. Ten film je téměř mistrovské dílo. Způsob, jak neuvěřitelně věrohodně vykreslil tehdejší dobu a navodil skvělou dobovou atmosféru, dovede jen málokterý režisér. V podstatě se jedná téměř o dobový dokument, který nám zajímavým způsobem, i když ne vždy zcela přesně, přibližuje tehdejší dění se skvělými hereckými výkony pod vedením Pana Režiséra. (24.04.2012)