Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh filmu Šťastnou cestu se odehrává v prostředí velkého pražského obchodního domu a vypráví o osudech pěti prodavaček. I když všechny pracují v jedné firmě, každá jde vlastní cestou za svým životním cílem. Jde o poslední dokončený protektorátní film Otakara Vávry. Byl natočen v roce 1943 podle námětu literárně debutující novinářky Olgy Horákové. Ke spolupráci si Vávra přizval osvědčený tým, kameramana Ferdinanda Pečenku, hudebního skladatele Jiřího Srnku, architekta Jana Zázvorku a střihače Antonína Zelenku. Střihače tentokrát připomínáme záměrně, protože jeho podíl na výsledné podobě filmu je zásadní. Film vznikl většinou v reálu tehdy nového pražského obchodního domu Bílá labuť. Režisér jej pojal jako dynamickou výpověď, která zachycuje rytmus moderního života. Příběhy dívek tak dostaly punc pravdivosti a životnosti. Netradiční režie, kamera, střih i civilní herecké výkony nasvědčují, jak se už v roce 1943 Otakar Vávra a jeho spolupracovníci přiblížili pracovní i umělecké metodě italského neorealismu, který slavil úspěch v kinech až o několik let později. K osvědčeným a populárním herečkám Adině Mandlové (její poslední role v českém filmu), Jiřině Štěpničkové, Haně Vítové a Nataše Gollové se režisér nebál obsadit mladičkou Janu Dítětovou. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Ukázka z filmu

Recenze (87)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Zajímavá herecké příležitosti hned pro čtveřici prvorepublikových hereček (už chyběla jen Lída Baarová), z nichž některé už byli ve své době skutečnými stars, zde pěti prodavaček, které hledají to pravé štěstí..Ostatně to je dodnes stále aktuální téma a sami víme (víte) jak to leckdy dopadá, skutečnost je občas jiná než ta filmová. Zdařilá psychologická studie jednotlivých charakterů (i těch nejpokřivenějších), film zajímavý hlavně z hlediska obsahu a tématičnosti, které se s děním dnešním moderních dnů v lecčems podobá. Osudy, sny, přání, ideály, touha po lásce a štěstí, natom všem si zde divák přijde na své. "Jednou si dole, jednou nahoře"..V každém ohledu se jedná o značně působivý, moderní, hodně realistický a především dynamický snímek, ve své podstatě snad i pravdivý, jak ve své době tak i dnes. Odhalená scéna v podání amorální Adiny Mandlové (pro kterou to byla jedna z nejlepších jejích rolí), byla v té době stále odvážná ale nikoliv první jakožto v českém filmu.... ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Drama, které má jasně daný rámec i priority, takže každá z jeho postav zná už dopředu svou úlohu - a víceméně je předurčena k jejímu naplnění. Pokud snad v průběhu stopáže nabydete dojmu, že se pokouší zbytečně moralizovat, zkuste se zamyslet nad důvody, které ho k tomu mohly vést. Neboť ve výsledku nabízí globálnější a hlubší obraz předválečné společnosti - nebo alespoň její střední třídy, než by se mohlo na první pohled zdát. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Mimořádné Vávrovo dílo je zajímavé svou rozkročeností mezi kritickým filmem třicátých let a počátky italského  neorealismu. Je k neuvěření, že uprostřed druhé světové války mohl vzniknout film dokonale postihující kapitalismus své doby v jeho vrcholech i propastech. Vše dokresluje vynikající herecké obsazení, které předchází kinematografii třetí Československé republiky. Někde v pozadí je cítit ochrannou ruku Miloše Havla. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Tento pamětnický film je v prvé řadě skvěle herecky obsazený. Adina Mandlová předvedla že umí a Nataša Golová se taky nenechala zahanbit a její potřeštěná po slávě toužící naivka byla kouzelná. Zajímavé osudy hlavních hrdinek a skvělá prvorepubliková atmosféra zvýrazněná početným komparsem a dobovou výpravou i kostýmy, to vše dodalo filmu na atraktivitě. Tento snímek se panu Vávrovi moc povedl. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Překvapivě dobrý, a „okupačně“ asi nejlepší, český film. Dějový proud neboli prolínání osudů mladých prodavaček velkoobchodního domu, prostoupený množstvím dobových reálií, má švih i napětí. Rovněž výkony herců, ale především hereček (a především Adiny Mandlové, to si Vávra dobře ohlídal) jsou nadstandardní. Na rozdíl od poměrně vyšinutých dobových komedií má film ráz téměř dokumentární (sám Vávra to případně akcentuje jako „reportážní drama“). Ve svých pamětech (Moje filmové 100 letí, str. 77 - 79) píše Vávra, že ho „k filmu inspirovala příhoda“, herecky vypočítavého vztahu Adiny Mandlové k „cukernímu králi“ Joe Hartmannovi. Ostatně i obecně, přestože také patřil mezi její souložníky, se o ní vyjadřuje se silným despektem, - který ovšem může také být výrazem jistého přehodnocení v pozdějším věku. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (15)

  • Ve filmu hrálo celkem 3742 osob! (Kulmon)
  • Během natáčení filmu vrcholila manželská krize Adiny Mandlové a Zdeňka Tůmy. Nedlouho po natočení filmu se Tůma otrávil. Mandlová jej nalezla mrtvého ve vaně. V jeho studiu byla na pohovce fotografie Mandlové z tohoto filmu a Zdeňkovou rukou připsáno "Šťastnou cestu"! (Kulmon)
  • Hana Vítová (Milena Jedličková) mala na pracovnom plášti poradové číslo 136. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama